Nepřítel na obzoru!

VI. Jak se těží informace

Na můstku Bauera to vřelo. Od rozednění se z hlídkových stanovišť scházely různé podrobnosti a zprávy o cizí lodi. Podle vizuálního popisu se jednalo o korvetu s výtlakem přibližně deseti tisíc tun, třemi šrouby a šesti děly střední ráže. Bohužel, silueta při pohledu v ose lodi nebyla povědomá žádnému z trojice velitelů pronásledujících lodí. Oblé boky a ostrý kýl, s výrazným trojitým kormidlem, svědčil spíše o starší konstrukci, a nejvíce připomínal cvičná plavidla, kdyby nebylo neobvyklých rozměrů, takřka chybějících zbraní, a především nízké nástavby. Jedno ale bylo jisté. Černý trup plavidla se držel bezpečně mimo jejich dostřel, a stále se vzdaloval.

Ministr Stihlmann ze spánku cosi zabručel a rozespale se plácl přes kapsu, ve které se cinkavou melodií rozezněly jeho hodinky. Když ho přivedli, oba jeho spoluvězni už hluboce spali. Kapitán Hartmann ležel natažený na podlaze, košili u krku rozepnutou a čepici staženou hluboko do čela, zatímco slečna Hernandézová ležela na slamníku, zabalená do kapitánova saka. A teď, v sedm ráno podle Stihlmannových hodinek, zarachotil zámek, dveře se rozlétly a dovnitř napochodovali čtyři muži s revolvery. Dva si stoupli ke dveřím, namířili zbraně a strnuli, zatímco druhá dvojice popošla vpřed, každý z nich uchopil kapitána za jedno rameno a v tomto stavu, sotva probuzeného, ho vytáhli ven. Erich se nezmohl ani na slovo, silný poryv větru mu strhl čepici z hlavy, a to už druzí dva strážní zajistili zbraně a odešli také. Dveře zapadly a nastalo šokované ticho, které přerušila až Anna.
"Co to mělo znamenat? Oni mu určitě něco udělají!"
Ministr zívl. "Neřekl bych. Sama jste slyšela, je pro ně důležitý. Myslím, že se ho, stejně jako včera mne, budou vyptávat a doufat, že se prořekne. A jak znám vašeho drahého kapitána, tak to je marná snaha."

Ministr se ve svých slovech skutečně nelišil od reality. Když Ericha usadili do židle v jedné z kajut, už do místnosti vcházel muž úřednického vzezření, tentýž, který odvedl ministra. Urovnal si kulaté brýle, pečlivě si přihladil šedivějící vlasy a s omluvným úsměvem začal:
"Nemáme moc času, takže k věci. Jmenujte mi základní charakteristiky cavoritového plátování lodí německé flotily."
Erich ani nemrkl, ačkoliv ho otázka zasáhla jako úder pěstí. Teprve po chvíli teatrálně zívl a mírně zakroužil rameny. Odkudsi z jeho krku se ozvalo slabé křupnutí.
"I vám dobré ráno," řekl pak, navenek klidným a profesionálním tónem. "Nepředstavíme se? Jsem kapitán Hartmann, osobní číslo šest pět dva, sedm pět tři," naznačil podání ruky a jeden ze strážných ho opět zatlačil zpátky do židle. "A vy jste, pane?"
"Ministr říkal, že to s vámi bude těžké. Tak nám povězte, pane Hartmanne, kdo jsou vaši rodiče."
"Proč?"
"Chtěl jste se seznamovat, nicht wahr?"
Kapitán si povzdechl. "Dobrá. Můj otec je truhlář a za války sloužil jako strojník na útočné lodici. Má matka je krejčovou. S otcem se vzali na pobřeží Rujány. Byl jste někdy na Rujáně, pane? To musíte vidět, cítit, slyšet. Svěží vítr, vůně moře a křik racků. Vlny, které se," začal vykládat kapitán a přerušil ho úder pěsti do opěrky židle, těsně vedle jeho dlaně.
"Neblábolte mi tady. Mluvte k věci, pane Hartmanne. Chci znát charakteristiky cavoritového plátování německé flotily! Sofort, jinak..."
"Mé osobní číslo je šest pět dva, sedm pět tři."
Vyslýchající si povzdechl. "Tak podívejte, mám omezenou trpělivost. Přesto chci, abyste z toho všeho vy, i vaše drahá partnerka, vyšli živí a zdraví. O panu ministrovi nemluvě, i když rozhovor s ním byl podobně strohý, jako s vámi. Abyste věděl, že mám dobrou vůli, dnes ještě nedám rozkaz, aby u vašeho výslechu byla ta roztomilá slečna přítomna. Zítra, naproti tomu, může stát tady u stolu, a dívat se, jak s každým vaším odmítnutím ztrácíte kus sebe. Nebo se můžete dívat vy, jak vaše neochota vám ze slečny kus po kusu ukrajuje. Rozumíte mi, pane Hartmanne?"
Kapitán jen přikývl.
"Tak povídejte. Čekám."