Lovec a hlídkařka ✔️[Dokončeno]

20. Darkshield

Už je to asi půl roku od odchodu Moon.{vím, že to časově nesedí s Mooniným pohledem}

Zatím si na Farnyra dávám pozor. Bohužel začal být celkem oblíbený. Od noci co jsem spal v noře alfa páru, tam spím každou noc, protože to je jediné místo, kde se aspoň trochu vyspím.

Proč mám pocit jako bych v sobě měl díru? Jako by chyběl kus mě? No to je jedno.

Je ledový vichr a i kdyby mělo kořisti ubývat, neubývá. Mohl bych mopořád lovit stejné množství jako za jasného světla, ale já se dohodl s alfa párem, beta párem a Shadowem, že to trošku zredukujeme.

Odpočívám ve sněhu a čekám až se Sun vrátí z hlídky. Často když se jakákoliv hlídka vrací, tak doufám, že za mini cupitá zrzavá vlčice s oranžovýma očima.

Jo je to divný.

Povzdychnu si. Najednou ke mně přispěchá trochu vyděšený Farnyr. „Děje se něco?“ Zeptá se. „A mělo by?“ Odpovím nechápavě. „No.., kňučel si tu.“ „Nekňučel, to bych věděl.“ „Ale kňučel a nejsem jediný kdo to slyšel. Přestal jsi až když jsi promluvil.“ „Ale já nekňučel, vlastně ani nemám důvod.“

Vážně jsem kňučel? A mám vlastně důvod kňučet? „No nic, tak já jdu. A opravdu jsi v pohodě?“ Řekne ještě Farnyr. „Jo. V pohodě.“ Odpovím. On kývnul a odešel.

Přivřu oči. Téměř zavřu. Ucítím na své srsti nějakou jinou, přivřenýma očima před sebou uvidím zrzavou srst. Ta srst mě pošimrá v čumáku.

Otevřu oči, vzorničky se mi rozšíří. „Moon.“ Vydechnu. Mrknu a vše co jsem cítil a viděl zmizelo!

Smutně si odfrknu.

~~~

Je už večer a ani jsem si to neuvědomil. Začnu pšikat. Když konečně přestanu, tak mamka svolá smečku k jídlu.

Začne jíst taťka, já si třikrát pšiknu, začne jíst mamka, pšiknu dvakrát, začne jíst Springer, pšiknu čtyřikrát.

Tak to pokračuje u Wint a teď já. Než se stačím pustit do kořisti třikrát pšiknu. Mamka a Wint se na mě starostlivě dívají. Během mého jezení ještě pšikám. Vůbec to není příjemné.

~~~

Když dojedl i Shadow, rozešli jsme se. Já měl namířeno do nory alfa páru, ale zastavily mě dva hlasy dvou vlčic.

„Co se stalo?“ Zeptá se Wint. „Nic*pšik*, co*pšik* by se*pšik* mělo dít? *pšik*.“ Odpovím. „Ty jses nachladil! Darku, ty hoříš.“ Řekne mamka, když ke mně přistoupí a opře se o mě.

„Zítra nejdeš lovit. Půjdu za tebe.“ Řekne Wint. „Proč? Já to zvládnu.“ Zeptám se. Ony si jen povzdychnou a mamka mě doprovodí do nory alfa páru.

~~~

„Velone, určitě sis všiml, že je Dark nachlazený. Wint půjde na lov taky a Onyx ho povede.“ Řekne mamka taťkovi, když si myslí, že spím.

Mám nutkání zavrčet, ale udržím se a pořád dělám, že spím. Třeba se dozvím něco zajímavého.

Dlouhou dobu nic, a když už skoro usnu mamka znovu promluví. „Myslíš, že se Moon vrátí?“ „Nevím, doufám, že jo, protože on to už dlouho v takovém stavu nevydrží. Myslíš si, že je to to co si myslím?“ Zeptá se taťka.

„Ach Velone, to nevím, ale doufám, že to zvládneme. Doufám, že se vrátí, jinak se obávám, že by jsme se s ním mohli rovnou rozloučit.“ „Dejme tomu čas, já tam taky šel, cesta mi trvala necelý rok. Je ještě čas a myslíš, že má kvůli tomu oslabenou imunitu?“

„To nevím, ale je to možné. Sám víš, že pouto spřízněných duší je složité. A jestli to je pravda, tak bez rozptýlení vlk či vlčice chřadne. Myslím si, že ona na tom je líp, protože má až moc velké rozptýlení.“ „Dobrou noc Nian.“ „Dobrou noc Velone.“ To je poslední co uslyším a pomalu usínám.

