Kapitola 2

40 0 0
                                    

Další den jsem šla se čtyřmi koňmi. Šla jsem na mýtinu, kam chodím. Slyšela jsem hlasy. Zastavila jsem se, koně jsem poslala domů. Poslouchala jsem, pak jsem odešla domů, koně jsem uklidila, šla jsem domů a začala jsem psát báseň. Po 10 minutách jsem dopsala báseň, chtěla jsem si jít lehnou, ale koně začali řehtat. Podívala jsem se z okna viděla jsem Aragorna a Legolase. Vzala jsem si kápi, vyšla jsem ven, hned objala Aragorna, Legolasovi jsem uklonila. ,,Přede mnou se neklaň, ale před otcem ano." ,, Dobře." Pozvala jsem je dovnitř. Udělala jsem čaj, přinesla jsem ten čaj do obýváku. ,, Jdeš dnes za otcem?" zeptal se Legolas. ,,Ano jdu. Budete tam, taky princi?" Odpověděla jsem a zeptala se. ,, Ano budu a Aragorn taky. Co budeš dnes přednášet? A říkej mi Legolas nebo Lassí." ,, Dobře, Lassí. Dnes budu zase odpovídat na otázky." Pili jsme čaj, kolem sedmé večer jsem se zabalila věci a i s Lassím a Aragornem jsme šli do zámku. Přišli jsme do jídelny. Thranduil, Aragorn a Lassí, se posadili. Dojedli, sluhové donesli víno. ,, Tak. Jak ses dnes měla, básnířko?" zeptal se Thranduil. ,,Dobře." ,, Vím, že jsem ptal, ale kdo jsi?" ,, Elf, čaroděj, básník a spisovatel." ,, To už vím. Chci znát jméno!" Zvedl se a šel ke mně. Já instinktivně jsem couvala. ,, Zapoměla jsem ho." ,, Lžeš. Aragorn tě zná." Řekl a otočil se na Aragorna. ,, Znáš její jméno? Já vím, že jo." ,,Omlouvám se králi, ale dal jsem slib, že neřeknu její jméno ikdyby mě mučily." ,, Své jméno vám neřeknu, ale řeknu vám pseudonym." Jenom přikývl. ,, Jsem básník špína." Povídali jsme si dlouho, když jsem odcházela, tak jsem na nástěnku pověsila druhou báseň. Šla jsem domů a zalehla jsem do postelu. Během jsem usla.


Básník, který zachránil králeKde žijí příběhy. Začni objevovat