Vzbudila jsem se těsně před přistáním. Trošku jsem se bála příletu, protože jsem nevěděla, co mě čeká.
Když jsem prošli kontrolou, tak jsem si šla pro zavazadlo, které mi stejně přijelo, až mezi posledními. Když jsem vyšla ven byla mi docela zima, tak jsem byla ráda, že jsem to nepodcenila. Z letiště sem si vzala taxík, který mě zavezl do centra města.
Když jsem byla v centru, tak jsem si koupila kávu a šla hledat hotel, který by měl být kousek od stadionu, kde se koná MS. Hotel jsem našla, ale ještě než sem stihla dojít do hotelu, tak sem sebou plácla o zem. No jo jsem prostě šikulka. Kafe sem měla naštěstí dopité. Začala sem se zvedat ze země, když mi nějaký mladý kluk chtěl pomoc. Nevím proč, ale plácla jsem ho po ruce no možná trochu víc a zaplula jsem do hotelu. Né, že by plácala lidi běžně, ale jsem v jiném městě spíš v jiném státě a nevím, co se mohlo stát.
Na recepci jsem se zaregistrovala a šla na pokoj, kde sem si vybalila věci. Bylo něcop kolem 15:25, tak jsem se rozhodla ještě jít prohlédnout město a zjistit, kde se nachází kavárna, kde se mám zítra touhle dobou setkat s mým bratrem. Moje procházka se protáhla, takže sem na hotel přišla až kolem 20:30. Večeři sem jen, tak, tak stihla. Měla jsem na výběr, protože to bylo ve stylu Švédských stolů.
Když jsem dojedla, tak jsem šla na pokoj, kde jsem se připojila na hotelovou WiFi a napsala tetě, že jsem v pohodě, a že už pro ní mám dárek. Psali jsme si asi půl hoďky potom jsem usnula.
* Ráno *
Vstala jsem v 10:00, jak jinak jsem promeškala snídani, ale tohle mě moc netrápilo, protože jsem začínala mít nervozitu, protože se blížilo setkání s mým bratrem opět jsem si pokládala otázky, jestli vůbec přijde. Ano, místo toho, aby jsem se uklidnila jsem se ještě víc hecovala.Potom, co jsem se aspoň trochu uklidnila jsem začala přemýšlet nad tím, co si vezmu na sebe. Měla jsem tu pár možností, ale nakonec jsem se rozhodla pro svého favorita, který mě ještě nikdy nezklamal. Byla jsem proto i ráda, že dnes bylo docela hezky a nebude mi taková zima.
* Tohle sis vzala na sebe *
Než sem se doupravila připravila věci bylo 14:30 a já měla být za 30 min v kavárně. Vzala jsem si proto jen to nejdůležitější a vyšla z hotelu směr kavárna.
Do kavárny sem došla asi v 14:50. Sedla jsem si ke stolu, co byl v rohu, protože byl jediný volný. Ještě sem si nic neobjednala, i když už za mnou během 5 min přišli asi 3x. Celou dobu sem klepala nohou, protože sem byla ve stresu a strašně se bála.
Bylo asi 14:58, když do kavárny vešel takový mladý, hezký kluk, který se rozhlížel po kavárně. V tu dobu sem si uvědomila, že to byl ten kluk, kterého jsem včera praštila, když se mi snažil pomoc. Jeho pohled se zastavil na mně. Potom si to hezky štrádoval ke mně.
* Filip Zadina neboli tvůj bratřík *
( Filip - F, T/j - T/j )
F - Hádám, že podle popisu bys to mohla být ty.
T/j - Co prosím ??
F - Jsem Filip a hádám, že ty si moje sestřička T/j.
T/j - * koukala si na něho *
F - Hele jsi přítomna nebo si někde vypadla ?
T/j - Jo, jsem přítomna jenom jsem musela zpracovat to, co se děje
F - Jo, taky mi to bude trvat * sedl si k tobě naproti stolu *
T/j - Já spíš nemůžu uvěřit, že znám svého bratra
F - Taky pro mě byl šok, když sem zjistil, že mám sestru a nikdo mi o tom neřekl.
T/j - Já jsem asi v 8-9 letech teprve zjistila, že mám někde sourozence o kterém sem do té doby nevěděla.
F - Mám to úplně stejně, i když sem byl o trošku starší než ty. Teď se tě zeptám ty běžně plácáš lidi po ruce, když chtějí, tak hezké holce pomoc ?
T/j - Né, to ne. Já jenom, že sem v jiné zemi, tak sem nevěděla, co čekat, tak jsem tě radši plácnula a zdrhnula. Jinak fakt nikoho, takhle neplácám, protože vím, že to bolí.
F - Dobře, ale byla to fakt rána do tebe bych to neřekl. Rovnou se ti přiznám, že když sem tě viděl padat, tak sem se začal smát, protože sem viděl takové jelítko. Hned potom sem ti šel pomoc.
T/j - To je od tebe hezké, ale běžně nezakopnu na rovince.Takhle jste si povídali takové 2 hodinky určitě. Potom jste si vyměnili čísla. Filip ti ukázal, kde bydlí potom tě šel doprovodit k tobě na hotel, kde ti řekl, že mu můžeš kdykoliv zavolat. Potom jste se rozloučili a šli jste oba na hotel. Za takové 3-4 hodinky jste se poznali, tak že šlo opravdu vidět, že jste sourozenci.
Ahoj, nová kapitola je tady doufám, že se líbí.
ČTEŠ
Na ledě
FanfictionTichá, ale zároveň rozdivočelá holčina, co ráda bruslí se po letech setká se svým bratrem o kterém pouze slyšela. Postupem času zjistí, že její bratr hraje hokej, kde se pak seznámí ze zbytkem jeho kamarádů z hokeje.