DIVERGENT :)

4.kapitola

Pohled Kornélie

Bylo těžké rozhodnout se pro frakci.Napadlo mě ,že když odešla Katia tak otec zůstane sám pokud odejdu taky.Cítím se provinile ,že chci od něj odejít i po tom všem co mě,sestře a nebo Tobiasovi udělal.Když je řeč o Tobisovi jsem na něj naštvaná.Ne naštvaná není správné slovo.Bylo mi jeho zrady líto.Věděl co nám otec dělá ,protože to dělal i jemu.A když dostal možnost ,tak utekl a ani se nerozloučil.Tohle mě asi bude mrzet navždy.Naštěstí jsem měla vždycky Katiu ,která mi vždy pomáhala a teď je fuč i ona když odešla k neohroženým.Má krev se nalila do misky s mírumilovností.Všem se zatajil dech.Byla jsem už několikátý přeběhlík co změnil frakci.Vešla jsem do červené hromady ,kde mě všichni začali objímat a dali mi květovaný věnec na hlavu „Vítej" každý mi šeptl do ucha při obětí.Myslím ,že více lásky už sem dostat nemohla a přesně tohle jsem potřebovala.Lásku a rodinu a ne otce ,který nás surově bil.Když mě to napadlo instinktivně jsem si šáhla na jizvu v zadu na krku ,kterou zakrývaly mé dlouhé hnědé vlasy.Katia má podobnou jizvu na zádech „Kornélie?" uslyšela jsem známí hlas „Dominiku" usmála jsem se „Páni! Zrovna od tebe bych čekal ,že zůstaneš u odevzdaných" překvapeně valil oči.Pokrčila jsem rameny a posadila se na sedačku vedle něj.S Dominikem jsme přátelé už od školky.Tušila jsem ,že přejde tak jako já.Aspoň tu mám někoho jako jsem já.Tedy aspoň skoro.Když ceremoniál skončil , následovala jsem ostatní z mé nové frakce.Už nezbývalo nic jiného než dojít za ostatními z mírumilovnosti.Už se nemohu dočkat až se seznámím s Johanou a ostatními.Po cestě jsem naposledy zahlídla sestru.Pokusila jsem se o úsměv ,ale nevypadalo to moc přesvědčivě.Chtělo se mi brečet.Je možnost ,že sestru už nikdy neuvidím.Je to trochu kruté.Nevidět člověka se kterým jste vyrůstali.