Jeho Družka

To není možné

Lilien

Ne, ten kluk přede mnou nemůže být Filip. Toho zabili. ,, Asi si říkáš, co tady dělám, když mám být mrtvý." ,, No, ano. Nechci aby to vyznělo zle." ,, V pohodě," šel blíž ke mě. O krok jsem ustoupila. Nevěřila jsem, že to je můj bratr. ,, Ale...já tě viděla, jak tě zabili." ,, Vypadalo to, že mě zabili. Já jsem ale přežil. Našli mě samotáři, ujali se mě a zachránili. Pátral jsem po rodičích, jestli náhodou žijí. Ale nežili. Bál jsem se, že zabili i tebe," natáhl ke mě ruku.

Přikrčila jsem se. Dal mi ji na hlavu. Pohladil mě po vlasech. ,, Takže...ty jsi Filip?" ,, Ano Lili. Bože, ty jsi vyrostla. Kolik ti vlastně je?" ,, Minulý měsíc mi bylo dvacet." ,, Dvacet. Třináct let jsme se neviděli." ,, Ty jsi opravdu Filip," dala jsem si obličej do dlaní. Začali mi téct slzy radosti. On žije. Roztáhl ruce a přitáhl si mě do objetí, které jsem mu ráda opětovala.

,, Chyběl jsi mi." ,, Ty mě taky," hladil mě po vlasech. ,, Hledal jsem tě. Když jsem tě našel, byl jsem rád, že jsi v pořádku. Ale když jsem se dozvěděl, co ti ten Alfa řekl, že všichni z naší rodiny zemřeli, měl jsem chuť ho zabít. Lhal ti. Jeho vlci našli pouze tělo našich rodičů a tebe celou a živou. Mě nenašli."

,, On mi lhal?" ,, Ano. Bůh ví, v čem všem ti ještě lhal." ,, To ale není možný." ,, Lili, psal jsem ti, ať nevěříš všemu, co Alfy řeknou." ,, Ano, ale to bylo před měsícem." ,, Co všechno ti nakukal ten tvůj druh?" ,, Jak dlouho víš, že mám druha?" odtáhli jsme se od sebe. 

,, Od té doby, co si pro tebe přišel." 

,, Ty jsi byl na jeho území?" 

,, Ano, jsem na něm pořád." 

,, Nikdo tě ještě nechytil?" ,, Ne, nechytil. Jsem opatrný. Dávám na tebe pozor. Nechci, aby se ti něco stalo. Jsi moje malá sestřička a já tě mám rád." ,,Dáváš na mě pozor. Jak?" ,, Dávám pozor, aby se ti nestal nějaký úraz, nebo aby ti někdo neublížil." ,, Tak to děláš špatně."

,, Jak to myslíš?" zeptal se mě nechápavě. Otočila jsem se k němu bokem a objala si paže rukama. ,, Někdo ti ublížil?" chytil mě za ramena a otočil na něj. ,, Lili, on ti ublížil, že jo," sklopila jsem hlavu a přikývla. Objal mě. ,, Jak ti ublížil?" ,, On...zlomil mi ruku a nohu, občas křičí," dlaněmi jsem chytla jeho mikinu.

,, Bojíš se ho?" ,, Někdy ano," povzdechl si. ,, Kam jsi vlastně chtěla jet?" ,, Do města. Do knihovny požádat o volné místo pracovníka." ,, Pojedu s tebou." ,, Jsi si jistý?" ,, Ano," sotva jsme se od sebe odtáhli, přijel k zastávce autobus. Nastoupili jsem do něj, autobusovou kartou jsem zaplatila jízdu pro dva. Sedli jsme si zhruba uprostřed busu na sedadlo pro dva. Já seděla u uličky a on u okna. ,, Kolik je tobě, Filipe?" zeptala jsem se ho. ,, Je mi dvacet osm." ,, To jsi docela starý." ,, Jak jako starý?" ,, Je ti skoro třicet." ,, No a?" ,, Nic. Máš družku?" ,, Ne, nemám. Tebe se nemusím ptát jestli máš druha, že jo?" ,, Ptát se fakt nemusíš."

,, Jaký je?" ,, Hodný. Stará se o mě, chrání mě a-" ,, A ubližuje ti." ,, Filipe ne, tak to není." ,, Jak dlouho u něj jsi?" ,, Kolem roku." ,, A kolikrát ti ublížil?" ,, Nevím. Nepočítala jsem to. Proč bych to taky počítala?" ,, Nelíbí se mi, že jsi pořád s ním. Proč jsi neutekla?" ,, Věř mi, jednou jsem utekla. Ale dvakrát si pro mě přišel a po druhé jsem se s ním vrátila. Kolem února jsme se hodně pohádali a on mi řekl, ať se vrátím ke Sněžné smečce. Kývla jsem na to. V ložnici jsem si sbalila věci a když jsem chtěla odejít, vběhl do místnosti. Chtěl mě zastavit," bylo vidět, že Filip poslouchá.

,, Proskočila jsem oknem a běžela lesem pryč. Dohnal mě. Několikrát. Když mě po nějaké době chytil, trošku jsme se poprali. Zlomil mi nohu a zubama rozdrtil na nějakou dobu kost v ruce. Já ho jen škrábla. Omdlela jsem. Vzbudila jsem se až v nemocničním patře v hlavním domě," opřela jsem si hlavu o Filipovo rameno.