Takže...Mark a Já - septiplier

Rozchod

~pohled Marka~
Odemknul jsem Amy telefon, a otevřel kontakty. Našel jsem v nich Olivera, a telefon otočil směrem ke dveřím od koupelny. Čekal jsem než vyjde z koupelny. Když vyšla řekl jsem
Mark:Kdo je Oliver?
Zarazila se mezi dveřmi.
Amy:Marku...Já ti to vysvětlím.
Mark:Nechci abys si mi to vysvětlovala.Chápu to dost dobře.
Pomalu se přibližovala blíž ke mě.
Mark:Jak dlouho mě podvádíš?
Oddaloval jsme se od ní. Pomalu ale jistě.
Amy:Ja si nechtěla vybrat. Miluju tě Marku. Já jsem ti to chtěla říct...
Skočil jsem ji do řeči.
Mark:Ale nemiluješ jen mě. Kdy jsi mi to chtěla říct? Navíc jsi mi pořád neodpověděla. Ptal jsem se jak dlouho me podvádíš..
Amy:Marku...Nenuť mě...prosím...asi...půl roku, Ale!
Než to dořekla odešel jsem z ložnice, a šel dolu po schodech.
Amy:Marku! Ja s tebou mluvím. Kam jdeš?
Mark: Ja nikam, ale ty půjdeš. Takhle to nepůjde dal Amy. Miluju tě, ale nechci aby jsi byla s ním a i se mnou zároveň...
Říkala jsi že sis nechtěla vybrat. Dobře.Vybral jsem za tebe, a to jeho!
Amy:Marku! To mi nemůžeš udělat. Já tě miluju! Prosím! Já se sním rozejdu slibuju.
Podíval jsme se jí do očí. Brečela.
Co jiného mám ale dělat. Taky ji miluju, ale ona me podvádí už okolo půl roku. Nedokážu ji v tomhle dal věřit. Už se to tu jednou stalo že me podváděla.
Mark: Odejdi...prosím, a už se nevracej. Pro věci ať ti přijede Oliver.
Začali mi téct slzy po tváři. Naštvala se, a jak jsem řekl odešla.
Když jsem se otočil mezi dveřmi stal Seán.
Vypadal hodně zmateně. Naštěstí jsme si stihnul utřít slzí než jsem se otočil. Nahodil jsem falešný úsměv. Jako by se nic nestalo. Nevím jak dlouho tam stal.
Ale...asi prokoukl že je to jen falešný úsměv. Nevypadal že by tomu moc věřil.

~pohled Seána~
Když se dveře pomalu otevíraly. Všimnul jsem si Marka jak tam stojí. Vypadal jako že brečí. Když se otočil měl červené oči. Jak jsem říkal jako by brečel, ale hodil na me takoví zvláštní úsměv. Řekl bych že předstíral že je v pohodě.
Asi nechtěl abych se ptal na to co se stalo, ale já se musím zeptat. Buď teď nebo později.
Mark: Co taky děláš? Dlouho jsem tě už neviděl...
Seán: Řekl jsem si že když už jsem v L.A tak tě navštívítm.
Mark: Pojď dál. Buď jako doma.
Najednou řekl s falešným úsměvem co nejlépe uměl.
Tak jsem vešel a zavřel dveře za sebou. Sundal jsem si bundu a čepici. Mark šel do kuchyně.
Mark: Chceš kafe nebo něco jiného?!
Seán: Jen vodu. Cestou sem jsem měl kafe, ale dík.
Mark: Tak Jo.
Jeho hlas hrozně přeskakoval.
Když mi donesl vodu sedl si vedle mě na gauč.
Seán: Marku...asi nechceš abych se na tohle ptal, ale já musím. Co se stalo s tebou a Amy?
Mark jenom zvednul hlavu od kafe a podíval se na mě.
Mark: Seáne...no my. My jsme se rozešli.
Co to dořekl tekly mu slzí po tváři.Vzal jsem ho do obětí. Hladil jsem ho rukou po zádech.
Seán:Makru klid to je dobrý. Najdeš si určitě někoho kdo tě bude milovat. Já vím že si teď říkáš " To se ti řekne'' ale věř mi.
Mark: Hmm no dobře....
Když to dořekl celý ubrečený si položil  hlavu na moje rameno stylem ze se jeho rty dotýkaly mého krku. Cítil jsme jak nepravidelně dýchá. Bylo to zvláštní, ale zároveň i trochu příjemné. Sakra na co to myslím je to můj nejlepší kamarád a navíc nejsem gay.Je smutný a já přemýšlím nad tím jak je to příjemné. Co je se mnou špatně.
Když se mě Mark zeptal.
Mark:Proč si vlastně přišel? 
Odtáhnul se a já odpověděl.
Seán: Jen na návštěvu, když jsem už v L.A
Ale asi bude lepší když už půjdu možná potřebuješ být o samotě. Zvednul jsem se a koukl směrem ke dveřím.
Mark: Seáne nemohl by jsi tu zůstat u mě na par dnů? Nechci být sám. Vím že kdybych byl sám udělal bych něco co už bych nemohl jen tak vrátit.
Seán: Rad bych ale zítra mám odletět. Promiň
Mark: Prosím. Zaplatím ti klidně let. Cokoliv.
Nemůžu říct ne, ještě když ho vidím tak smutného. Ničí me to. Je můj velmi dobrý kamarád. Nemůžu ho takhle zranit tím že odmítnu. On by to pro me udělal.
Seán: Dobře zůstanu...Ale musím si dojít pro věci do hotelu.
Mark: Moc hrozně moc díky. Začal jsem si brát bundu a čepici. Než jsem stihnul otevřít dveře tak me Mark popadl a objal. Objetí jsem proste musel opětovat.
Seán: Tak já už půjdu.
Pomalu jsem se odtahoval od Marka.
Seán:Přijdu co nejdřív.
Ještě jednou mi poděkoval.
Odešel jsem a vydal jsem se do hotelu.

PS:Nic proti Amy❤️