Na den tvou ženou

Splněné přání

Monika

Probudila jsem se do nového rána a stejně jako vždy, když sem jednou za čas přijede má hnědovlasá kamarádka, jsem ji chtěla probudit. Když jsem se však otočila, abych ji probudila, ležel vedle mě někdo zcela jiný.

Rozhlédla jsem se po pokoji a zjistila jsem, že vůbec nejsem tam, kde jsem včera usínala.
Ležela jsem přikrytá bílou dekou a do místnosti skrze velká okna svítilo slunce přímo na postel, kde momentálně ležím.

„ Dobré ráno, lásko, " začal na mě Tom mluvit.

V tu dobu jsem nechápala, co se děje, jak jsem se sem dostala a proč mě oslovil tak, jak mě oslovil.

„ Vyspala jsi se dobře? " otočil se na mě a přitiskl si mě k sobě.

Nevím, co by si o mně mohl momentálně myslet, když mám určitě divný výraz na tváři a ani jsem mu ještě neodpověděla. Je to zvláštní pocit, který jsem nikdy nepoznala. Nikdy jsem se neprobouzela vedle muže, kterého natolik miluji?

„ Vidím, že se ti dnes ráno mluvit moc nechce. Tak snad se ti bude lépe mluvit s plným žaludkem, " líbl mě na čelo a zvedl se z postele.
Něco si na sebe v rychlosti hodil a opustil ložnici.

Tohle musí být nějaký sen. Nebo si ze mě musí někdo dělat srandu, ležela jsem v posteli a nechápala dění okolo mě.

Nakonec jsem tedy načerpala trochu odvahy a zvedla se z postele, abych se mohla jít vydat najít Toma.

~ <3 ~

„ Tak tady jsi. Co že jsi dnes tak zticha, miláčku?"

Tom stál u plotny v černé zástěře a smažil na pánvičce dvě syrové vejce.

„ Dobré ráno, " řekla jsem nakonec.

„ Uff...a já se bál, že už jsi zapomněla mluvit. Jak se má dnes má žena? "

„ T-tvá, co? Já jsem tvá žena? "

Tom se na mě usmál.
„ Vidíš tu snad někoho jiného? Nevím, co jsi měla, ale mohla jsi se rozdělit. "

Šla jsem si sednout k prostřenému stolu a přitom jsem stále pozorovala svého, manžela?
Jak a kdy se to stalo?!

„ Podává se snídaně pro mou nejmilejší, " postavil na stůl talíř s jídlem, sedl si naproti mě a bedlivě mě pozoroval.

„ Děkuji, " poděkovala jsem zdvořile a pustila se do jídla. To bych jinak nebyla já.

„ Víš, že jsi dnes na něco zapomněla? "

„ Na co? "

„ Už od doby, co jsme spolu jsi mi slíbila, že když si tě vezmu, věnuješ mi každé ráno jeden polibek plný lásky. Tebe dnes někdo vyměnil, nebo co? "

Teď přijde asi ta nejzajímavější část. Alespoň pro mě. Musím políbit svého idola, aniž bych ho musela do takové věci nutit. Lehce se nahnul na jednu stranu, abych mu nemusela při polibku lámat nos a spojil naše rty v jedno.

Byl to zvláštní, ale zároveň nejkrásnější pocit, jaký jsem kdy zažila. Kdybych mohla, už bych se od něj odtrhla, což jsem také nechtěla, ale Tom asi ano.

„ Lásko, já vím, že mě miluješ. To já tebe také, ale už budu muset jít. "

„ K-kam musíš jít? Úplně mi to vypadlo, " zalhala jsem, protože jsem nechtěla být za divnou.

„ Do práce přeci. Dnes musím natočit pár scén. "

Moment, mé přání znělo na jeden den. Znamená to, že si můžu užít Toma jen na 24 hodin? Už je osm ráno, to mi nestačí.

„ Kdy se vrátíš? " zeptala jsem se ho.

„ Někdy k večeru, spíš později, ale slibuji, že pak budu mít čas jen na tebe. Nebo spíš... Na nás, " mrkl na mě, jestli chápu, o čem mluví.

Večer?! To s ním pak budu už jen pár hodin a to přeci nejde. Když máme jen 16 hodin, tak ho nepustím jen tak do práce.

„ Tome, mohl by jsi dnes zůstat doma? "

„ Proč? Je ti snad něco? "

„ Ne... Tedy vlastně ano, " zalhala jsem. „ Není mi moc dobře. Toho jsi si přeci od rána všiml. "

„ Ano, od probuzení jsi nějaká divná, to musím uznat. Takže, co kdybych teď zavolal, že nepřijdu a postaral bych se o tebe? "

„ To by bylo báječné... tedy, pokud chceš. "

„ Já bych moc rád, ale čekají tam na mě. Vím, že ti budu chybět, ale jinak to nejde. Už je to domluvené. "

Skvělé Moniko, lepší den jsi si vybrat nemohla? Dnes s tebou být ani nemůže. Tak, co to bylo za ztřeštěné přání?!

„ Ale můžeš jít se mnou, " usmál se, když zřel můj skleslý výraz.

To by nemuselo být tak špatné. Když už nic jiného.

„ Můžeme,... Při pauzách se spolu můžeme vždy jít někam projít. Půjdeš tedy se mnou? Podporu a nějaké to krásné rozptýlení bych dnes ocenil. "

„ Ano, samozřejmě, že ano, " řekla jsem nakonec, když jsem si uvědomila, že stále čeká na mou odpověď. „ Jen,... Musím se ještě převléct. Můžeš se ještě na chvíli zdržet? Nemůžu nikam jít v noční košili. "

„ No, času mám ještě dost. Přeci víš, že vždy vyrážím dřív, kdyby někde na silnici byl nějaký problém, ale... Teď ten náskok přenechám tomu, aby má žena nikam nešla jen v tom, v čem ji mohu vidět pouze jen já, " políbil mě.

Rychle jsem běžela nahoru a to hned ze dvou důvodů. První byl, že musím rychle rozehnat ty létající tvory, které cítím po celém svém těle a ten druhý, že nemám vůbec tušení, co v těch skříních je a zda se tam vůbec nějaké mé oblečení nachází.

~ <3 ~

Oblékla jsem si na sebe černé kalhoty a to nejvíc britské tričko, jaké by si vzal jen nějaký milovník Velké Británie. Moment, to já vlastně jsem, takže to není nic tak divného.

V koupelně jsem si vyčistila zuby, učesala si vlasy a vyrazila dolů k Tomovi, kde na mě čekal.

„ Vidím, že máš můj rodný stát velmi ráda. To o tobě samozřejmě vím, " chytil mě za ruku.

„ T- tobě se to nelíbí? "

„ Líbí. Samozřejmě, že se mi to líbí. Přeci jsem ti to tričko k včerejším narozeninám nedal jen tak. Myslel jsem, že ho navždy necháš ležet ve skříni a nikdy se ho nedotkneš, protože tvůj výraz při rozbalení tohoto dárku, nevypadal zrovna nejšťastněji. "

„ To je od te... Tedy... Líbilo se mi už včera, jen jsem byla trochu ospalá. "

„ Já vím. Ale teď už musíme jít, jestli chci přijít včas, " vlepil mi polibek, vzal z komody klíče a společně jsme šli k autu.

~~~~~~~~~~
1008 slov