| DNF | ~ Dancing in the moonlight ~

1.

Pov George:
A je to tu zase. Pondělí. Vzbudil mě tón mého budíku, a hlásil, že je 5:50 a je čas vstávat. V práci mám být až v 9:30, jenže jsem líný a fakt se mi nechce ráno nic dělat. Převalil jsem se a budík jsem vypnul. Zvedl jsem se z postele a promnul jsem si oči. Cítil jsem, že jsem zase v noci brečel. Nevím proč v noci brečím, vlastně si ani nepamatuji své sny. Jediný sen co si pamatuji byl dost smutný, a často se mi opakuje.

Začíná mojí noční procházkou. Všude je tma a já se procházím po Orlandu, s tím že jdu domů z práce. Všude okolo jsou pouliční lampy, které mi občas úplně přesvítí obličej, když jdu kolem nich. Mířím na autobusovou zastávku, kde stojí vysoká osoba. Je asi o 25 Cm vyšší než já. Vypozoroval jsem na osobě černé roztrhané džíny, bílé volné triko a černý kabát. Má v uších sluchátka, a přes rameno hozenou tašku s notebookem. Má delší, špinavě blonďaté a trošičku zvlnělé vlasy. Nevidím mu ale do obličeje. Když k němu jdu blíž a on se na mě otočí, pohled do tváře zčerná. Zatemní se mi před očima a já se probouzím.

A tady je důkaz mého pomalého rána - přemýšlím nad tím snem asi 20 minut a touhle dobou jsem si už měl dělat v kuchyni kafe. Seběhl jsem schody a zapnul jsem kávovar. Mezitím co se mi kafe lilo do hrnku, tak jsem znovu vyběhl schody a něco na sebe hodil. Připravil jsem si ještě tašku do práce, ať mi nic nechybí. Snesl jsem si ji do obýváku a vzal si kafe z kávovaru. Přiznejme si, kdyby neexistovala káva tak bych to v práci ani nepřežil. Nad tou myšlenkou jsem se musel zasmát, jelikož představa mě, kde usínám ve stoje a nevnímám zákazníky kteří mi právě diktují jejich objednávku je vážně vtipná.

Vzal jsem si mobil do ruky a pomalu jsem usrkával z mé kávy. Projížděl jsem instagram, všude byly různé fotky mých kamarádů, které jsem jen lajkoval. Ale zaujala mě fotka od mého kamaráda Karla, kterého jsem poznal na základce. Byl tam na fotce s Nickem, jenže v pozadí stála ta osoba. Přesně ta osoba z mého snu. Znovu stála na zastávce a poslouchala hudbu.

Nedocházelo mi vůbec že je čas jít do té práce. Mrknul jsem na hodiny a vypadnul jsem z baráku s tím, že přijedu o 35 minut pozdě. Autobus mi ujel, a nezbývá mi nic jiného než popadnout tašku a klíče, rychlostí zamknout barák a jet do práce prostě autem. Nejezdím autem moc často. V práci jsem na sebe rychle hodil svou "zástěru", do kapsy si strčil notýsek na objednávky a zahákl jsem si za kapsu rychle i propisku. Ještě jsem si připl připínáček s mým jménem a už jsem šel obsluhovat lidi. Naštěstí můj pozdní příchod nic neovlivnil.

Přibližně pár minut před mým koncem v práci jsem se mohl na malé chvilky zadívat do telefonu a kontrolovat čas kdy už mohu vypadnout a jít domů, vzhledem k tomu že už tam bylo asi jen osm lidí. V tu chvíli ale vkročil ten muž z mého snu do naší restaurace. Konečně jsem mu viděl do obličeje. Měl nazelenalé, jiskřící se oči a a spoustu pih. V pravém uchu měl sříbrnou náušnici a měl velice plné rty.

Stál jsem za barem a snažil jsem se si ho nevšímat. Přisedl k baru a já se ho zeptal na objednávku. "Dobrý den, co to bude?" Nedával jsem mu menu, protože bylo hned na baru. Rychle se kouknul na ten lístek a odpověděl mi. "Jedno espresso prosím." Ani jsem si objednávku nepsal, rovnou jsem se otočil ke kávovaru a začal jsem mu tu kávu připravovat. Cítil jsem, že ze mě ani na chvilku nespustil oči. Uvařenou kávu jsem položil na talířek a odložil jsem ho před tu osobu.

"Děkuji" ozvalo se. "Rádo se stalo" odpověděl jsem. Osoba si jen usrkávala z kávy a hleděla do telefonu, i když jeho oči chvilkami sklouzly na mě. Vždy jsem cítil jeho pohled. Čistil jsem sklenice a čekal jsem, až budu moct jet domů. Zanedlouho mi končila šichta a odcházel jsem do skladu abych si sundal tu zástěru. Hodil jsem si ji do tašky a mířil si to k autu. Ta osoba šla za mnou, a já jsem se necítil komfortně. Obvzláště když byla noc. Naštěstí se ale vydal na autobusovou zastávku. Na tu zastávku, kterou vídávám v tom snu. Asi to nebude náhoda.

Nastartoval jsem své bílé sportovní lamborghini a projížděl jsem okolo té osoby domů. Byl to zvláštní pocit.

Pov Dream:
Po těžkém dni jsem si zašel pro kafe. U baru stál ten klučina z mého snu. Opakuje se mi.

Stojím na zastávce a čekám na autobus. Přijde zamnou ten brunet. Prohlíží si mě a já to ignoruji. Když ke mně jde blíž, tak se na něj otočím. To se mi ale zatemní celá moje vize a já se v tu ránu probouzím.

Byl to hrozně divný pocit, potkat tu osobu naživo. Odcházel přesně v ten čas, co jsem odcházel já. Šel jsem za ním, ale on zrychlil krok. Asi se mě bál, že mu ublížím. Nedivím se mu. Přešel jsem přes cestu na zastávku, kterou mívám ve snu. Každou chvíli měl přijet můj autobus, abych se dostal domů. Porozhlédnu se a zaznamenám bílé lamborghini které řídí ten brunet. Všiml jsem si, že na mě chvilkami Koukal.

"Co když se mu ten sen zdá taky?..." zašeptal jsem si pro sebe.

—————————

Word count : 922

Published: 22.8.2022