Vzbudilo mě Kiry štěkání, ale nebyla u mě, byla slyšet dole.... v kuchyni?? Zvedla jsem se a šla se podívat co se děje. Na stole někdo stál. ,, Co tam děláš?'' zeptala jsem se a u toho rozsvítila. Konečně jsem zjistila kdo tam je... Matyáš?? Ale proč po něm jde, vždyť ho zná. Dál jsem to neřešila a zeptala se co tu chce. Neodpověděl mi, jenom se motal a blbě smál. Napadlo mě zavolat Vitovi. V: No? L: Nechcete si nááhodou vyzvednout Matyáše?! V: Co? kde je? L: Asi tady ne! pV: Jo už jdem
Hned co to dořekl to položil. Najednou jsem slyšela za sebou ránu, otočila jsem se a Matyáš seděl na zemi a stále se blbě smál. 10 minut na to se ozvaly dveře, za to jsem byla v tu chvíli moc ráda. Já jsem si šla lehnout a kluci se asi snažili Matyáše někam dostat, ale to už jsem pomalu usínala.
Zase ráno... dneska mám v plánu jít si zaběhat. Tím pádem jsem se zvedla a šla do koupelny udělat si hygienu. Vzala jsem si černé tílko a černé legíny. Za 15 minut jsem už byla připravená, takže zbývalo jen vzít psa.
pohled Dominika
Probudil jsem se a hrozně mě bolela hlava. Ležel jsem na gauči a vedle na zemi byl Matyáš. Nevím proč, ale mohl jsem se strhat smíchy když jsem ho viděl. Zaslechl jsem ho jak říká ať přestanu, že ho třeští hlava, ale já chytl ještě větší záchvat smíchu.
pohled LuckyKdyž jsem vycházela z pokoje, zaslechla jsem něčí smích. Byl to Dominik, jak říkám, já se s nima nebavím, takže mi to bylo ukradené. Pokračovala jsem ze schodů a úspěšně vyšla ze dveří aniž bych někde zakopla, nebo uklouzla. Asi po 500 metrech jsem potkala Sama, u kterého jsem malinko zrychlila, protože jsem neměla náladu se dnes s někým bavit. Bylo 10:58 kdy podle počasí mělo pršet.... ale jen trochu prý. Samozřejmě to žádný trochu nebylo, v 11:20 jsem přišla domu jako zmoklá slepice. Kluci se mi hned vysmáli, ale mě to dnes bylo jedno. Zamířila jsem směr koupelna. Tam jsem si dala sprchu a lehla si. Zdál se mi hrozný sen... rychle jsem se zvedla a rovnou hodila šavli vedle postele. Strašně jsem se lekla, když mi do pokoje vrazil Vitalij, ale jakmile viděl co se stalo, otočil se pro teploměr. Kluci se na mě dívali jak na zjevení... mě bylo taaak trapně! ,,změř si teplotu'' řekl brácha. ,, 38.2'' a podívala jsem se na Víťu. Přinesl mi nějaké léky, já si lehla a usla. Řeknu vám.. 2 dny v horečkách byli hrozné, ale už se to jen lepší. Jedna věc ale byla divná.. skoro pokaždé když jsem ''spala'' (někdy se to hodí, třeba když nechci nic dělat) ,přišel Sam a seděl mi na posteli třeba 5 minut, ale to jenom když byl doma jenom on. Teď tu sedí taky.. L: Co tady děláš... S: N-nic jenom- zvedl se a odešel a to docela rychle. Musela jsem se tomu pousmát.......
________________________________________________________________________________
Taakže toto je konec téhle kapitoly
Btw 500 slov
