Přátelství nebo láska?

Kapitola 12.

Od toho dne, kdy jsem Patrika opustil se můj život úplně změnil. Odletěl jsem zpět. Když jsem však vešel do svého domu, kde nebyl nikdo kromě mě. Byl jsem ihned rozhodnutý, že jej musím prodat. Nemůžu bydlet tam, kde mi to všechno mé milované připomíná. Našel jsem si hezký pronájem garsonky a tam se na pár dní úplně zavřel.

Deprese se mi vrátily a k tomu přišly i výčitky ohledně Patrika. Nakonec jsem byl nucený si jít alespoň nakoupit a náhodou jsem tam potkal nejlepší kamarádku mé ženy, Mayu. Chtěl jsem ji jen pozdravit, ale ona mě nenechala jen tak odejít. Vzala si na mě kontakt, zjistila, kde bydlím a hned jako mimochodem mě další den přišla navštívit.

Měla krásnou holčičku, které bylo za pár dnů sedm let. Chodila do školy a Maya se mi svěřila, že nemá nikoho, kdo by jí malou Sarah pohlídal, než přijde odpoledne domů a ve školní družině se prý Sarah nelíbí. Zeptala se mě, zda bych jí s tím nemohl pomoct. Odkazovala se na to, že jsem měl ze Sarah dobrý vztah a mohla mi věřit.

Nezbývalo mi nic jiného než souhlasit, každý můj den rozzářila tato malá a drobná holčička a já kvůli ní o sebe začal znovu pečovat. Víc jsem se usmíval a dlouhé rozhovory s Mayou, které jsem ze začátku odmítal mi nakonec velmi pomáhaly. Před Vánoci, jsem se dostal už jen do mírně pochmurné nálady. Holky se jí snažili všemožně zahnat, ale to nešlo. Myslel jsem na svou rodinu, se kterou už nikdy žádné Vánoce nezažiju a taky na Patrika, s kým on bude trávit Štědrý den.

V noci se mi ze začátku zdávalo jen o mé rodině a Patrika jsem zcela vytěsnil z mysli. Nevím jak, ale podařilo se mi to. Neustále se mi vracely sny jako vzpomínky, co jsem dělal se svojí rodinou. Po zmýněných rozhovorech s Mayou se to zlepšovalo, až se týden před Vánocemi stal zázrak. Žádný sen se mi nezdál. První úspěch. Tím pádem, jsem na to celý den nemusel myslet a bohužel do těchto prázdných okamžiků se najednou vloudil obraz Patrika.

Moje ztrápená duše ohledně rodiny se po těch pár měsících začala hojit, už jsem ani nechodil každý den na jejich hrob. Ale trápení ohledně Patrika nějak nešlo zastavit. Zprvu jsem si vyčítal, že jsem tímto vlastně podvedl svou ženu, když mi však Maya jednou řekla, že by jistě má žena nechtěla, abych zůstal sám, necítil jsem se už tak hrozně, ale další věc, co mě trápila, že on mě miloval, ale já si s ním přece jen hrál. Experimentoval a tak.

Jistě jsem mu hrozně ublížil a on mě teď nenávidí. Bohužel naše nádherná společná noc nešla zapomenout. Čím víc se má duše léčila, tím víc jsem na ni musel myslet. Až mě to dohnalo k drastickému jednání. Jednou večer jsem se vydal to gay baru. Čekal jsem, jestli mě někdo osloví a netrvalo to ani dlouho a přicupital ke mně takový nesmělý mladíček. Sympatický, to ano, mluvili jsme spolu asi půl hodiny, když se konečně odhodlal mě dotknout na stehně. Netrpělivě jsem čekal, co se mnou jeho dotek udělá. Když se dotkl, necítil jsem vůbec nic, nehýbal jsem se a jen čekal dál. Sympaťák to nejspíš považoval jako pozvání a tak svou ruku nasměroval nestydatě na můj rozkrok.

To už má reakce byla zřejmá, zhnusení. Bylo mi to nepříjemné a proto jsem sevřel jeho zápěstí, odsunul ruku stranou. Popřál mu pěkný večer, zaplatil a odešel domů. Tu noc jsem vůbec nespal a přemýšlel, proč to tak je. Napadlo mě, co kdybych si našel ženu, ale to jsem hned taky zavrhl. Ne, že by mě nevzrušovaly, to ano, ale ten pocit, když byl ve mně a dráždil mi prostatu, už sex se ženou nedokáže přebýt.

Co jen teď budu dělat? Proč myslím jen na něj. Pokud mám ráno problémy se svým kamarádem je on první a jediný, kdo mě napadá. Ale když se zkusím uspokojit, neukojí mě to, jen spíš podráždí a popudí.