Transformers Prime: Tajemství Planety Země (KOREKCE) - DOKONČENO

Kapitola 7: Plány

Na můstku lodi Nemesis byl klid jako vždy. Megatron tu stál sám, hledíc na krajinu pod lodí a na vycházející slunce. Ten pohled byl jiný než na Cybertronu, ale zároveň tak stejný... Megatronovi to připomnělo ty časy, před Válkou. Konkrétně jeden den... Den, na který si už dlouho nevzpomněl.

Bylo to den prvního útokem na Iacon, který vedl tehdejší městský Generál Kaonu Crux. Tím útokem, při kterém ona přišla o život. Megatron se moc dobře pamatoval na to ráno, které tomu útoku předcházelo. Loučil se s ní a se Starscreamem, protože oni byli první linie... On zůstával v paláci. Objímal jí a prosil ji, ať si na sebe dá pozor. Prosil Starscreama, ať na ní dá pozor... Ale ani jedno z toho se nestalo.

I když si to pamatoval tak jasně, pořád mu to přišlo jako zahalené tmou a strašně vzdálené. Tak dlouho na Raindown nemyslel, že se za sebe začínal až stydět. I když už to bylo víc jak deset cyklů, pořád mu chyběla každým pikoklikem. Ona... I jejich nenarozený syn. Neo... Kolik by mu teď bylo? Deset, možná devět let? Ano, asi ano... To jméno Rain vybrala nádherně... A on už mohl jen přemýšlet nad tím, proč mu neřekla, že čeká dítě. Proč si to nechali s Ratchetem pro sebe...

Skoro mimoděk se podíval na svou levou dlaň. Pořád tam měl tu jizvu... Zůstala mu tam po tom, co si tu ruku pořezal o rozbité zrcadlo. Bylo to tu noc potom, co Rain zemřela. Tu noc, co...

Svou vlastní vůlí zastavil ten proud vzpomínek. Nechtěl si vzpomenout, co bylo potom. Ta vzpomínka ho sice hřála u jiskry snad víc než jakákoliv jiná... Kdykoliv si ji ale přehrával v hlavě, zaplnil ho pocit neskutečné viny.

,,Nad čímpak přemýšlíš?" ozvalo se Megatronovi v audioreceptorech. Ohlédl se, jako by si snad myslel, že na něj někdo mluví... Jenže nikdo se k němu nedíval, ani na něj nemluvil. Promnul si čelo a zatřásl hlavou. Myslel by si, že se mu to jen zdálo... Ale potom se to stalo zas. ,,Haló," ozval se ten hlas znovu, ,,na něco jsem se ptal."

Megatron se znovu rozhlédl po můstku, ale byl prázdný. Dokonce ani Soundwave tu kupodivu nebyl. ,,Cože?" houkl Megatron do ticha. Jeho hlas se rozlehl po místnosti.

,,Ptal jsem se!" odpovědělo to něco. Až teď Megatronovi došlo, že ten hlas se neozývá odněkud, ale resonuje přímo v jeho hlavě. Megatron se za ní jednou rukou chytil a opřel se o stěnu.

,,Co to sakra...?" dostal ze sebe potichu. Ten hlas se zasmál.

,,Ale ale... Myslel jsem si, že budeš přemýšlet trochu rychleji, než tvůj bratr," uchechtl se, ,,nepamatuješ se?"

Megatronovi před optikama přeběhl obraz jakési skály. Vysoko nad zemí v ní zel hluboký otvor. Potichu vykřikl. Lekl se toho. Chytil se za hlavu oběma rukama. ,,Co jsi sakra zač?" zeptal se a pevně sevřel optiky. Odpovědí mu byl zase ten chladný smích.

,,Tahle planeta toho tají mnohem víc než si vy všichni myslíte..." začal hlas, ,,Její obyvatelé jí říkají Země... Ale vy byste pro ni měli možná trochu jiný název..." Megatrona rozbolela hlava. Od úst mu uniklo bolestné usyknutí. Hlas se však nepřestával smát. ,,Já jsem ten, po kom byste ji pojmenovali..." Náhle jako by se celý svět zalil fialovou barvou. Něco bylo špatně, cítil to. A bylo to špatně jak tady na té planetě - tak někde tam uvnitř hluboko v něm. ,,Já jsem Unicron..." zasmál se ten hlas šíleně a v tu chvíli Megatrona rozbolela hlava ještě mnohem víc, takže se mu skoro podlomila kolena. Vytřeštil optiky.

,,Co po mně chceš?" zeptal se zastřeně, dívajíc se přímo před sebe. Unicron chvíli mlčel, ale poté spustil svým chladným hlasem:

,,Děláš, jako by ti to nedocházelo," říkal, ,,Cybertroňané byli mimo můj dosah tak strašně dlouho... Ale teď tu přistál Prime. A s ním i ty... " Rozesmál se, což přinutilo Megatrona otřást se. Ten smích řezal okolní ticho jako žhavý kov. Megatron zavrčel.

