Je tohle láska? (y/n x 4 anime boys)

~🍃Pouť🍃~

Y/N POV:

"Co kdybychom šli na pouť?" řekla jsem nadšeně. Kluci se na mě podívali a vypadali, že přemýšlí. "Proč ne?" řekl Dachō-senpai, "stejně nemám co dělat." "Podle mě je to super nápad!" řekl Warai-senpai veselým tónem. "To zní fajn, Tesorito." dodal Hoppu-senpai. "Pro mě za mě." vyjádřil se i Arai-senpai.

"Skvěle!" začala jsem poskakovat směrem od školy. Arai-senpai na mě houknul: "Kam jdeš?" "No na pouť přece, tak pohněte!" zasmála jsem se a pokračovala ve skotačení. "Počkej na mě!" řekl Hoppu-senpai a rozeběhl se za mnou společně s Warai-senpaiem.

Po chvíli jsme došli na pouť a bylo tam celkem dost lidí. "Wow! Dneska je tady opravdu narváno!" řekl Warai-senpai. "Co se děje, Jirko?" zeptal se Arai-senpai. "Lidi." řekl Dachō-senpai a přiblížil se blíž ke skupině.

"Ale no tak, Jirko! Musíš se trochu odreagovat!" řekl Hoppu-senpai a už ho tlačil směrem k autodromu. Já a Warai-senpai jsme se na sebe podívali, chytli jsme Araiho-senpaie za ruku a běželi rychle za ostatníma.

"Beru si růžový!" řekla jsem a skočila do růžového auta. Arai-senpai se zasmál: "Víš, že se ani nedivím?" "HEJ POČKEJ JÁ JSEM CHTĚL RŮŽOVÝ!" křikl na mě Warai-senpai a snažil se mě vytáhnout z auta, ale přece mu moje autíčko jen tak nedám! Dachō-senpai a Hoppu-senpai se na nás mezitím koukali jak na kretény. "Fajn!" řekl ukřivděně Warai-senpai, "tak si beru to žlutý." "Yesss, maj tady červený!" řekl Arai-senpai a rychle do něj vlezl. Dachō-senpai už dávno seděl ve svém modrém autě a Hoppu-senpai v zeleném.

Všichni jsme se přichystali a po chvíli se spustila hra. Hned jsme s Warai-senpaiem jeli proti sobě a poté jsme nárazem oba dva málem vyletěli z našich aut. Hoppu-senpai byl ale na mé straně a hned to do Waraiho-senpaie napral: "Tady to máš, Warai!" "Ne tak rychle!" řekl Arai-senpai a najel do Hoppu-senpaie. Ten byl trošku otřesený z nárazu, ale po chvíli řekl: "Takže týmová hra? No dobře!"

Všichni jsme do sebe naráželi a snažili jsme se vyhrát naši malou hru. Dachō-senpai měl mezitím cosplay na Švýcarsko a nebyl ani na jedné straně. Občas do nás sice také najel, ale spíš si hleděl svého a žil si svým životem.

"Hahaha! Kdo je tady ta alpha, saláti!" smáli jsme se společně s Warai-senpaiem, protože jsme samozřejmě porazili kluky. Dachō-senpai si také trošku smál. "Hele!" řekla jsem nadšeně, "támhle je strašidelný dům!" "JDEME!" řekl Arai-senpai a rozeběhli jsme se spolu směrem k naší lásce. Zbytek se za námi flákal, protože jsou srábotky.

Když jsme s Arai-senpaiem vylezli ze strašidelného domu a podívali se na zbytek naší skupiny, nemohli jsme zadržet náš smích. Byli bílý jako stěna a ani nedutali. S Arai-senpaiem jsme padli k zemi smíchy a drželi se za břicha. "To není vtipný!" řekl Hoppu-senpai. "Ale je!" řekli jsme nastejno a smáli jsme se dál.

"Dal bych zase nějaký ten adrenalin." řekl Warai-senpai a už nás táhnul na horskou dráhu. To ne... Určitě se mi udělá špatně! Připoutali nás tedy k tomu strašnému stroji a zapli ho. Rozjeli jsme se po dráze a hned na to přišla první zatáčka.

Tohle nedopadne dobře.

Hned potom, co jsme zastavili, tak jsem utíkala někam za strom. "Corazón, co se děje?" řekl Hoppu-senpai a běžel za mnou. Poté, co mě doběhl a viděl moji situaci, tak pochopil a chytil mi vlasy: "Všechno bude v pohodě. Hlavně dýchej!" Zbytek na nás zatím trapně koukal z dálky.

Když jsme se vrátili zpátky, podal mi Dachō-senpai vodu: "Napij se!" Rychle jsem ji vzala, přikývla jsem a začala pít. Poté mi podal Warai-senpai kapesník. "Děkuju" řekla jsem a začala si utírat pusu.

"Co teďka jít na ruské kolo, ať se trochu uklidníme?" řekl Dachō-senpai. "Dobře." souhlasili jsme všichni. "Já tady zůstanu a skočím nám pro jídlo. Stejně jsou sedačky jenom po dvou." řekl Arai-senpai. Rozloučili jsme se tedy s ním a šli na atrakci.

Rozhodli jsme se, že Dachō-senpai a Warai-senpai půjdou spolu a já a Hoppu-senpai pojedeme za nimi. Sedli si tedy na sedačku a odjeli. Hned po nich přijela další, do které jsem si sedla já a Hoppu-senpai a vyrazili jsme.

Po chvíli na mě promluvil: "Jak si to tady užíváš?" "Mimo ten zážitek po horské dráze je to celkem fajn!" zasmála jsem se a on taky. Rozhlédla jsem se po okolí: "Wow! Výhled je tady opravdu fantastický!" "Ne jako ten můj" řekl Hoppu-senpai a podíval se na mě.

Hned jsem se začala červenat. "Jsem rád, že jsem tě poznal, Dulzura." řekl a chytil mě za ruku. Co se to se mnou děje? Přece se mi nemůže hnedka líbit Hoppu-senpai, když se mi ještě nedávno líbil Warai-senpai! Celý zbytek cesty mě držel za ruku a oba jsme se dívali po okolí v příjemném tichu.

Dole už na nás čekali kluci a šli jsme tedy všichni spolu hledat Araiho-senpaie. Našli jsme ho poblíž jedné pizzérie a všichni si tam dali jídlo. Do setmění jsme šli ještě na pár atrakcí, ale pak byl čas jít domů.

Šli jsme všichni až na zastávku a tam se začali loučit. "Tak se měj, mi vida" řekl Hoppu-senpai a poslal mi pusu. Zase jsem se začala strašně červenat a rychle jsem nastoupila do autobusu a zamávala na ně.

KUBA POV:

Zamávala na nás a odjela. Ah, je tak dokonalá. Otočil jsem se a viděl jsem, jak se na mě všichni koukají. Warai-senpai ke mně pomalu přikročil: "Chci slyšet všechny detaily. A to hned!"