Delikvent a princezna

Kapitola 10 - Střípky z minulosti

Z pohledu Eriky:

Dnes mám narozeniny. Asuna s Rui mi uspořádají oslavu u nás doma. Dost jim na tom záleží. Jsem ráda, že mám tak skvělé kamarádky. Dříve bych o tom říct nemohla.

Jmenuji se Erika Mikoto, chodím do druháku na Střední škole Shiro a mou největší oblibou je poezie. Můj otec je známý Mangaka. Má matka umřela při porodu, takže žiju jen s tátou. Ve škole jsem vždy ta tichá. Nerada budím pozornost, na rozdíl od Rui. Ta má energii na rozdávání. Asuna je zase nejvíc z nás populární. Její rodina je bohatá, má výborné známky a pohled, kterým dokáže všechny okouzlit. Z nějakého důvodu to ale nepůsobí na Shoa ze třeťáku a bratry Kasai. V jejím poslání, udělat z nich dobré lidi, jí podporuji, ale ke klukovi se nedokážu přiblížit blíž jak na dva metry. Asi za to může moje špatná zkušenost v dětství.

„Erika nad čím přemýšlíš?" optala se mě Rui. Zrovna jsme uprostřed oběda. Jako vždy obědvám s Asunou a Rui a z nějakého důvodu s námi už i obědvá Kyo. Nejsem až úplně pomalá co se týče vztahů, ale vím že se Asuna Kyoovi líbí. Nevím jestli u ní bude mít šanci. Byla bych ráda, kdyby skončili spolu, hodí se k ní dokonale, ale respektuji Asuny rozhodnutí.

„Nad ničím Rui. Jen jsem na chvíli vypla." a pokračovala jsem v obědu. Rui se nad mými slovy zamyslela, ale nechala to být.

„Erika, po škole se sejdeme u tebedoma, přineseme dárečky a dort." mluvila na mě Asuna.

„Dobře. Moc se na to těším." odpověděla jsem jí. Akorát zvonilo na další hodinu, takže jsme sbalili věci a odcházeli jsme do třídy.

Po škole jsme s Asunou ještě něco zařídily ve školní radě a společně se vracely ke mně domů. Když jsem otevřela dveře od našeho bytu, rozlétli se přede mnou konfety.

„Překvapení!" zvolala Rui a Kyo. Byla jsem hodně překvapená. Nevěděla jsem, že budou mít klíče od našeho bytu.

„Asuna tě schválně zdržela, abychom to tady mohli připravit." vysvětlila Rui. Bylo to od nich milé. Málem jsem se z toho i rozbrečela.

„No nestůj tu ve dveřích a pojď dál. Máme pro tebe dort a dárečky." zvala nás Rui. Je hezký že mě zve do vlastního bytu. Táta doma nebyl, zdrží se v práci, ale večer přijede. Sedla jsem si do obýváku ke kotatsu, kde byl i přichystaný dort.

„Tak sfoukni svíčky a něco si přej." podpořila mě Asuna. Něco si přát. Ale co? Už všechno mám. Možná asi vím. A sfoukla jsem všechny svíčky. Všichni mi tleskali a gratulovali. Najednou zazvonil zvonek. Kdo to asi může být?

„No dávali si pěkný načas." a vyběhla Rui ke dveřím. Dovnitř vešli Sho a bratři Kasai.

„Promiň, zapomněla jsem ti říct, že jsem je pozvala." omlouvala se Rui.Co se dá dělat, když už jsou tady. Jen prosím ať nesedí vedle mě. V ten moment si ke mně Asuna sedla, aby mě podpořila. Ona s Rui jsou jediné, které ví o mém problému. Kluci si sedli naproti nám.

„Tohle je pro tebe, když máš ty narozeniny." a podal mi Shun krabičku.

„D-Děkuju." a vzala jsem si jí. Krabička je lehká, co v tom asi může být. Otevřela jsem jí. Byl v ní řetízek s přívěskem do tvaru knížky. Páni je krásný.

„T-To jsi nemusel, ale děkuju líbí se mi." poděkovala jsem.

„Podívej se detailněji." a ukázal na přívěsek. Udělala jsem tak. Když jsem se podívala opravdu dobře, viděla jsem malinkatými písmen vyrytý nápis. Jde to trošku hůř přečíst, ale jsem si jistá, že je na ní napsané „Do slov má láska odívá se". To je jedna z mých nejoblíbenějších básní. Jak o tom ví?