Na den tvou ženou

Telátko Monika

Skip time

„ J- já jsem usnula? " zeptala jsem se okamžitě, když jsem otevřela oči.

„ Ano, ale jen na chvilku, " zamumlal Tom, který se na mě stále tiskl svým nahým tělem a objímal si mě kolem pasu.

„ Co znamená chvilka?! " rychle jsem se na něj otočila, protože pro mě je teď každá chvilka důležitá.

„ Nevím, asi třicet minut. Jsi roztomilá, když spinkáš, " šeptl a políbil mě.

„ Měla bych se jít umýt," řekla jsem nakonec.

Zvedla jsem se z postele a přemýšlela, kde vlastně ta koupelna je. Přitom jsem na sobě tiskla svou peřinu, abych se trochu zahalila. Proboha, Moniko, vždyť jsi v ní ráno byla. Musíš si vzpomenout. Okamžitě!

„ A můžu jít s tebou? " zeptal se Tom. „ Mně by to také prospělo. "

„ Ehm, mám ti vůbec říkat, že ne? "

„ Ne, nemá to cenu, " usmál se. „ Stejně bych se tam k tobě nějak vkradl. Notak, nemusíš se zahalovat. "

~ <3 ~

Vylézala jsem právě ze sprchového koutu, když mi po kluzké podlaze uklouzla noha a já se tak sesypala k zemi. Tom se mě okamžitě zeptal, jestli jsem celá a jestli se mi nic nestalo.

„ Ne, to je dobré. Jsem prostě nešikovná, " řekla jsem a pokusila se zvednout.

Chtyla jsem si místo na své noze a když jsem se pak podívala na svou ruku, byla od krve.

„ Moniko, vždyť ty krvácíš! " začal panikařit.

Při tom pádu jsem narazila na skříňku a o tu si sedřela celou pravou stranu stehna.

„ Počkej, pomůžu ti, " vzal ručník, obmotal mi ho okolo těla a nesl mě zpět do postele. „ Počkej tady, zajdu pro lékárničku, " nasadil si spodní prádlo a běžel pro lékárničku.

Chtěla jsem mu sice říct, že je vše v pohodě a nikam chodit nemusí, ale pravdou bylo, že to bolelo a krve ze mě také zrovna málo neteklo.

~ <3 ~

„ Jsem tady, ty moje telátko, " usmál se Tom, když se vrátil a v ruce držel lékárničku.

Nastavila jsem mu poslušně poraněnou nožku. Sedl se na postel a mou nohu si položil na svůj klín a začal mi ji ošetřovat.

Kladl mi na ránu své polibky. A nejen na ránu. Snad po celé noze.

„ Už je to lepší? Nebolí to? " na chvíli se odtáhl, ale pak znovu pokračoval.

„ M-myslím, že už dobrý. Když mám takového skvělého muže, který se o mě postará. "

Tom se usmál a nohu mi položil zpět do peřin. Pak se zvedl a došel až k mému obličeji, kde si klekl, aby mi mohl vidět do očí a pohladil mě po tváři.

„ Měla bys už spát. Ať se ti to co nejdříve zahojí."

„ A kolik vlastně je? " šeptla jsem a doufala, že už je po půlnoci, protože to by znamenalo, že to není jen můj sen, ale bylo by to navždy.

Otočil se směrem k budíku, který stál na nočním stolku hned vedle postele.

„ Za deset minut je zítra, " usmál se.

Za deset minut? Něco se ve mně zlomilo a já začala plakat. Nemůžu popřít ten fakt, že mi bude chybět. Bude mi chybět hrozně moc.

„ Bolí? " zeptal se Tom, ale tím myslel jen tu ránu na noze a ne tu, o které nevěděl, protože on mě opouštět nemusel.

„ Ne, to je dobré, " usmála jsem se, ale při tom mi z očí stále tekly kapičky slaných slz. „ Jen mě polib a pojď ke mně, prosím, " v polovině věty se můj hlas trochu zlomil, ale to teď nebylo podstatné. Podstatné bylo, že si těch posledních 10 minut chci užít po boku toho nejlepšího muže, kterého jsem měla tu čest poznat.

„ Dobře, " políbil mě, přešel postel a lehl si vedle mě.

Sundala jsem si ručník a někam ho zahodila. Teď už je to stejně jedno, kam ho hodím.

Přitiskl si mě k sobě a vtiskl mi polibek do vlasů.

„ Miluji tě. A nikdy nepřestanu, to slibuji, " vyslovil do mých vlasů.

Chtěla jsem mu také něco říct, nějak se s ním rozloučit, ale to už jsem upadla do říše snů a věděla, že až se vzbudím, už Toma nikdy neuvidím.

~~~~~~~~
654 slov