𝗣𝗥̌𝗘𝗗𝗧𝗜́𝗠 𝗡𝗘𝗭̌ 𝗦𝗘 𝗦𝗧𝗔𝗟𝗢...

*7*

Hráli jsme flašku. Chloe seděla vedle mě a Andréas naproti mě.
Chloe zatočila jako první. Padlo to na ní a Harryho. Asi to planovala a proto zatočila tak divně. Měla mu uďelat cucflek na krku. Nic těžkýho. Pak točil Harry. Padlo to na Nicka a nějakou holku. Neznala jsem ji. Ta holka měla Nickovi udělat něco jako lap-dance. To já bych nikdy neudělala. Nick zatočil flaškou a padlo to mě a nějakého šprta. Měli jsme jít na 10 minut do nějaké ložnice. Ten kluk byl prostě divný. Vzal si s sebou menší černý kufřík a dovedl mě do ložnice. Šli jsme až do podkroví. Místnost ale byla velká i s vlastní koupelnou. Koukala jsem se z okna, ale najdenou jsem uslyšela zvuk klíče, jako by někdo něco zamykal. Otočila jsem se. Ten kluk upevnil na dveře zámek tak, aby se nikdo nedostal ven. Absurdní. „Za chvíli jsem zpátky" řekl a vešel do koupelny. Nenapadlo mě nic jiného než se do černého kufříku podívat. Zjistila jsem, že ten nevinný šprt, kterého všichni minulý rok pravděpodobně šikanovali je "úchyl". Jeho kufřík byl naplněn věcmi jako jsou vibrátory, mini-oblečky, kamera. Prostě hrozná představa. V tu dobu už mi bylo jasné proč zamykal tak důkladně. Jestli se odsud rychle nedostanu budu součástí porna za pár korun. Na to, že je úchyl a zamyká dveře pomalu řetězem moc chytrý není. To si opravdu nevšiml toho okna? Nebo je to jen léčka? I kdyby to byla léčka nehodlám se zůčastnit jeho zálib. Na to ať si zaplatí nějakou štětku. Otevřela jsem tedy okno a vykoukla z něj. Nic. Jen zem 30 metrů pod oknem. Byla jsem v háji. Hledala jsem i klíč k zámku ale vzal si ho do koupelny. Spatřila jsem vypitou láhev vína a okamžitě mně proběhlo hlavou co dělat. Byla by to sebeobrana že? Proud vody v koupelně se zastavil. Přišel čas na rozhodnutí. V pornu jsem nechtěla být ani náhodou. Vzala jsem flašku a postavila se vedle dveří koupelny. Už jsem nad ničím nepřemýšlela. Po cvaknutí dveří jsem jen zavřela oči. Druhá věc, kterou jsem slyšela bylo prasknutí skla a bolestný tichý výkřik. Otevřela jsem oči. Viděla jsem krev na lahvi na jeho hlavě i na sobě. Upustila jsem zbytek skleněné lahve na zem a vzala z koupelny klíč k zámku na dveřích. Rychle jsem se snažila odemknout zámek, kdyby se náhodou probral. Dostala jsem se ven. Rychle jsem seběhla dolů, abych ostatním řekla co se stalo. Z vyprávění o tom nechutném člověku, kterého pozvali nás vyrušila docela hlasitá rána. Vyšla z horní části domu. Z části, kde ležel ještě nedávno bezvědomý kluk, který ze mě chtěl udělat jednorázovou porno-herečku. Andréas, Harry a Nick se tam šli podívat. Nic se nestalo. Kluk furt ležel na stejném místě, jen něco mumlal. Přemýšleli jsme co s ním budeme dělat. Překvapivě nikdo ani nezmínil možnost zavolat policii. Harryho napadl dost vhodný "trest". Ten kluk, který se údajně jmenoval Jacob byl teď ve stavu, ve kterém se s ním dalo snadně manipulovat. Vypadal jak zdrogovaný. Ránu jsme mu zavázali, aby umřel jsme opravdu nechtěli. Už jen kvůli problémům, které by to pro nás způsobilo. Plán byl odvézt Jacoba do lesa vedle dost vzdáleného hřbitova a nechat ho tam nahého. Chloe ale trvala na tom mu tam nechat alespoň nabitý mobil. Nikdo z ostatních nesouhlasil, ale s Chloe se nemá cenu dohadovat. Improvizovali jsme tak, že jsme se domluvili na stavu telefonu. Telefon bude nabitý na sto procent, ale nebude v něm sim karta a jedinou funkční aplikací budou mapy. Plán jsme uskutečnili úplně přesně. Jako třešničku na dortu jsme se na zpáteční cestě stavili na obědě za Jacoba peníze, které jsme našli v kapse jeho kalhot. Pár dní po tom, co se stalo se Jacob neukázal ve škole. Já být on, tak se odstěhuji do nejmenší země na světě a někam se zahrabu. Nijak mě to nezajímalo. On ani cokoliv kolem něj. Už jsem skoro zapomněla že někdy existoval. Asi dva týdny později jsem se probudila do úplně stejného dne, jako vždy. Prostě škola a něco s kamarády po ní. Ten den nebyl ale vůbec stejný jako ty ostatní, do kterých jsem se ty dva týdny probouzela. Byl to den, kdy se všechno zvrtlo. Začal normálně. Vstala jsem kolem šesté ráno a snědla misku cereálií. Vyčistila jsem si zuby, oblékla se a odešla do školy. Ve škole se nic zajímavého nedělo. Chloe vypadala docela nervózně. Nechápala jsem, proč se kvůli tomu klukovi tak stresuje. Na nic jsem se ji nezeptala. Nechtěla jsem ji to připomínat. Ze školy jsem šla pěšky se sluchátkami v uších. Ráda poslouchám písničky. Nedávala jsem pozor na cestu. Zrovna u přechodu začala hrát má oblíbená písnička. Sledovala jsem pouze auta, ne semafor. Viděla jsem jedno auto zastavit a myslela jsem že je zelená pro chodce. Proč by jinak zastavoval? Vstoupila jsem do silnice a šla po přechodě. Asi v půlce přechodu jsem uslyšela i přes sluchátka hlasitý zvuk blízko u mě. Jako kdyby troubilo nějaké velké auto. Rychle jsem trhla hlavou a ohlédla se kolem sebe. Čekala jsem, že se něco stane. Že mě něco srazí. Jediné co jsem spatřila byla ale dlouhá kolona za autem, které na mě troubilo. Samozřejmě jsem vešla na přechod na červenou. Mohlo to dopadnout hůř, ale stejně jsem byla v šoku. Zbytek cesty jsem nepřetržitě sledovala okolí. Jakmile jsem se dostala domů odhodila jsem tašku na zem a svalila se na postel. Chvíli jsem jen mlčky ležela přemýšlející o blbostech. Začala jsem se nudit. Natáhla jsem se pro tašku, která ležela na zemi nedaleko od postele a vytáhla z ní mobil. Nejdřive jsem projela sociální sítě. Nic zajímavého. Přešla jsem na net a projížděla nejnovější zprávy. „Hledá se Max...", „Tomu byste neuvěřili!...". Nudné zprávy. V tu chvíli jsem ale narazila na článek, který nikdy neměl vzniknout. „Hledá se nezletilý chlapec Jacob Robinson. Naposledy byl spatřen před 14 dny." Mohla to být jen náhoda. Ani nevím jestli se jmenoval Robinson. Článek jsem stejně rozklikla a pořád nedokážu říci jestli to bylo špatné nebo dobré rozhodnutí.