McCann's

2.

Po tom, co jsme si objednali jídlo jsme si začali povídat. Bavili jsme se o všem možným a Kane říkal, že nám musí něco důležitého říct. Byla jsem hrozně zvědavá na to, co řekne.

"Tak co to je?" Zeptala se Lea. "Mám přítelkyni," pousmál se a já jsem radostí vyskočila ze své židli a běžela ho obejmout. "Panebože jsem tak za tebe ráda. Už bylo na čase. Kdo je ta šťastná?" Zeptala jsem se.

"Neznáš jí. Jednou když jsme s rodičemi šli do restaurace, tak jsem ji uviděl poprvé. Pracuje tam a hned když jsem ji uviděl jsem se do ní zamiloval. Když jsme odcházeli, tak jsem se zeptal na její číslo, který mi s úsměvem dala. Začali jsme si psát a před měsícem jsme se dali dohromady," usmál se.

"Vy jste spolu měsíc a ty nám to říkáš až teď?!" Zakřičel na něj Marco a několik lidí se na nás otočilo. "Přestaň křičet, víš dobře jak moc Sofie nesnáší pozornost. A neřekl jsem vám to jenom proto, protože jsem nechtěl nic říkat, dokud jsem si nebyl jistý že z toho nebude něco vážného."

Marco jenom nad tím protočil očima a nic neříkal. "Přejeme vám to, ale chceme ji poznat. Co nejdřív!" Ukázala jsem na něj ukazovákem. "Jasně neboj se. Jenom teď má toho hodně ve škole a jen tak tak se my dva vidíme," usmál se.

"Vždyť už je duben. Škola bude za chvíli končit a pak budete spolu v létě. Neboj se," usmála jsem se na něj. "To jo, jenomže my budeme s tebou přes celé léto," řekl. "No a? Nevidím problém s tím že by byla s námi. Musí být hrozně úžasná, protože je na tobě vidět že jsi šťastný a určitě za to může hlavně ona."

Vážně jim to hrozně moc přeju a jsem za něj hrozně šťastná. Zaslouží si mít někoho po svém boku kdo ho bude milovat a dělat šťastným. Kane ale bohužel nikdy neměl velký štěstí na holky a tak doufám, že tahle bude jiná. A vím, že je, protože to na něm vidím. Nikdy nevypadal tak šťastně když měl holku, jako vypadá teď.

"A jak se vůbec jmenuje?" Zeptala se Lea. "Andrea," odpověděl ji s úsměvem. Má krásný jméno.

Konečně se k nám blížil číšník s naší objednávkou. "Moc se omlouvám za to, kolik jste museli čekat, ale dneska máme plno a chvíli trvá udělat to jídlo," řekl omluvně a před každého z nás položil jídlo, který jsme si objednali. "Moc děkujeme a neomlouvejte se. My to chápeme," usmála jsem se na něj.

Když odešel, tak jsme se pustili do jídla. Bylo vážně vynikající.

"Sofie, víš jak jsem ti ří-," začla Emma, ale najednou ji přerušil výstřel. Všichni začali křičet a chtěli utéct z restaurace, ale před dveřmi stáli muži oblečený celý v černém a kuklami na hlavě, kteří je nepustili.

Já jsem se nemohla ani pohnout z toho šoku, který jsem zažívala.

"Sof! Pojď! Musíme se schovat," natáhli ke mně Lea s Emmou ruce, ale já jsem se nedokázala ani pohnout. "Sofie pozor!" Zakřičel na mě Kane, ale Patrick najednou na mě skočil a spadli jsme na zem. "Sofie kurva probuď se! Skoro tě zastřelili a kdyby není mě, tak bys byla mrtvá!" Řekl naštvaně Patrick.

"Patricku já se bojím," konečně jsem ze sebe dostala a rozbrečela se. "Psst nesmíš teď brečet. Musíš jít s Emmou a Leou na toalety a počkat tam pokud nebude všechno v pohodě. Nesmí se vám nic stát," pohladil mě po tváři a postavil se.

Pomohl mi se postavit a Emma s Leou mě chytili za ruce a tahali na toalety. Když jsme tam došli, tak zavřeli dveře a dali pod kliku židli která tady byla z nějakého neznámého důvodu.

"Proboha Sof! Mohla jsi umřít." Vztáhli mě do objetí. "Omlouvám se. Nevím za co přesně. Já jsem se nemohla z toho šoku hýbat a už vůbec ne mluvit. Bojím se, že všichni takhle umřeme," nekontrolovaně mi začali stékat slzy po tváři.