Takže...Mark a Já - septiplier

Návštěva

~pohled Seána~
Když jsem se probudil. V hotelovém pokoji.
Podíval jsem se na mobil abych zjistil kolik je hodin. Bylo devět hodin ráno.
Sedl jsem si na postel, a upravil si vlasy rukou.
Uvědomil jsem si že zítra odlétám domu do Irska, a tak jsem se rozhodl poslední den trávit v ulicích L.A.
Šel jsem do koupelny vyčistit si zuby a dát si sprchu.
Když jsem byl už připravený vyrazit ven. Málem jsem si zapomněl mobil na nočním stolku. Vzal jsem ho,a zabouchl dveře za sebou.
Napadlo me že si dám snídani někde v kavárně.
Věděl jsem že když jsem šel včera večer na hotel tak jsem okolo jedné dobře vypadající procházel.
~časoví přesun~(v kavárně)
Sedl jsem si k oknu úplně v rohu. Měl jsem hezky výhled. Nebylo tu moc lidí.
Taky jsem se divil že jsem nepotká zatím žádného mého fanouška. Dal jsem si kafe a něco k zakousnutí.
V tu chvíli co mi donesli kafe vzpomněl jsme si na Marka a že za ten celý týden co tady jsem, tak jsem ho ani jednou nenavštívil. Rozhodl jsem se že teda až dopiju kafe tak se půjdu podívat za Markem. Pozdravit ho, a zeptat se jak je a co je nového.

~pohled Marka~
Když jsem se probudil všiml jsem si že vedle mě už neleží Amy. Najednou slyším zvuk sprchy, a Amy telefonu. Prohrábl jsem si vlasy abych vyděl.
Zvedl jsem se a podíval se kdo jí volá.
Volal jí někdo s přezdívkou "Oliver❤️"
Zvedl jsem to a nic neříkal. Ozvalo se
Oliver:Ahoj lásko. Přijdeš dneska že ano?
Nic jsem na to neodpověděl. Dost me to zaskočilo. Jsme spolu už víc jak 3 roky.
V hlavě mi jelo do kola "ona me podvádí?! kdo to je?!"
Oliver:jsi v pořádku?
Mark:Jo Amy je v pořádku. Právě se sprchuje. Řekl jsem klidným hlasem, ale nebyl jsem ani trochu klidný byl jsme naštvaný, zmatený a zklamaný zároveň.
Oliver:Kdo jsi? A proč jsi u Amy?
Mark: Jsem její přítel, a ona bydlí semnou. To já bych se měl ptát kdo jsi.
Raději jsem telefonát vypnul.
Už jsem neslyšel sprchu to znamená že za chvíli vyjde. Musím se s ní o tom pobavit.

~pohled Seána~
Když jsem vyšel z kavárny šel jem směrem k  Markovi. Měl jsem plán že půjdu kousek přes park. Když jsem vycházel z hotelu šel jsem okolo něho.
Už z dálky se mi dost líbil.
Ty barvy a atmosféra .V tom parku je nádherné,a ještě to slunce do toho. Dokonalost.
~o par minut později~
Už vidím Markův dům.
Když jsem zazvonil na Markovo dveře nějakou dobu nikdo neotvíral.
Chtěl jsem zazvonit znovu, ale v tom otevřela Amy se slzami v očích, a beze slov odešla.
Nechala za sebou pootevřeně dveře.