Mafián - Larry Stylinson CZ

3

Auto zastavilo a dveře u mě se otevřely.

„Půjdeš sám, nebo tě mam vzít? Jestli se pokusíš utéct, tak si vzpomeň, že mám za opaskem zbraň," zeptal se a já jsem teď viděl i jeho obličej.

Sakra, je hezký.

„Sám," řekl jsem tiše a pomalu jsem vyšel ven z auta.

Byli jsme u nějaké silnice, byl to řídký les a nemohlo to být daleko od té uličky, protože jsme nejeli zas tak dlouho.

Vešli jsme do nějakého dost hodně velkého domu, kde to bylo moc hezké. Vypadalo to tam všechno moderně. Jak to, že teď tady můžu sám jít když mě ten člověk odvezl někam do háje.

„Máš u sebe telefon?" zeptal se mě.

„Mám ho v batohu v autě," řekl jsem se sklopenou hlavou.

„Fajn. Nemysli si, že se ti tady bude žít jako v bavlnce, tyhle prostory ti nebudou dostupný, budeš hezky v jednom pokoji, odkud se nehneš a jestli jo, tak dopadneš s kulkou v hlavě," řekl ostrým hlasem, až jsem se ho začal bát ještě víc. Na tohle jsem jen přikývnul.

„Ukážu ti tvůj pokoj, máš tam i koupelnu a to budou jediný dvě místnosti, kam máš povoleno chodit. Jídlo ti někdo občas přinese a dělej si tam, co chceš," řekl a už šel někam nahoru po schodech.

Otevřel úplně poslední dveře na té chodbě.

Byla přede mnou krásná a velká ložnice, kde byla krásná postel, která vypadala moc pohodlně.

Dále tady byl bílý stůl s bílou židlí. Nad stolem bylo okno s tmavými závěsy, takže když je zatáhnu, nebude sem nic vidět.

„Dostaneš nějaké oblečení, ve kterém tady budeš a nezajímá mě, jestli se ti to nebude líbit, ale když tě vidím, vezmeš si to na sebe s radostí," ušklíbl se.

„No nic, jdu pryč, za chvilku tady budu s oblečením a nechoď za mnou, jestli budeš něco potřebovat, nezajímá mě to," řekl, práskl dveřmi a odešel pryč.

Došel jsem ke dveřím v místnosti a vešel jsem tam. Byla tam krásná koupelna, nebyla sice tak velká, ale vzhledem k tomu, že jsem v podstatě unesen, tak si nemůžu stěžovat a ani vlastně nechci.

Vrátil jsem se zpět do pokoje a lehl jsem si tam na tu krásnou postel, která vypadala vážně jako obláček. Dokonce byla i tak měkká.

Lekl jsem se, když sem zase vešel ten muž. Ještě jsem vám ho ani nepopsal, tak to vezmeme jen rychle.

Měl krásné kudrnaté hnědé vlasy, barvu očí jsem ještě nijak pořádně neviděl, ale jeho tvar očí, řasy a tak byly dokonalé. Na sobě měl košili, kterou měl lehce rozepnutou, takže mu koukala tetování, která se mi na něm moc líbila. Jeho dlouhé a štíhlé nohy obklopovaly černé skinny jeans, které se mi k němu taky moc hodili. Byl moc hezký, o tom žádná.

„Tady máš ty hadry, za chvilku půjdeš na jednu zkoušku střílení a tak, tak se připrav," řekl a zase odešel.

Nevím, jestli si na sebe to oblečení mám brát už teď, ale asi snad ne, protože si to nechci brát.

Vzal jsem do ruky jednu z těch věcí, co tady byli a bylo to tričko, dost velké tričko, ale to nevadí, je to lepší, než kdyby bylo malé.

Další věc mě ale zaskočila. Byla to sukně. Aha.

Další věci byly buď sukně, trička, legíny nebo svetry s nějakými mikinami.

Dal jsem to do jedné skříně, co tady byla, ale nechal jsem si na sobě ty svoje věci, protože se tady teď nechci promenádovat jen v sukni, nebo tak.

„Pojď," řekl ten muž, když mi sem zase jen tak vlétnul.

Zvedl jsem se z postele a šel jsem někam za ním. Měl teď lehce vyhrnuté tričko, takže kdybych chtěl, mohl bych mu vytáhnout zbraň a zastřelit ho... jenže já na to nemám. Nikdy jsem v ruce nedržel zbraň a ani nevím, jak se to odjišťuje.

Došli jsme do obrovské tělocvičny, kde byla jedna střelnice a několik strojů na posilování.

„Vyzkouším si, co umíš, potom se uvidí, co s tebou bude dál," oznámil mi a já jsem jen přikývnul.

„jdi se střelnici a ukaž mi, jak umíš střílet," řekl a já se na něj vyděšeně podíval.

„J-já jsme nikdy ani nedržel zbraň v ruce," řekl jsem vystrašeně. Nevím, co mi může udělat.

„Fajn, takže střílet neumíš. Vezmi si činku, která váží tři kila," řekl, tak jsem si pro ni došel a sotva jsem ji jednou rukou unesl.

„Tohle taky nepůjde, jsi nepoužitelný a nemá cenu tě to učit, stejně tě vidím jednou mrtvého," řekl a já jsem se celkem rozklepal.

„Proč mě nezabijete hned?" zeptal jsem se tiše.

„Protože to je zbytečně, alespoň chvilku si tě tady chlapi užijou a ještě je tady ta možnost, že tě pustim, jestli se zapomene na toho chlapa a na to, co jsi viděl," řekl a já jsem na to nijak nezareagoval.

„Jdi do svého pokoje, přijede sem někdo, kdo tě bude hlídat, abys neutekl. Má povoleno si s tebou dělat skoro co chce," řekl a ušklíbl se.

„Co chce?" zeptal jsem se vyděšeně.

„Ano, dělat si s tebou co chce, ať tě třeba mučí, máme v klubu svá pravidla," řekl a už odcházel.

Já jsem se tedy vydal do svého pokoje, kde jsem si zase lehl na postel. Nevím, co tady mám dělat.

Kdyby mě vážně chtěl zabít, tak by mě opravdu už zabil, ne?