| DNF | ~ Dancing in the moonlight ~

2.

Pov Dream
Dorazil jsem domů a hodil jsem sebou na postel. Nick je teď u rodičů, takže od něj mám klid. Prý teď bude jezdit často pryč. Do očí mi zářilo světlo od počítače, kde jsem před 3 hodinami dostříhal video. S velkou nechutí jsem zase vstal a počítač jsem vypnul. Alespoň nejdu dnes spát znovu ve 4:00, jako včera. Za celý den jsem snědl opravdu málo jídla, a tak jsem seběhl do kuchyně a přichystal jsem si míchaná vajíčka. Přesypal jsem si jídlo na talíř a ten jsem položil na stůl. Nalil jsem si k tomu pomerančový džus a usedl jsem k jídlu.

Nemohl jsem na tu osobu přestat myslet. Vidličkou jsem přehraboval jídlo a oči jsem měl zabodnuté někam do blba. Ani toho pití jsem se nedotkl. Bože, měl nádherné oči. Jedno hnědé a druhé modré. Vím, že se tato vzácnost jmenuje heterochromie a má ji asi 2% populace. Neptejte se, jak to vím. Měl hrozně nádherné a na dotek určitě hebké a jemné vlasy. U mého přemýšlení mě zastavilo zvonění mého telefonu.

"Kurva, co zase chce, odjede a nepřežije to ani u rodičů, anižby mi volal." Odsekl jsem si. Hovor jsem nezvedal a místo toho jsem odnesl talíř na linku. Nick to vzdal a přestal mi volat. Před mým odchodem do pokoje jsem ještě rychle nakrmil Patches, a unaveně jsem si šel lehnout. Neřešil jsem jestli jsem v pyžamu, nebo ne. Chtěl jsem jen jít spát. Jak nad tím tak přemýšlím, právě je moje psychika na bodě mrazu když jsem se už 3 dny nedokázal ani vysprchovat. No co, teď mi to stejně nepomůže. Převalil jsem se na bok a do pár sekund jsem usnul.

Pov George
Přijel jsem domů a své auto jsem hned zaparkoval do garáže. Vzal jsem si tašku a hodil jsem ji přes rameno. Zamkl jsem auto a kráčel jsem si to do kuchyně. Měl jsem pořádný hlad. Ze včerejška tam zůstala pizza, tak jsem si vzal 3 kousky a sedl jsem si k televizi. Byl tam nějaký seriál, ale moc mě nezajímal. Přemýšlel jsem nad tím klučinou z restaurace.

Bylo zvláštní, že se osoba z mého snu najednou objevila před mým obličejem. Byl hrozně krásný, a určitě velice unavený. Nepřemýšlel jsem nad ním ale dlouho, snědl jsem už totiž své jídlo. Talíř jsem dal do myčky a tu jsem následně zapnul. Vyšel jsem schody nahoru a šel jsem do sprchy. Ngl, docela jsem ji potřeboval. Poté jsem se převlékl do pyžama a spadl jsem do postele. Doufal jsem, že ta osoba přijde i zítra. Zachumlal jsem se do peřiny a s myšlenkami na tu osobu jsem usnul.

~ 5:50 AM ~

A je to tu zase. Budík, škola, práce. Úterý je pro mě tím nejtěžším dnem. Uvažoval jsem jestli nebudu jezdit autem, přece jenom ho nevyužívám, a častokrát mi autobus ujel. Ráno probíhalo stejně jako včera. Převlékl jsem se, sbalil si batoh do školy a rovnou i do práce, nasnídal jsem se a vyrážel jsem do školy. Tentokrát jsem jel autem. Míjel jsem zrovna svou autobusovou zastávku, kde stál i Karl. Zastavil jsem u zastávky a zeptal se Karla, jestli nechce svézt.

"To by bylo skvělý, děkuju. " S těmito slovy si přisedl vedle mě. "Proč jsi mi neřekl že máš tak vymazlenou káru?" Zeptal se mě po cestě, zatímco si vše prohlížel. "Nejezdím s ní moc, a tak nemám potřebu o tom někomu říkat." Tak zněla moje odpověď. Ve škole máme jen 2 hodiny, takže to uteklo docela rychle. Na oběd jsem si skočil koupit kebab, a s ním jsem usedal do auta, tentokrát směr práce. Zaparkoval jsem auto vedle restaurace a šel jsem zrovna obsluhovat. Byl jsem rád že tentokrát stíhám.

Jenže chvilku po mém příchodu tu byl znovu. Nevím proč sem šel i dnes, ale jeho společnost mi nevadí. Spíše naopak. Znovu si dal espresso. Při konci mé pracovní doby jsem se muže optal. "Bude to vše?" "Ano, zaplatím." Odpověděl a usmál se. Chtěl jsem se s ním dát víc do kontaktu. Na účtenku jsem připsal své telefonní číslo a pod něj jsem napsal "Zavolej." Nevím jestli jsem udělal správnou věc, ale pevně jsem věřil, že účtenku nevyhodí a zavolá mi. Chodil jsem ještě s leštidlem a hadrem okolo stolů abych uklidil nepořádek a drobky po zákaznících.

Když jsem uklízel tak jsem se v jednu chvíli podíval na toho muže. Díval se na účtenku a na text, který jsem tam připsal. Vypadal jako kdyby mu vyletěla duše z těla. Tyvole, tak teď si o mně bude myslet že jsem nějakej teplej děvkař co spí se zákazníky které zná pouze 2 dny nebo že jsem fakt fajn a bere to jako dobrou nabídku. Více se mi zamlouvá ta druhá možnost.

Ve dveřích se na mě usmál a zašeptal slabé "Zavolám," nevěděl co má říct dál, tak sjel pohledem na mou jmenovku. "Georgi." Ihned jsem v duchu skákal radostí, a těšil jsem se, až přijdu z práce domů a provolám s ním celou noc. Usmál jsem se na něj a šel jsem si dobalit tašku. Doufám že to není nějakej zmrd co si o mě všechno najednou zjistí, unese mě, někde v lese mě znásilní a potom zabije. Ale stejně to není špatná myšlenka, alespoň bych konečně chcípl a měl bych originální smrt. Už vidím jak bych měl na náhrobku napsáno:  "George Henry Davidson - znásilněn a poté zabit klukem ze snu". To by bylo fajn, ngl. Možná bych měl přestat mít sebevražedné sklony, ale tak who cares, stejně tu nebudu nějak extra dlouho.

Popadl jsem svou tašku kam už jsem si zabalil všechny své věci a zamkl jsem restauraci, protože už v ní nikdo nebyl. Bylo tak 21:30 a já jsem konečně vyrazil domů. Projížděl jsem zase okolo té posrané zastávky a zase tam stál, mohl bych se ho i zeptat jestli nechce hodit domů, ale stejně mu za chvilinku asi pojede bus a já jsem až moc líný na to zastavovat a ptát se ho. Raději jsem ještě dupl na plyn abych byl doma co nejdříve.

Po příjezdu jsem si sedl na gauč a přemýšlel jsem nad.. vlastně nevím ani nad čím. Spíše jsem ale jen koukal do blba a nic nedělal, a vsadil bych se, že by to tak i zůstalo nadále, jenže to by mi ale nemusel zvonit telefon. Doprdele, kdo zase někdo chce, to nemůžu být alespoň chvíli v bezmyšlenkovitém stavu?

Neznámé číslo. Aha.

—————————

Word count : 1068