Slečna Stárková

1.

,,Naval prachy nebo tě oddělám.'' Zařval chlápek v ošuntělé mikině a pistolí v ruce. Mladá prodavačka dala automaticky ruce před sebe a začala hystericky brečet. ,,A-ano d-d-dá-m v-vám j-je, p-p-prosím, jen m-mě n-nechte jít.'' Vzlykala a roztřesenýma rukama se snažila otevřít kasu. ,,Tak dělej, krávo!'' Rozkřikl se ten chlápek znovu. Ušklíbla jsem se nad tím ubožákem a teleportovala se přímo za něj. ,,Snad Vás neruším.'' Zavrněla jsem mu do ucha a než se stačil otočit, přemístila jsem se na jeho druhý bok a praštila ho kusem prkna po hlavě, tak, že odpadl.

,,D-děkuju.'' Rozbrečela se pokladní úplně, zatím co já začala toho kriminálníka přivazovat k radiátoru. ,,Zavolejte policii a vymažte záznamy z kamer, nic podobného se nestalo, jen jsem měla štěstí, že nedával pozor a praštila ho, chápete?''Kdyby se kdokoliv o mých schopnostech dozvěděl, nemuselo by to pro mě dopadnout zrovna nejlépe. ,,A-ano, vezměte si ty peníze, dlužím vám.'' Přes rozmazanou řasenku se vyděšeně usmála a podala mi dvacet dolarů. ,,Děkuju.'' Zamumlala jsem a dělala, jakože to nemuselo být, ačkoliv jsem hladověla už dva dny a ostatní taky. ,,Ehm, koupím si tady za to něco.'' Prohodila jsem rozpačitě a popadla první jídlo, co mi přišlo pod ruku. ,,Vezměte si toho víc, dám vám to zadarmo.'' Začala rozmachovat rukama a tak jsem se bez dalších pobídek vydala pro sušenky a ostatní dobroty.

Po incidentu v sámošce jsem se uchýlila k sobě do ghéta, kde žiju společně s dalšími třemi sirotky. Annie, Debora a Tom, jsou jako moje rodina, kterou jsem nikdy pořádně neměla. Vlastně ani netuším, kdo jsou mí skuteční rodiče. Jako malá jsem vyrůstala u jedné ženy, která byla závislá na kokainu a nakonec se předávkovala. Policie mě v té perníkové chaloupce našla až po několika dnech s tou hnijící mrtvolou. Potom jsem střídala pěstounské péče a dokonce jsem byla i jednou v pasťáku, kde jsem zjistila, že nejsem tak úplně normální. Tím myslím své schopnosti teleportace a cestování časem, které bych čistě teoreticky taky měla umět, ale ještě jsem to nikdy nezkoušela. Tedy když si to tak vezmete, tak i to přemísťování se je jakýmsi způsobem spjato s časem a tudíž by se dalo řící, že cestuji časem každou chvíli. Ale nechme té filozofie a radši se soustřeďme na přítomnost, protože z hlubin mých myšlenek mě dostala až pořádná sprška blátivé vody od silnice.

Zamrzla jsem na místě, promočená a špinavá, ale především vytočená do běla. Otočila jsem se po tom kreténovi, který zrovna odjel v audině. Naštěstí ne nijak daleko, takže jsem k němu s podlým úsměvem na rtech přišla. Z toho luxusního auta vylezl chlap, který mi děsně někoho připomínal, až pak mi došlo, že je to Tony Stark.
,,Tsktsktsk si jako myslí, že když nám zachraňuje prdel, může jen tak ponížit mě?! Reginu Tempus Viator?'' Tu přezdívku mi vymyslel Tom, co si ze mě jednou v kuse utahuje... Protože já nemám příjmení, vymyslel mi ,,Regina cestovatelka časem''.

,,Promiňte! Haló!'' Začala jsem na něj pokřikovat a při tom mávat naštvaně rukama kolem sebe. On se na okamžik odtrhl od svého mobilu a začal se rozhlížet kolem sebe. ,,Vy! Mluvím s vámi!'' Došla jsem až k němu, načež se na mě podíval pohledem ,,co si to dovoluješ spratku''. ,,Máte vůbec řidičák hm?!'' Vyštěkla jsem, načež se on nadechoval zajisté ke kladné odpovědi. ,,Že jezdíte jako hovado!'' Dokončila jsem svou větu a zůstala na něj zírat. ,,Prosím?'' Párkrát zamrkal a sundal si své brýle. ,,Říkám, ... že jezdíte... jako hovado!'' Zopakovala jsem mu tu větu s odmklami. ,,Proč mi to říkáte a co si to vůbec dovolujete?'' Bránil se. ,,Já co si to dovoluju?! Podívejte se jak vypadám! Hm?'' Začal mě zkoumat ještě víc. ,,No?'' Zavrčela jsem a on se kousl do rtu, vypadajíc že zadržuje smích. ,,Vypadám jako prasnice!'' Vyprskla jsem a on se rozesmál na celé kolo. ,,Pro-promiňte, ale kdybyste se teď viděla.'' Šklebil se od ucha k uchu, zatím co já ho zamračeným pohledem sledovala. ,,Samozřejmě vám zaplatím, za to zničené oblečení.'' Promluvil klidnějším tónem a začal si prohledávat kapsy. Já si založila ruce na prsou a čekala, kolik mi za to hodlá dát. ,,Sakra!'' Zaklel. ,,Omlouvám se, ale momentálně u sebe nemám žádné peníze. Mohu vám to dát příště, když mi na sebe dáte k-'' ,,No to víte, že jo a já ty peníze už nikdy neuvidím, žádný takový! V tom případě pojedu teď s vámi a vy si ty peníze seženete.'' Usmála jsem se falešně sladce, načež si mě přejel očima. ,,To přece nemyslíte vážně?'' ,,Myslím, takže jedeme!'' Ani jsem se nezeptala na svolení a rovnou nastoupila do té nádhery. Byla jsem od toho bláta jen ze předu, takže jsem neumazala ty drahý kožený sedačky. ,,Ugh no dobře.'' Ozval se po chvíli vedle mě a rozjel se kamsi.

