Na den tvou ženou

Kahan nosatý

„ PAUZA!! " zakřičel náhle režisér.

Tom ke mně přiběhl vysmátý a celý zvědavý na to, kam bych chtěla jít tentokrát.

Samozřejmě, že režisér z Tomova pozdního příchodu nebyl nadšený, ale copak by jste se na někoho tak dokonalého mohli zlobit? Ne? To režisér také ne.

„ Přemýšlela jsem a... "

„ A...? " skočil mi do řeči Tom.

„ Kdybys mě nepřerušoval, tak ti to řeknu. No, kde jsem to skončila. Ach, ano, přemýšlela jsem a dospěla k závěru, že bychom se mohli jít podívat do muzea voskových figurín. Byl jsi tam někdy? "

„ Ano, jednou. Šel jsem se podívat na sám sebe, ale neměl jsem v tu dobu tolik času. Můžeme tam tedy jít, abych si sám sebe lépe prohlédl. "

„ Můžeme? My musíme! "

„ Dobře, musíme, " usmál se.

~ <3 ~

„ Tady! Tome, tady jsi!" zaječela jsem radostí, když jsem konečně zahlédla sochu s podobou Toma.

„ Oh, ano, to jsem já. Hmmm.... zajímavé. Toho jsem si předtím nevšiml. Dali mi tam moc velký nos, " prohlédl si sochu a začal ji kritizovat.

„ Ne, dali ti takový... Akorát. Navíc, tvůj nos je majestátní. "

„ Ale ne, nevidíš to? Vypadá to, jako kdybych byl primát. Konkrétně kahan nosatý. "

Musela jsem se nad tímto alespoň trochu pousmát.

„ Čemu se směješ? Že tvému muži takto zničili jeho půvabný vzhled? "

Oba jsme měli koutky úst zvedlé. Oba jsme věděli, že si Tom dělá jen srandu, ale jeho to asi nepřestalo bavit.

„ Budu uražený, když nic neřekneš na tvou obhajobu. A to pak večer uvidíš. "

„ Přeci by se nám opičák neurazil, " provokovala jsem ho.

„ Koleduješ si o pořádný výprask. "

„ No co, nelíbí se vám pravda pane? "

Tom si mě chytil do náruče a nehodlal mě za žádnou cenu pustit. Začala jsem přes celou místnost s velmi skvělou akustikou, nahlas smát a křičet. No, co vám budu povídat. Kdybych nevěděla, že to je už jen na pár hodin, tak radši budu sticha, ale teď... Nikdo si to nebude pamatovat.

„ Tohle ti nepomůže, " zašeptal mi Tom u ucha.

„ A co mi tedy pomůže? Když svou opičku pěkně poprosím? Oooo, milá opičko. Smiluj se nademnou. "

„ Moniko, tohle není vtipné "

„ Že není? Tak proč se směješ? "

„ Protože to vtipné je. "

Líbil mě na čelo a následně mě pustil ze svého sevření.

„ A teď vážně. Udělali to moc pěkně. Ale na tebe to přeci jen nemá. Ty jsi ty. "

„ Měl bych jim říct, ať mu přidělají voskovou Moniku. Určitě je velmi nešťastný z toho, že ji nemá. A moc mi závidí. "