Něco si přej [TVD]

1.

~pohled Meredith~
Probudilo mě zpívání ptáků. Pomalu jsem otevřela oči. Strašně mě bolela záda od tvrdé země. Tak počkat. Kde to jsem? Kde mám spacák a kde jsou rodiče a Nora? Rychle jsem se vyšvihla do sedu a pak se postavila. Na sobě jsem měla oblečení ve kterém jsem usínala, neboli černé tričko, džíny a flanelovou košili, plus nějaké tenisky, u kterých si ani nevzpomínám, že bych je kdy měla. Rozhlédla jsem se kolem. Alespoň že jsem pořád v tom samém lese ve Virginii.

Najednou jsem si na něco vzpomněla. Ze zadní kapsy u kalhot jsem vylovila mobil. Rychlostí blesku jsem ho odemkla a už už chtěla volat mamce, když tu mi došlo, že tu nemám žádné uložené kontakty. Co to sakra. Projistotu jsem se okamžitě podívala za kryt telefonu. Alespoň že moje kreditka, občanka a řidičák tam pořád jsou. "Co teď budu dělat?" povzdychla jsem si nahlas. Nakonec jsem se vydala namátkou lesem. Třeba narazím na nějaké lidi, kteří by mi mohli pomoct.

Asi po hodině chůze jsem konečně našla silnici. "Kam teď?" uvažovala jsem. Nakonec jsem se vydala vpravo. Za další hodinu chůze už jsem se začínala proklínat, že jsem nešla vlevo. Už už jsem se chtěla otočit, když jsem na obzoru zahlédla konec lesa a nějaké město. Když jsem se dostatečně přiblížila, mohla jsem si přečíst nápis na ceduli. Mystic Falls.

Kde já jsem tenhle název už slyšela... Počkat. Moje nejlepší kamarádka Sarah se o tom zmiňovala. Ve souvislosti... S upířími deníky? A taky říkala, že je strašné, že takové město neexistuje i v realitě... To by ale znamenalo... Já jsem v paralelním vesmíru upířích deníků, přičemž o tomhle seriálu vím jen pár věcí. "Že já jsem tu Sarah neposlouchala víc," proklínala jsem se. "A co teď?" zamumlala jsem si pro sebe. Asi mi nezbývá nic jiného, než se tu na chvíli usadit, než přijdu na to, jak jsem se sem dostala, a hlavně jak se dostat zpět.

Nakonec jsem se tedy vydala do města. Šla jsem poloprázdnými ulicemi a hledala stanici šerifa. Po chvíli jsem to vzdala a zamířila k nějaké holce procházející kolem. "Omlouvám se, ale nevíš, kde bych našla šerifa?" optala jsem se jí, zatímco si mě bedlivě prohlížela. Pak se na mě usmála a řekla: "Samozřejmě že vím. Klidně tě tam odvedu, jestli chceš." "Díky moc," oplatila jsem jí úsměv. "Mimochodem, jsem Elena Gilbertová," přestavila se. Elena Gilbertová. "Meredith Smithová," záměrně jsem neřekla své pravé příjmení, Petrovova, protože vím, jak jsou tu na něj lidé hákliví.

"A co tady vůbec děláš? Nikdy jsem tě tu neviděla," ptala se Elena za chůze. "Noo.. jaksi jsem utekla z domu jenom s mobilem a doklady, a tak se chci šerifa zeptat, jestli tu není nějaký dům, kde bych se mohla usadit," zalhala jsem. Elena pokývala hlavou a vedla mě ulicemi. "A kolik ti vůbec je?" zeptala se zas. "17. Tobě?" "Taky," usmála se. Mezitím jsme došli k velké budově. "Tak, tady najdeš šerifku Forbesovou. Mimochodem, kdybys něco potřeboval, tady je moje číslo," vyměnili jsme si telefonní čísla. "Díky moc. Doufám, že se někdy uvidíme," usmála jsem se a vešla dovnitř. Šla jsem chodbami až ke kanceláří šerifa. Po vyzvání jsem vešla dovnitř.

