Mafián - Larry Stylinson CZ

10

„Děláš si prdel?!" probudil mě Harry, když křičel do telefonu.

„Tak já.., ne, nejdu nikam, budu tady s Louim, zvládněte to, já ho tady nenechám," řekl už potišeji a potom už jsem nic neslyšel, takž telefon asi položil.

Protože už se mi nechtělo ani ležet, tak jsem si sedl a tak jsem se i neúmyslně odtáhl od Harryho.

„Dobré ráno," popřál mi.

„Dobré," oplatil jsem mu pozdrav.

„Asi jsem tě vzbudil tim telefonátem, promiň," řekl a pohladil mě po vlasech.

„To je v pohodě, už jsem toho naspal dost," řekl jsem, i když jsem neměl ani ponětí o tom, jak dlouho jsem spal.

„Už je ti dobře?" zeptal se.

„Jo, už je to úplně v pohodě, spíš mám teď hlad," řekl jsem a položil jsem si ruku na břicho.

„Tak tady počkej, přinesu jídlo," řekl, zvedl se jen v těch jeho boxerkách a odešel nejspíše tedy do kuchyně pro to jídlo.

Po chvilce se vrátil i s tácem, na kterým byly dva talíře s volskými oky a slaninou.

„Dej si, ale když už budeš plný, tak se hlavně nepřejídej, ať ti zase není špatně," řekl a já jsem přikývl.

Konečně jsem se do toho jídla s chutí pustil. Bylo to opravdu strašně moc dobré.

„Louisi, nehltej tolik, bude ti zase špatně, když jsi ještě včera zvracel, musíš to pořádně všechno rozkousat," řekl a odtáhl mi plnou vidličku jídla od plné pusy, kam jsem ji chtěl strčit.

Hned jsem tedy zpomalil a začal jsem více kousat.

„Nemohli bychom jít dneska i jinam, než je jenom zahrada? Vážně tady z toho začínám šílet," řekl jsem a povzdechl si, když už jsme měli dojedeno.

„Ne, Louisi, maximálně na zahradu a i za to můžeš být rád," řekl přísně, ale já jsem se rozhodl se s ním hádat.

„Ale mě už nebaví tady jenom být zavřenej v pokoji, ležet v posteli a nic nedělat, krom toho že jsi tady se mnou buď ty a nebo je tady se mnou Liam nebo Niall, chci se taky jít alespoň projít, když už jsem tady zavřenej," postěžoval jsem si.

„A ty si budeš stěžovat? Jsi tady v MÉM pokoji, máš k dispozici můj notebook, hlídají tě tady jenom hodný lidi, který by ti neublížili jako ostatní, objímám tě tady, máš povoleno vycházet z pokoje při jídle, měl by sis vážit toho, že vůbec nějaký dostáváš a máš se tady jako v bavlnce, na to, že jsi byl unesen a mohl bych tě hodit do sklepa a ty si tady ještě budeš stěžovat?! Děláš si prdel?!"zakřičel na mě a při tom vztekem červenal.

„A chtěl jsem snad být unesen?! Nechtěl, tak mě pust, ani nevím, proč mě tady držíš a jste všichni jenom nechutný hovada, co unášejí lidi!" vyřval jsem mu do obličeje a protože on vypadal, že by mi byl schopný dost ublížit, tak jsem se co nejrychleji zvedl a utekl jsem do koupelny, kde jsem se zamkl.

Sotva jsem zamknul a už s těmi dveřmi lomcoval Harry.

„Okamžitě ty dveře otevři, nebo je vykopnu!" zakřičel, ale já jsem se schoulil v rohu a pomalu jsem propuknul pláči.

Chviličku bylo ticho, ale potom se ozvala obrovská ráno a dveře se napůl vykoply. Stačilo ještě jedno kopnutí a dveře se rozletěly.

Přešel ke mně, vzal mě tvrdě za ruku a vedl mě někam ven z tohoto pokoje.

„Nezasloužíš si ten luxus, kterej jsem ti tady dopřál, byl jsem kokot, že jsem tě nechal u sebe, tak si teď vyzkoušíš, jaký to doopravdy je, být unesen," řekl a potom mě hodil na nějaké ošklivě kamenné schody, které vedly do nějakého ošklivého sklepa.

„Tady si dělej, co chceš, nikdo tě tady nebude ani otravovat," řekl a zabouchl dveře, takže sem šlo světlo jen z nějakého malého okénka s mřížemi, kdybych se náhodou pokusil utéct, asi.

Wow, hezky jsem si to teď pokazil.

Hned jsem si sedl, protože při pádu ze schodů jsem si asi něco udělal s kotníkem, který mě teď neskutečně bolí.

Přes slzy v očích jsem se kouknul všude okolo mě.

Je to prostě jen obyčejný sklep, ale když jsem se rozhlédl pořádně, i přes své slzy v očích jsem viděl všechny ty pavouky, kteří byli všude kolem mě.

Nesnáším pavouky, strašně se jich už od malička bojím, i když vím, že mi nic neudělají, tedy alespoň většina.

Jen jsem si přitáhl nohy k tělu a už jsem se zaměřil jen na svůj pláč a na to, jak straně moc jsem si to tady teď pokazil.

---

Probudil jsem se po ležení na zemi, z čehož mě neskutečně bolely záda. Dokážete si představit, jak moc bolí ležení na zemi.

Lekl jsem se, když jsem uslyšel bouchání na dveře.

„Louisi?! Jsi tam?!" uslyšel jsem za mohutnými dveřmi Niallův hlas.

„Jsem," zachraptil jsem, ale i přes to mě nejspíše slyšel.

„To je debil, hned jsem tam u tebe!" uslyšel jsem zpoza dveří a potom nejspíše odešel.

Opět jsem se lekl, když se dveře otevřely a v nich stál Niall, který už běžel po těch ohavných schodech dolů za mnou.

„To je kokot, nevím, co dělá," řekl si pro sebe a už se shýbal ke mě.

„Pojď, vezmu tě k tobě," řekl mi, vyzvedl mě k němu do náruče, já jsem se ho hned chytl jako klíště, zase jsem začal brečet a on mě nesl někam pryč z toho sklepa plného nechutných pavouků.

Posadil mě do auta, kde jsem zase hned usnul, protože jsem se naposledy vážně nevyspal a bolí mě celé tělo.