1.kapitola

30 4 1
                                    

Objednám si dalšího panáka. Jsem v baru a zapíjím smutek z mého otce. Z toho, jak se zachoval. Už mám za sebou tři smutečňáky. V baru je celkem rušno. Nikdo se nezajímá o ostatní a nikdo se nezajímá o mně. Jsem za to ráda. Víte, jak se říká, že pokud nechcete něco zakřiknout zaklepejte o něco pěstičkou? Ano? Tak přesně to jsem neudělala a hle, zakřikla to. Najednou se kolem mě začnou ochemejtat dva slizouni ve věku otce. Nic proti starší generaci, ale když vám dělají návrhy, tak to potom jde úcta stranou. Nikdo neví, že v tomto baru sedí mafiánka, která jednou povede s jejím mužem jednu z nejmocnějších mafií na světě, teda povedete to ten muž, ale ta představa je moc hezká oproti pravdě, kdy žena nemá téměř žádné postavení. Ne, nejsem naivní, ale není od věci někdy si říct hezčí lež než pravdu, ale pravdu znát a vědět, že TA pravda je skutečnost. Zpátky k těm týpkům! Každý stojí z jedné strany mé židle. Nakloní se k mé hlavě a začnou mi šeptat sprosťárny. A dost! Zvednu se že židle a dám se na odchod. Odejdu ven z baru a jsem ráda, že je mám z krku. Když v tom...

Srdce MafiánkyKde žijí příběhy. Začni objevovat