Rakovina, nemoc, která mi zničila všechno. Avšak i přes to jsem nikoho neztratila a poznala svého dědu, který mi zachránil život a pomohl mi se jí zbavit.
Avšak je tady jeden kluk.. Je jiný. A vstoupil do mého srdce bez mého souhlasu a nechce z něj...
Bizzle's POV: "Nech mě už kurva!" Křiknul jsem po mém bratranci Stephanovi, který se mi zase začel plést do života. Ví jak moc to nesnáším, ale pořád to dělá. "Chci ti jenom dobře Jasone." Řekl a se sklopenou hlavou opustil mojí pracovnu.
Nemám ráda, když mi někdo říká mým jménem už jenom proto, protože by mě policie věděla jednoduše najít, jenom díky mému jménu. Ale to se ještě nestalo, ani nestane. Nikdo neví jak Bizzle vypadá. Samozřejmě až na ty kteří byli zabití mnou. To byla poslední tvář, kterou viděli. Ne všichni, protože jsem měl masku, ale nějaký se přece jenom našli.
Vzal jsem si krabičku v které jsem měl tabletku na nervy a zapil ji alkoholem. Jestli bych to nevypil, tak bych snad zničil všechno v tomhle domě. Pravděpodobně bych i všechny postřílel jak znám sám sebe.
Už odmalička jsem měl vážné problémy s nervama a byl jsem takzvaně psychopat, což je pravda. Moje první oběť byla 16ti letá holka, kterou jsem zabil když mi bylo pouze 11 let. Jsem za sebe pyšný. Kdo by taky dokázal tohle udělat v tak mladém věku?
Taky mě v ten den nachytal otec když jsem se vrátil domů.
Odemkl jsem dveře od domu, kde jsem bydlel s taťkou. Máma si našla někoho nového a protože já jsem neměl zájem chodit do školy někde v prdeli a žít v stejném domě s cizincem, tak jsem zůstal s tátou.
Potichu jsem přešel kolem obýváku, když se najednou rozsvítilo a můj otec stál v obýváku s překříženýma rukama.
"No bylo na čase pane. Kde jsi byl do čtyř rána?" Zeptal se a já jsem protočil očima. "Musel jsem si s někým vyřešit spory," usmál jsem se když se mi před očima objevila postava ležící se dívky bez žádného znaku života, která se snažila ode mě kradnout. Sice to byli jenom peníze, ale co je moje to je moje.
"Co je tohle?" Ukázal na moje boty, které měli menší kapku krvi na sobě. Kurva, já jsem věděl, že si mám vyměnit boty. "Krev mojí první oběti," usmál jsem se od ucha k uchu a všiml jsem si, jak se můj otec taky pousmál.
"Jseš ten pravý synku. Ty budeš ten, který převezme rodinný biznis. Ty budeš nový velitel mafie McCannových," pobouchal mě po rameni.
V ten den jsem se dozvěděl všechno a vůbec jsem nelitoval toho, že jsem se rozhodnul žít zrovna s mým otcem. Udělal jsem ze sebe člověka, na kterého byl můj otec víc jak pyšný.
Najednou mi přišla zpráva od Olivie, jedné z mých děvek. Olivie je z nich však nejvíc otravná.
Olivia:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
