Přátelství nebo láska?

Kapitola 2.

Cesta do restaurace nebyla dlouhá, ale David byl nějaký zamyšlený. Tak jsem měl i já trochu času přemýšlet. Je to tak sakra dlouho, co jsme se viděli. Moc se nezměnil. Byl to pořád ten dospělácký kluk, teď už tedy muž, kterého jsem jako dítě miloval. Nejprve jako staršího bratra a pak když občas přijel k rodičům a já ho zahlídl jen z okna, jako mou první platonickou a nešťastnou lásku. Potom, co se nadobro odstěhoval pryč a já zjistil, že se oženil, bylo mi jasné, že tohle není a nikdy nebylo reálné. On je heterosexuál a o mě nikdy neuvažoval jinak, než jako o sousedovi a kamarádovi.

A teď je tu, hezčí než dřív, ale je na něm podepsán smutek, deprese a obrovská ztráta. Musím ho z toho nějak dostat, on by mi jistě taky pomohl. Znovu jsem se na něj po očku podíval a naskočila mi husí kůže. Měl jsem pořád zvláštní pocit. Pořád si mě zvláštně prohlížel, jako by byl ze mě nějakým způsobem vykolejený. Když jsem se ho dotkl, nebo když se na mě zblízka díval bylo to jako by mě tím pohledem pokoušel.

Vím, že si něco nalhávám, ale vypadalo to, že mé city se za tu dobu moc nezměnily. Neustále jsem to cítil. Ten šílený silný cit, který mě ne a ne pustit. Pokud odjede a on jistě odjede, budu zdrcený a nešťastný jako před tím. Musím se vůči němu trochu obrnit.

To už jsme stáli před restaurací a mířili dovnitř. Nebylo to nic extra. Sedli jsme si do jednoho z odlehlejších boxů, oba si odložili bundy a zahleděli se do lístků.

„Co si dáš?" Zkusil jsem prolomit to ticho. Zvedly se ke mně ty jeho nádherné oči v barvě tmavé čokolády. „Asi si dám pivo a steak. A co ty?" V hlavě mi vyskočilo jen jedno slovo: Tebe.

Sklopil jsem zrak k jeho rozepnutému prvnímu a druhému knoflíčku na červeno bílé košili. To mi moc nepomohlo a tak můj pohled zajel zpět do jídelního lístku. „Asi rybu a vinný střik." Zaklapl jsem ho, protože můj výběr byl jasný.

Své objednávky jsme nadiktovali číšnici a než nám donesli jídlo, naše konverzace se rozproudila. Hlavně jsme vzpomínali na mládí. Snažil jsem se z jeho mysli vytěsnit každou myšlenku na rodinu. Potřeboval si od toho všeho odpočinout a trochu se uvolnit. Mohl bych říct, že se mi to dařilo. Najedli jsme se a začali pít. Usrkával jsem svůj střik a David objednával jednoho panáka za druhým. Ke konci už jsem je nechával jen na stole před sebou, i když mi je David pořád nutil.

Motal se mu jazyk, ale měl skvělou náladu. Jako dosti opilý byl zábavný a veselý.

„Tak na tebe!" Zvedl dalšího panáka a hodil ho do sebe. „A jak vynáší svět modelingu?" Ptal se mě.

„Cože? No to já nevím. Já dělám designéra." Nechápal jsem jeho otázku. Kde došel na modeling?

„Takovej hezoun jako ty musí přece dělat modeling. Vždyť se na sebe podívej, obječenej jako z časopisu, vlasy upravený a po těch očích nebo puse musí bláznit každá ženská." Zhluboka se napil piva a já zůstal s otevřenou pusou na něj zírat. Kdybych nevěděl, že je stoprocentně na holky a k tomu můj kamarád, bral bych to jako nabalování a to dost velký. Netušil jsem, jak to myslí a byl jsem zmatenej i zaskočenej.

Musel jsem si odkašlat, abych mohl něco říct. Ale co? Jak na tohle reagovat? „Nepřeháněj a měl bys přestat už pít, horší se ti z toho zrak." Zavolal jsem na číšnici, zaplatil a vyvedl ho vratkým krokem ven.

„Já přece nepřeháním. Viděl ses vůbec v zrcadle? Nepoznal bych tě. Jsi jiný. Už nejsi můj malý bráška. Teď když si k tobě stoupnu mám divný pocity. Ne jako před tím. Je to divný. Co kdybychom něco vyzkoušeli?" Stáli jsme před restaurací na chodníku, byla už tma, ulici osvětlovaly skrovně jen lampy. Přiblížil svůj obličej k tomu mému a já mohl cítit whisky, kterou celý večer pil. Díval se mi opilým pohledem do očí a mě se z toho podlamovaly kolena. Očima jsem sjel na jeho rty. Bezděčně si je olízl a já měl co dělat, abych nezneužil situace.

Úplně mě vykolejil. A pak řekl: „Co kdybys mě políbil? S chlapem jsem to ještě nikdy nezkoušel. Říká se, že zkusit se má všechno a mě by to s tebou asi až tak nevadilo. Nějak bych to asi chtěl nebo co, nerozumím tomu." Jako by mnou projel blesk. Uvědomil jsem si, že je opilý tak, že už nejspíš neví, co říká. Naklonil jsem se k jeho uchu a přitom vtáhl do plic jeho úžasnou vůni mýdla. Bylo zvláštní, že ještě nevyprchala po celém večeru.

„To nemůžu udělat." Zašeptal jsem. „Proč ne? Vždyť jsem tak opilý, že si to nejspíš ráno nebudu ani pamatovat, to se mi stává, ale aspoň, bych to vyzkoušel. Nevím proč, nikdy mě to nelákalo, ale teď když tě vidím, to chci. Dokonce hodně."

Proč mi tohle říká? Já opilý nejsem, budu si všechno pamatovat. Každý detail a pohledem do jeho očí mě v tuto chvíli ubezpečil v jedné jediné věci: nikdy jsem ho nepřestal milovat.

„Nejde to. Nemůžu tě jen tak políbit a kor, když si to nebudeš pamatovat." Zadíval jsem se do těch očí, ve kterých jsem se topil už nějakou chvíli, zhluboka se nadechl a pravil: „Nebudu jen panák na zkoušení, protože by mi to ublížilo, jelikož tě miluju celou dobu." Čekal jsem jak zareaguje.

Zasmál se a mě jako by do srdce zaryli nůž. „Miluješ mě? To těžko! Byli jsme děti a pak už jsme se nepotkávali, docela mě překvapilo, že si mě vůbec poznal."

„Dívával jsem se z okna a pozoroval tě, když si přijel k rodičům na návštěvu." Přiznal jsem smutně.

„Aha." Hlesl a v ten okamžik znatelně zbledl. Bylo mi jasné, co bude následovat. Přechytl jsem si ho a podržel ho, dokud vše nevyzvracel. Byl hodně vyčerpaný a tak, když jsem ho dotáhl do domu jeho rodičů a uložil ho do postele, sám jsem si raději lehl na gauč, kdyby něco v noci potřeboval.

Navíc se mi v hlavě motalo tolik myšlenek, že jsem ani usnout nemohl. Až k ránu jsem šel Davida zkontrolovat a když byl v pořádku, konečně se mi podařilo usnout.