"Dobrý den. Chtěla jsem se zeptat, jestli by se v okolí nedal koupit nějaký dům," optala jsem se blonďaté šerifky. Ona se na mě usmála a pokývla hlavou, abych si sedla. Když jsem tak učinila, dala se do hovoru. "Myslím, že je na kraji města na prodej menší domek. Dám vám adresu," začala se přehrabovat ve věcech na stole. Nakonec mi podala jeden papír. "Mimochodem, jsem Lis Forbesová. Můžeš mi tykat, jako většina města," usmála se znovu a potřásla mi rukou. "Meredith Smithová."
______________________
Po dlouhých několika hodinách jsem konečně zabouchla dveře od svého nového útulného domu. Lis Forbesová se mnou rovnou podepsala kupní smlouvu, protože to má jako správa města na starost. Také jsem s ní vyplnila papíry o nástupu na zdejší střední školu. Přeci se tu nebudu jen tak poflakovat, ne?

Tašku s jídlem a oblečením, které jsem cestou koupila jsem pohodila na pohovku a šla si rovnou dát sprchu. Když mi kapky vody smáčely vlasy, zamyslela jsem se. Zatím to tu není tak strašné, i když bych byla radši doma s rodiči a Norou. Ti musí být teď určitě strachy bez sebe, kde jsem...

Když jsem vylezla, vysušila jsem si vlasy, oblékla se, a šla si uvařit něco k večeři. Rozhodla jsem se pro palačinky. Jakmile jsem se chtěla pustit do jídla, začal mi zvonit mobil. "Ahoj Eleno," zvedla jsem to. "Ahoj. Tak co? Kde jsi?" zeptala se. "Ve svém novém domě," odvětila jsem. "A kde bydlíš?" optala se znovu. "Na konci Blossom Street." "Fakt? Já bydlím o ulici od tebe!" zajásala Elena, až jsem se musela rozesmát.

"Mimochodem, zítra jdu do školy," řekla jsem, jako kdyby to bylo něco výjimečného. Teď se zase smála Elena. "Nepůjdem tam zítra spolu?" zeptala se po chvíli. "Klidně," pousmála jsem se. "Takže sraz na křižovatce Mapple Street s Blossom Street?" ujišťovala se. "Jasně. Tak zatím," rozloučila jsem se. "Měj se," vytípla to. Položila jsem telefon a rychlostí blesku se pustila do palačinek, než vystydnou úplně.

Po jídle jsem opláchla talíř a uklidila ho do poličky. Ještě že tady předchozí majetel nechal kupu nábytku. A knih, pomyslela jsem si. Něco mě táhlo, abych okamžitě přešla ke knihovně a začala v nich listovat. Pokrčila jsem rameny a vydala se k poličkám v rohu obýváku. Přejížděla jsem vazby knih hřbetem ruky. Najednou mě jedna z nich zaujala. Byla to taková zvláštní bichle v koženém obalu. Přes desky se táhl vyrytý nápis Grimoár. "Co to sakra..." od Sarah jsem věděla, že kouzla, které čarodějky provedou si zapisují do takových knih.

Na nic jsem tedy nečekala a knížku okamžitě otevřela. Stránky byli plné zápisů vedených maličkými písmenky. Najednou na mě z knížky vypadl kus usušené kytky. Potom, co jsem si ho pořádně prohlédla jsem ho podle popisu Sarah dokázala identifikovat. Železník.

Rychle jsem se vydala do kuchyně. Nalila jsem hrnek až po okraj horkou vodou a hodila tam bylinu a svůj náramek. Snad to bude proti upírům stačit. Po chvíli jsem náramek vytáhla a přičichla si k němu. Voněl tak, jak jsem potřebovala. Zbytek odvaru jsem přecedila a vypila. Pro jistotu. Nakonec jsem všechno, včetně knihy uklidila na správné místo a šla spát. Tohle mi na jeden den asi stačilo.