Spokojeně jsem spala, když najednou ta ruka začala zase bolet. Tentokrát to ale bolelo o hodně víc. To už jsem nevydržela a šla se obléct, abych mohla jít do nemocnice. Podívala jsem se na mobil, na kterém bylo že je 6:32. Popadla jsem svou fialovou mikinu a vyšla. Za půl hodiny jsem byla v ordinaci. ,, Tak co vás trápí?" zeptal se doktor. Vyhrnula jsem si rukáv a ukázala loket doktorovi. ,, Aha, sestři objednejte rentgen." řekl. Sestra odběhla a po 10 minutách přišla. Odvedla mě do rentgenové místnosti. Tam mi zrentgenovala ruku a poslala mě na chodbu, abych počkala. Sedla jsem si na jednu ze židlí a čekala. V tom mi zacinkal mobil. Volal mi Matyáš. Maty? Proč mi volá? ,,Ahoj, co potřebuješ?" řekla jsem do mobilu. ,,Kde jsi??" vyjekl. ,,No... ale neříkej to bráchovi". ,,No fajn, ale řekni mi kde si". Přišlo mi že vyšiloval a odkdy on se o mě zajímá? ,,V nemocnici, v té u náměstí." prozradila jsem mu. Položil to. Co? Z přemýšlení mě přerušil doktor. ,, Pojďte" řekl. Následovala jsem ho do ordinace. ,, Máte naprasklou kost těsně vedle lokte, vidíte?" ukázal mi snímek mé ruky. Kývla jsem a on pokračoval. ,,Dojďete si do lékárny s tímhle receptem." Podal mi recept a já vyšla z ordinace. Na lavičce seděl Matyáš. ,, C-co tu děláš?" zeptala jsem se. ,, Čekám tu na tebe". Zvedl se a opatrně mě objal. Bylo vidět že má strach. ,, A co brácha, ví o tom?" vyzvídala jsem. ,, Neví" odpověděl mi. ,, Dobře, já teď musím do lékárny." Vylezlo že mě. Spolu jsme vešli do dveří lékárny, dala jsem lékárnici recept a ona odběhla pro ty věci. Po 5 minutách se vrátila s nějakými léky a ortézou na loket. ,, Tady to máte, platí to pojišťovna." Podala mi to. Přišli jsme k autu a nastoupili jsme. Při cestě domů jsem já, ani on nic neříkali. Otevřeli jsme dveře a Víťa začal. ,, Kde jste jako byli?!" rozčiloval se. Když uviděl tu ortézu a léky, které jsem držela, naštval se ještě víc. ,, Tys jí něco udělal?! To vážně? Já myslel že si s tím přestal?!" ječel brácha. Domča za ním jen sledoval. Mě, ani Matyáše nenechal promluvit, sebrala jsem se a odběhla do svého pokoje. Kira ležela na posteli, jakmile mě zahlédla, začala vrtět ocasem. Přišla jsem k ní a přitulila jsem se. Pak jsem si lehla a koukala do stropu. Zezdola bylo slyšet, jak po sobě kluci ječí. Pak to utichlo. Někdo mi zaklepal na dveře. ,, Dále" řekla jsem. Vešel Matyáš, přisedl si ke mně. ,, Promiň" omluvil se. ,, To je dobrý" usmála jsem se na něj. On mě objal. Jeho objetí bylo tak příjemné. Klidně bych v něm usínala, nebo bych v něm byla celé dny. ,, V pohodě? Co ta ruka?" staral se Maty. ,, No bolí to, ale jinak dobrý" usmála jsem se. Nasadila jsem si tu ortézu. ,, Maty...co brácha myslel tím zase?" ptala jsem se. ,, To nic.. já-já nechci to řešit, promiň" řekl nejistě. ,, To je v pohodě" řekla jsem. Když mi to bude chtít říct, tak mi to řekne.
Zítra možná vydám další kapitolu. Pro dnešek je tahle poslední. Pár kapitolek mám napsaných dopředu, ale pořád můžete psát nějaké návrhy☺️
