McCann's

4.

Sofia's POV:
"Tak jseš snad kurva slepá! Máš dávat pozor na cestu!" Ozval se nade mnou hluboký hlas a já jsem strachem poskočila. Avšak pořád jsem se neodvážila se tomu muži podívat do tváře.

Musí být pořádně naštvaný, ale já jsem zase nemohla vědět, že tady někdo bude. Ale stejně to nemění nic na tom, že jsem se nekoukala na cestu..

"Omlouvám se pane, já jsem nechtěla. Moc mě to mrzí." Řekla jsem potichu a tentokrát se odvážila na něj podívat.

Když jsem uviděla jeho tvář, moje srdce vynechalo úder. Nikdy jsem neviděla nikoho tak moc krásného muže, jako byl on. Sofie sni dál. Vypadá tak minimálně na dvacet a tobě je šestnáct. Vzpamatuj se tohle se okolí líbit nebude. A ani nevíš co je ten člověk zač.

Moje podvědomí mělo pravdu. Nevěděla jsem, kdo to byl ani jestli třeba není někdo nebezpečný. Už přece jenom nebude nějaký anděl, který spadnul z nebe jinak by na mě nekřičel. Nebo jo?

Hnědé vlasy měl nagélovaný nahoru, měl plné rty a karamelové oči, ve kterých se nacházel odpor a hněv. Vypadal jako anděl. Přes rukáv jeho saka jsem si všimla, že má tetování po rukou. Na košili měl odepnutých pár vrchních knoflíků a bylo vidět kousek tetování. Mohl být vysoký tak 198cm, což je oproti mé výšce 155cm hrozně moc.

Zajímalo by mě kolik mu asi tak je. Vypadá tak na 25, ale nevím. Někteří muži i ve 40-ti dokážou vypadat na 20.

"Mě to ale vůbec nezajímá." Řekl naštvaně. Povzdechla jsem si. Jediný co jsem chtěla, bylo vzít si skleničku s vodou a vrátit se zpátky do pokoje bez toho, aby si mě někdo všimnul.

Ale bohužel já kráva jsem se nedívala na cestu a naštvala naší návštěvu. Ne naší, dědovu. Já jsem tady nikdo a nic.

Dědeček mi říkal, že sem přijde jeho známý protože potřebují něco důležitého probrat. Myslela jsem však že to bude někdo v jeho věku a ikdyž nevím kolik tomuto mužovi je, tak jsem nečekala, že tady bude někdo jako je on.

"Co se to tady děje?" Vešel do kuchyně dědeček a podíval se na mě. Otevřela jsem pusu, abych mu vysvětlila co se vlastně stalo, ale předběhl mě ten muž: "Ricku tvoje nejspíš služka do mě vrazila a teď se mi snaží omlouvat místo toho, aby mi uhla z cesty." Řekl naštvaně ten neznámí muž.

"Nechtěla jsem vás zdržovat a vy jste na mě křičeli." Řekla jsem a nervózně si kousala ret.

"Sof prosím pst. A ty Jasone proč si na ní křičel? Nic ti neudělala a omluvila se ti. Vím jaký to máš s nervami, ale nemusel jsi na ní křičet." Řekl děda a já se na něj děkovně podívala.

"Proč se zajímáš o svojí služku?" Ušklíbnul se Jason. Možná vypadá jako anděl, ale chová se jako svině, ďábel. Asi je pravda to co říkají.

Ďábel je skutečný, není to malý rudí muž s rohy a ocasem. Může být nádherný. Protože je to padlý anděl a býval Boží nejoblíbenější.

Ozvala se mi v hlavě věta, kterou vždycky říkávala Emma. Do teď jsem nechápala její význam, ale teď už to chápu.

"To je moje vnučka." Řekl děda a Jason se přestal ušklebovat. Podíval se na dědečka pohledem, ze kterého jsem neuměla nic vyčíst.

"Jasone musíme jít!" Zakřičel neznámý hlas z obýváku a Jason beze slova odešel pryč.

Možná byl vyděšený že někdo jako můj děda v tak mladém věku může mít vnouče?

"Nic si z něj nedělej, on už je prostě takový." Pohladil mě po vlasech a odešel nahoru.

Chvíli jsem tam jen tak stála a pak jsem si konečně do skleničky napustila vodu, z které jsem se následně napila. Byla jsem unavená po celém dni, ikdyž jsem toho nic moc neudělala.