,,Něco Optimovi uděláš, a zabiju tě... Jeho život patří jenom mně!" procedil mezi zuby v pokusu přehlušit Unicronův smích.

,,Sklapni!" utnul ho Unicron ostře. ,,Nikdy bys ho nebyl schopný zabít. Ne po tom všem, co pro tebe udělal."

Megatron praštil pěstí do stěny, o kterou se opíral. Chtěl něco namítnout - ale tam hluboko uvnitř moc dobře věděl, že Unicron má pravdu. Optima by nikdy nedokázal zabít. Ať už si nalhával co chtěl.

,,Ale... Pokud si ho opravdu přeješ zlikvidovat... Mám pro tebe malý návrh," začal Unicron znovu a Megatron zvedl hlavu. Neodpovídal, jen čekal, co mu Unicron nabídne. V duchu ale moc dobře věděl, o co půjde. ,,Přidej se ke mně," promluvil Unicron po chvíli, ,,přidej se ke mně a já ti pomůžu zbavit se ho."

Megatron poprvé za deset cyklů zapochyboval o svých rozhodnutích. Chtěl Optima opravdu zlikvidovat? Jak řekl Unicron... po tom všem, co pro něj jeho bratr udělal?

Tyhle pochyby ale velice rychle hodil za hlavu a napřímil se. ,,Na to ti neskočím," zavrčel, ,,Víš, kolik Cybertroňanů jsem zabil já sám? Zabiju i Prima. A zbavím se i tebe."

Unicron zavrčel. ,,Jsi stejný jako tvůj otec," zavrčel, ,,ty i tvůj bratr! Nu což... Když se nenecháš ani ty... Budu se vás muset zbavit všech!"

V tu chvíli Megatronovu hlavu opustil. Bylo to, jako by ho někdo polil ledovou vodou. Byl rád, že to probrání zpátky k realitě ustál. Zmateně se rozhlédl kolem sebe, jako by snad čekal, že něco uvidí - ale můstek byl prázdný.

Dlouze vydechl, aby si utřídil myšlenky, ale moc mu to nepomohlo. Cítil se divně... Jako by mu něco říkalo, že tohle nemůže nechat jen tak. Jestli je Unicron skutečně tady... A jestli jde po Optimovi... Mohl by být hrozbou pro ně všechny. Pro celý Cybertron.

Když se konečně z rozhovoru s Unicronem vzpamatoval, napřímil se. V hlavě se mu začal rodit plán. Věděl, že má Unicron pravdu... Optima by nezabil. To ale neznamenalo, že se ho nemůže zbavit.

Vyšel z můstku ven a s úšklebkem na tváři rozkázal komlinkem: ,,Soundwave, zaměř Autoboty. Jdu si promluvit s jedním starým přítelem."

...

Optimus seděl vedle Arcee, nepřítomně se dívajíc před sebe. Nebylo to ani pět nanokliků od chvíle, kdy mu zase Unicron poslal do hlavy jednu nepěknou vzpomínku. Ať si namlouval co chtěl, vyvedlo ho to z míry. Nerad na to, co mu Unicron připomněl, vzpomínal. Někdy si myslel, že se dokonce bál si na to vzpomenout. Něco mu ale říkalo, že to nebylo adresované přímo jemu, což ho mátlo ještě víc.

Arcee ho vzala za ruku. Dosud se neptala, co mu Unicron ukázal, a on jí za to byl neskonale vděčný. Stiskl její ruku ve své dlani a pokusil se o úsměv. Nevěděl, jak ten pokus dopadl. Myšlenkami byl momentálně jinde. Arcee se k němu ale přišoupla a podívala se na něj. ,,Optime..." začala potichu. Optimus se na ni podíval a chtěl něco říct, jenže z úst mu nic nevyšlo. Jen si povzdychl a sklopil pohled. I Arcee chtěla něco říct - jenže v tom se kdesi venku před jeskyní ozvalo hlasité kovové zadunění.

Optimus rychle zvedl hlavu. ,,Co to bylo?" zeptal se pohotově a pustil Arceeinu ruku. Zvedl se na nohy. Všechny myšlenky byly v tu ránu pryč. Ratchet, který se poplašeně rozhlížel kolem, pokrčil rameny. Cliff byl na nohou, v ruce držel blaster, stejně jako Bulkhead. Arcee se zvedla a podívala se na Optima. Měla strach, bylo jí to vidět v optikách. Optimus jí ten pohled opětoval a pohladil ji po zádech, jako by jí chtěl říct, že se bát nemusí.

K jeskyni se začaly blížit těžké kroky, které na písčité zemi duněly. Optimus přišel k ústí jeskyně a schoval se ve stínu. Přiložil si prst k ústům, aby všem naznačil, že mají být sticha a také se schovat. Chvíi se nedělo nic - ale pak se v Optimově zorném poli objevil jakýsi stín.

,,Neschovávejte se," zavolal Megatronův hlas, ,,moc dobře vím, že tam jste. Nechci vám ublížit."