Mafián - Larry Stylinson CZ

12

„Louisi, musíš vstávat," zatřásl se mnou Harry.

„Co je?" zamumlal jsem.

„Musíš se mnou na jednu akci, je to hodně na rychlo, obleč se a pojď," řekl a já jsem okamžitě poslechl, protože se teď bojí, že mě zase pošle do sklepa i přes nejmenší chybu, kterou udělám.

Vzal jsem si na sebe nějaké Harryho černé oblečení a běželi jsme do jeho černé audi.

„Neboj se, počkáš v autě a nic se ti nestane," řekl mi uklidňujícím hlasem, tedy tak nějak uklidňujícím hlasem.

Zastavili jsme na nějakým parkovišti, Harry si na hlavu natáhl kuklu, vytáhl si pistol z poza opasku a ještě se otočil ke mně.

„Skloň se tady, aby tě nikdo neviděl a čekej, až se vrátim. Když někdo přijde, buď potichu, ale nikdo by nás tady neměl najít, nebo by prostě měli nechat tohle auta na pokoji," řekl mi a já přikývl.

Harry tedy vystoupil a rozběhl se někam. Já jsem se sklonil pod ty sedačky a hrál jsem si s prsty, protože co jiného tady mám dělat.

Pomaloučku jsem se narovnával, protože mě už neskutečně začínaly bolet záda.

Můžu tady sedět už asi tak hodinu, hodinu a půl.

Rozhlédl jsem se kolem a nikoho jsem naštěstí neviděl.

Když jsem tady byl skloněný, tak jsem slyšel i nějaké výstřely, ale byly velmi slabé, takže se střílelo někde daleko od tohoto auta.

Sedl jsem si normálně a koukal jsem se tady po okolí. Myslím, že to auto má i zatmavená skla, takže by mě tady ani neměli vidět, ne?

Po tom, co jsem tady seděl další hodinu, už mě to tady opravdu nebavilo.

Potichu jsem otevřel dveře od auta a vylezl jsem ven.

Rozešel jsem se někam do neznáma, ale spíše jsem se nějak jen tak trochu protahoval, ale neoddaloval jsem se od auta nijak moc.

Měl jsem v plánu si stoupnout k autu, ale viděl jsem pohyb. Byl to nějaký člověk, který mě ale bohužel zaregistroval, protože jsem viděl, jak se na mě zaměřil.

Co nejrychleji jsem se skrčil za autem.

Začaly se mi i klepat ruce protože jsem to teď nejspíše všechno zase pokazil.

Vypískl jsem, když mě ten člověk vzal za kapuci mikiny a vytáhl mě na nohy.

„Louisi, Louisi, ty jsi mi to ale neposlušný chlapeček," řekl pro mě neznámý hlas.

„Tak tě jdeme ukázat Stylesovi," uchechtnul se a tahal mě za tu kapuci někam, kam předtím odbíhal Harry.

Sakra, už jsem Harryho zase neposlechl. Bude tak moc naštvaný, možná že mě jim už i nechá, má se mnou podle mě až moc problémů.

Došli jsme do nějakého sklepa, kde svítila jen jedna žárovka na kabelu ze stropu, ale bylo tam strašně moc lidí.

Všichni měli v ruce zbraň a bylo tam celkem i ticho.

„Tak jsem zase našel toho jeho miláčka," uchechtnul se člověk za mnou.

Co se mnou bude teď?

Pomalu jsem začínal zoufalostí brečet, protože jsem byl i naštvaný sám na sebe. Nechtěl jsem zase něco podělat, ale kvůli svojí zvědavosti a neposlušnosti jsem si zadělal na problémy.

„Co s ním?" zeptal se člověk za mnou.

Ozval se výstřel a jeden člověk z těch předemnou spal na zem mrtvý.

V tu chvíli se tady rozpoutala válka. Začalo se střílet, lidi na zem padali mrtví a já jsem jen stál jako opařený, s tím že jsem se nedobrovolně tiskl na toho člověka, co mě našel.

„Hej!" zařval ten člověk a střelba pomalu ztichla.

„Kurva, mám tady toho vašeho miláčka, takže jestli ještě chvilku budete střílet, tak zabijete i jeho!" zařval opět a otočil mě směrem k nejspíše Harryho lidem.

„Koho že máš?!" uslyšel jsem Harryho hlas a všechna střelba utichla.

„No jen se sám koukni," otočil mě mým uplakaným obličejem k Harrymu.

„Co za něj chceš?" zeptal se a bylo na něm vidět, jak moc zuří.

„No, co bys byl schopný dát a ty budeš schopný dát hodně, takže si ho u sebe na dobu hezky necháme a vymyslíme si, co za něj budeme chtít," uchechtl se ten člověk.

„Ne, hned teď mi ho vrátíš," řekl Harry a já jsem začal už i lehce vzlykat.

„Harolde, tak co jsi schopný nabídnout teď?" zeptal se.

„Půl rok klidu," nabídl Harry.

„Nejsi jediný, kdo chce majetek toho druhého," uchechtl se.

„Fajn, tak co chceš?" vyštěkl už dost naštvaně Harry. Řekl bych, že mu dost dochází trpělivost.

„Vzal bych si nějaký hračičky, nejradši tohohle kolouška, ale už je mi jasný, že pro něj by sis došel přes všechny mrtvoly, ale stejně ti dam na výběr. Buď tenhle koloušek, nebo další tři jiné chlapce," řekl člověk za mnou a v jeho hlase byl slyšet posměch.

„Fajn, zítra ti dovezu tři chlapce, ale jeho teď hned pustíš a necháš ho, aby šel ke mně," řekl Harry a držel zbraň tak tvrdě, že mu až bělaly klouby.

„Okey, budu se těšit, jenom...," řekl ještě, chvilku bylo všude ticho, ale potom se tady rozlehl Harryho hlas.

„Opovaž se, ty zmrde! Dostaneš, co chceš, ale jeho už pust!" zakřičel.

„Jen si ho trošku.. označím," řekl a potom jsem jen cítil ostrou a štiplavou bolest na ruce. Říznul mě. Říznul mě dost hluboko a hodně ostrým předmětem.

„Pust ho teď hned!" rozkřikl se opět Harry a člověk za mnou mě se smíchem pustil.

Rozbrečel jsem se ještě víc a hned co jsem byl volný, běžel jsem k Harrymu a i před všemi, co byli tady, tak jsem ho silně obejmul.