Delikvent a princezna

Kapitola 1 - Zachránce

Úvod:

Město Hakube. Je to menší město, které obývá 9000 obyvatel a nachází se uprostřed lesů. V dohledu žádné moře ani jezero, jen lesy, nebo dlouhé louky, za kterými leží další města nebo vesnice. I v tomto městě žije dívka pocházející z velmi bohaté rodiny, které patří většina obchodů a firem ve městě nebo v okolí. Ta dívka se jmenuje Asuna Himemiko a chodí na střední školu Shiro, ve které je i předsedkyní školní rady. Na této škole dostala přezdívku Hime (princezna), jelikož je milá, přátelská a velmi hezká na pohled. Její budoucnost už zařídili rodiče, má převzít firmu, ale místo toho aby se starala o své dědictví, tak raději tráví chvíle s přáteli, nebo se věnuje pečení dortů. Ale její osud a budoucnost, už je dávno vepsaná ve hvězdách.

Z pohledu Asuny:

Procházím školní bránou a zdravím ostatní studenty. Všichni jsou tak milý, protože mi pozdrav opláceli a tím byl den mnohem krásnější.

"Asuna! Dobré ráno!" Za mnou běžela má nejlepší kamarádka z dětství Rui Ao. Je velmi milá, přátelská ke každému a trochu střelená. Je trochu hyperaktivní co se týče tělocviku, ale učení jí unavuje. Její matka umřela, když jí bylo 5 let, takže si na matku moc nepamatuje. Výjimečná je v tom, že má výborný sluch pro hudbu a nádherný hlas, v budoucnu si přeji, aby se její sen stát se zpěvačkou splnil, protože je velmi dobrá.

"Konečně je zase škola, abych tě zase mohla vidět. Bez tebe je víkend hrozná nuda." A skočila mi kolem krku, aby mě mohla pořádně obejmou. I já jsem ráda, že jí konečně vidím, její energie, mě vždy dokáže dodat mou vlastní energii.

"Erika! Dobře ráno!" Volala na mou druhou nejlepší kamarádku. Erika Mikoto taky od ostatních je přezdívaná Ledová královna. Nevím kde se ta přezdívka vzala, protože mi Erika nepřijde že je chladná. Kdysi mi Erika říkala, že tu přezdívku dostala už na nižší střední škole, ale důvod proč jí tak ostatní přezdívají mi už neřekla, protože to sama neví. Na rozdíl od Rui je Erika více klidnější a spíše tichá, po většinou času si pořád čte, ale je velmi milá, taky je to má zástupkyně ve školní radě.

"Dobré ráno Rui a Asuna." odpověděla velmi klidně a zase se dívala do knížky, kterou pořád drží v ruce. Ony byli pro mě vším, nedokázala bych si bez nich představit svůj život. Společně jsme šli k našim skřínkám pro přesuvky a odcházeli do třídy. Každá jsme si sedli k našemu stolu a vytáhli učebnice na hodinu.

"Asuna dobré ráno. Jaký jsi měla víkend?" stál u mé lavice můj spolužák Komura Kyo. Je to velmi chytrý student, ale stále vedu v pořadí, on se drží až na druhém místě. Párkrát spolu mluvíme. Jinak moc toho o něm nevím.

"Dobré ráno. Ušlo to. Víkendy nebyli tak zábavný, jsem ráda, že už jsem zase ve škole."

"Jestli by jsi chtěla mohl bych tě doprovodit dneska po škole domů, mám to kousek od svého domu." nabídl se. Bylo to od něj velmi hezké, ale nerada nechávám své kamarádky za zády.

"Promiň Kyo. Dneska budu dlouho ve škole, mám schůzi ve školní radě a nerada trhám partu, nechci své kamarádky odstrčit."

"To je v pohodě nic se neděje. Tak snad někdy jindy, příště můžeme jít všichni." Usmál se a odešel do své lavice. Ihned na to k mé lavici přiběhla Rui a za ní šla Erika s očima zabodnutýma pořád do knížky.

"Asuna on s tebou flirtoval. Proč jsi mu neřekla, že bys s ním šla po škole domů. Nám dvěma by to nevadilo."

"Navíc používáš školní radu jako zástěrku k tomu, aby jsi s ním někam nešla." Přidala se Erika.