Dorazili jsme do Stark tower a já žasla nad modernizací a technologiemi, co tu Stark měl. ,,Tady je těch padesát dolarů.'' Podal mi je a já zamrzla na místě. Padesát dolarů?! Přeskočilo mu. Jako nebudu lhát, ty hadry mám už tak dva roky a stáli maximálně dvacku, ale tak darovanému koni na zuby nehleď, že. ,,Eh díky, tak já půjdu.'' Už jsem byla na odchodu, když se přede mnou najednou objevil nějaký černovlasý chlápek s nějakou holí a směšném obleku. Zmateně jsem se podívala na Starka. ,,Vy se věnujete cosplay?'' Neudržela jsem se a musela se zeptat. ,,To zrovna ne.'' Odvětil zaujatě Stark a upil whiskey. ,,Ustup stranou Migranďanko!'' Zakřičel mi přímo do obličeje ten pošuk. ,,Neřvi na mě, magore!'' Zavřískala jsem nazpátek a on zůstal v šoku zírat. ,,Dobrá to by stačilo, radši běž, já si tady s panem Asgarďanem popovídám.'' Promluvil Stark a došel k nám. ,,Jen abyste věděli, já mám armádu.'' Začal se nějak divně pošklebovat a já na něj hodila nechápavý výraz. ,,My máme hulka.'' Vrátil mu to Stark a já si v hlavě říkala, že bych už fakt radši měla zmizet. Zničeho nic mě ten pošuk odstrčil, takže jsem odletěla.

,,Tak to si přehnal, mešuge!'' Zasyčela jsem varovně a teleportovala se přímo před něj, abych mu mohla jednu vrazit pěkně zblízka. Nečekal to a svalil se jak hrušeň. I Stark na mě chvíli vyjeveně zíral, než se sebral a začal se tomu pošukovi věnovat. Prohlédla jsem si své zraněné klouby a zmizela pryč ze Stark tower. Nechci být svědkem jejich podivného rozhovoru nebo co to mělo znamenat. Utíkala a střídavě se teleportovala ulicemi, až ke známému vrakovišti, kde jsem v podstatě bydlela. ,,Jak to vypadáš Reg?'' Zhrozila se Annie a běžela mi pomoct s taškami. ,,Ále jeden pracháč neumí řídit, ale vytěžila jsem na něm padesát dolarů!'' Zvolala jsem hrdě a šla pozdravit ostatní. ,,Nazdar, podivínko.'' Zasmál se Thomas a já mu vrazila malý pohlavek. ,,Ale no tak, vy dva.'' Okřikla nás Annie, která se chovala někdy jako naše máma, přestože byla mladší než já. Mně je 21, Annie 19, Thomasovi nedávno bylo 17 a Debbie je teprve 15. ,,Přinesla jsi něco k jídlu, Reggie?'' Zašeptala Debora a já ji podala nějaký tuňákový sandwich. ,,Jídla mám spoustu, ale ne, že to všechno sežereš ty nenažranče!'' Vztyčila jsem důrazně ukazovák na Toma, který už se začal cpát prvníma sušenkama, co našel. ,,Půjdu se převléknout.'' Broukla jsem na Ann a zmizela ve svém stanu.

Moc oblečení nemám, ale zítra bych si za těch padesát dolarů od Starka mohla něco obstarat. Ať mi furt Thomas neříká, že vypadám jak pytel ehm vy víte čeho. Převlékla jsem se do černého trika s krátkým rukávem a tepláků. Jelikož venku byla večer už zima, vzala jsem si svoji oblíbenou koženou bundu a vydala se k ohni, protože jsem měla už solidní hlad. Z plných tašek jídla už moc nezbylo, protože Thomas a protože Annie je moc dobrotivá a skoro všechno to rozdala ostatním sirotkům na vrakovišti. Někdy tu holku fakt nechápu...

Ulovila jsem si poslední obloženou bagetu a oreo sušenky. ,,Kdo to vůbec byl ten pracháč?'' Zajímal se Tom. ,,Stahk.'' Zahuhlala jsem s plnou pusou bagety. ,,Stark? Ten Tony Stark?!'' Zavřískal jako malé dítě, až se po něm Debora s Ann otočily. ,,Jop a u něj ve Stark tower byl nějaký podivín, který mě odstrčil, až jsem spadla, tak jsem mu jednu napálila.'' Horlivě jsem mu popisovala celou historku a on se začal smát. ,,To je naše Regina Tempus Viator, dá pěstí i tomu nejvíc nebezpečnému zločinci na naší planětě!'' Nechápavě jsem se na něj podívala a on spustil. ,,Lokimu, bohu falše přece!'' Rozmáchl doširoka rukama a strašně se divil, že nemáme tušení o kom to mluví. ,,Slyšel jsem to někde.'' Vysvětlil. ,,No, jestli ten mešuge byl bůh tak já jsem asi královna Viktorie a jezdím na jednorožci.'' Smála jsem se. ,,Říkám pravdu, fakt je to bůh.'' Bránil se dál Thomas a to už jsme se smáli všichni.