~~~

Probudím se. Jsem v noře sám. Asi se za chvilku bude svolávat smečka. Protáhnu se a výletů z nory. Ale to co uvidím venku mě zarazí.

Sluneční vlk uprostřed oblohy, někteří vlci tu nebyli a někteří byli v norách. Zaraženě jsem se otáčel a hledal někoho z vedení smečky.

Uviděl jsem tátu vyhřívajícího se na skalce. Dneska byl jeden z teplejších dnu ledového vichru. Sníh na kterém jsem ležel byl roztopený a všude bylo menší bahno.

Hned jsem se za ním rozeběhl. „Co se *pšik* děje? *pšik*“ Zeptal jsem se. „Nic, co by mělo?“ Odpoví jako by se nic nestalo.

„Proč mě *pšik* nikdo nevzbudil, že mám jít na lov nebo jsem se *pšik* nevzbudil když jste svolávali smečku nebo...“ „Darku, jsi nemocný, navíc jim tam chybět pro jednou nebudeš. Na lov šli lovci a Nian s Wint. Vede ho Onyx, takže se není čeho bát. Teď si běž odpočinout ať se uzdravíš.“

Mírně zavrčím, protože se mi nelíbí, že nemůžu nic dělat a ani na prospěch smečce...

Lehnu si do příjemné kožešinky, zavrtám se do ní a usnu.

~~~

Když se probudím ucítím dva vlky namačkané na mě. Když zavětřím, abych zjistil kdo to je, oči jsem otevřel a vzorničky se mu rozšířili. Sun a Snow.

„Copak tu děláte?“ Zeptám překvapeně a šťastně. Obě se uchechtnou. Začne Sun.
„To nemůžeme navštívit našeho nemocného bratra.“ „A kamaráda?“ Dodá Snow a obě se zasmějí.

Ještě tam nějakou dobu ležíme a povídáme si. Zjistil jsem, že se lovcům vedlo dobře a, že Onyx uznal, že můj způsob lovu má něco do sebe a proto nelovili přemíru kořisti a jenom tak jako vždycky se mnou.

Jinak asi to nevíte, ale od doby co Onyx není první lovec, tak není tak upjatý a je kamarádský. Občas mi i polichotí.

Pousměju se. Ozve se vytí a to znamená jídlo. Všichni vyběhneme, ale trochu se sekneme, protože vchod není tak velký aby si jím procpali tři dospělí vlci.

Nakonec mě pustily a potom šly za mnou. „Dneska pro vás toho moc nemáme. Chceme poděkovat lovcům, že zvládli lov bez hlavního lovce, Onyxovi, že to bral jako samozřejmost a Betě Wint, že se nabídla jako náhrada když odpadl lovec. Darkshield bude jíst po lovcích.“ Zdělí mamka a taťka odejde ke kořisti.

~~~

Takový hlad jsem dlouho neměl. Snědl jsem celou svou porci! Díky Onyxovi, že na mě myslel a vzal mi rybu navíc, protože jako nemocný potřebuju dostatek živin.

Šel jsem si lehnout a po chvilce si přilehli i rodiče. „Dobrou noc.“ Řekl jsem jim a vůbec nečekal na odpověď, protože jsem usnul.

Uff, to byla náročná kapitola. Taky vám příjde, že se začátku byla pro Darka trochu depresivní?😂😂