Pět let.
Dnes je to pět let, co mě opustil. Co si sbalil kufry, a jediné co za sebou zanechal byl vzkaz. Vzkaz, který byl to poslední, co mi po něm zbylo.
Bylo tam:
Myslím si, že ne všechny navždy jsou doopravdy navždy. A ani nevíš jak mě mrzí, že zrovna naše navždy právě končí. Třeba se jednou potkáme a vše ti vysvětlím, ale v blízký době mě nečekej..
To byly jeho poslední slova, co mi zanechal.
Nikdy nezapomenu ten den předtím, ten den, kdy jsem ho naposledy viděla..
Právě večeříme.
Dnešek ani není ničím zajímavý, ale stejně jsme se rozhodli uvařit si společně večeři, pak se ustrojit a předstírat, že máme výročí.
Byl to jeho nápad. Taky on je většinou ten, kdo chodí s přesně takovými nápady, jako je i tenhle.
"Tak si přiťukneme, na sedm let" usměje se, a zvedne svoji skleničku.
"Sedm let?" Zeptám se drze.
"Oh, jsme spolu celých osm let, a ty jeden rok jen tak vyškrtneš? Jakej je to, hm? Ten, kdy jsme se poznali? Ten, kdy jsem poznala tvojí mámu? Nechápu, jak někdo může zapomenou celej rok! 365 dní!" Řeknu a nakonci se mi to trochu vymkne kontrole, a křičím na něj.
"Lásko, myslím, že týhle hry by dnes stačilo. Už se do ní až moc vžíváš" řekne a poklepe si na klín. Já pochopím, a jdu si k němu sednout.
On mě poté pevně obejme kolem ramen a položí mi hlavu na rameno, jako by to mělo být naposled, co mě takhle objímá.
"Moc tě miluju, víš to?" Řekne.
"Ano, proč jinak by si se mnou bydlel?" Uchechtnu se.
"To je dobře. Tak na to prosím mysli, lásko" řekne, a já se na něj víc namáčknu.
"Taky tě moc miluju" řeknu potom, a cítím, jak se usměje.
Poté jsem ráno našla jen prázdnou postel, a tu od té doby nacházím už každý den.
Nevím, jakto že jsem se přez něj ještě nepřenesla.
Ale co bych se divila? Moje láska k němu byla až moc silná na to, aby jen tak přešla.
Hlavně ještě pořád věřím, že jednoho dne se do prázdné postele neprobudím.
Že tu zase bude, a vše bude jako dřív.
Jenže, nevím ani důvod, proč odešel..
A do dnešního rána jsem myslela, že se ho ani nikdy nedozvím..
Ano, do dnešního rána.
Šla jsem ráno jako obvykle na procházku, a když jsem přišla domů, znovu jsem to ucítila.
Ucítila jsem jeho vůni, byla cítit po celým bytě.
Ihned jsem šla prohledat všechny místnosti, myslela jsem, že se vrátil..
Ale místo něj jsem našla jen papírek..
Další vzkaz..
Psalo se tam:
Vím, je to už dlouho. Taky nedokážeš uvěřit, že jsme se pět let neviděli? Víš, chci tě pozvat na večeři. Asi se to nehodí, ale pokud budeš chtít, dnes večer před tvým bytem tě budu čekat. -H.
