17 část

357 12 0
                                    

Už dva týdny jsme s Adamem fungovali jako přátelé bylo to celkem fajn ale asi ho miluji jen teď nevím jak mu to říct ale musím mu i říct kdo jsem
,,Ahoj"
Pozdravila jsem Adam neodpověděl
,,Adame ?"
Zeptala jsem se vypadal dost naštvaně
,, Proč jsi mi lhala ?"
Zeptal se
,,V čem jsem lhala ?"
Netušila jsem jestli ví to co jsi myslím
,,To těch věcí bylo tolik že ani nevíš ?"
Zeptal se
,,Adame...."
Chtěla jsem mu to vysvětlit
,,Ne jo a mimochodem někdo tě prý čeká v infocentru"
Řekl a dál jsi mě nevšímal šla jsem do infocentra kde i rodina babi se do mě hned pustila a donutili mě dat výpověď oni šly k autu já ukecala babičku že se aspoň omluvím ředitelce za tu scénu zaklepala jsem
,,Ano"
Vešla jsem
,, Omlouvám se paní ředitelko"
,,Není za co tušila jsem kdo jste a rodinu jsi člověk asi nevybere chápu vás"
Řekla
,,Děkuji tak už asi půjdu jsem vám vděčná že jsem tu mohla pracovat"
Řekla jsem
,,Není za co ale neměla byste to vzdávat"
Pokrčila jsem rameny
,, Naschledanou"
Řekla jsem a chtěla odejít
,, Doufám že brzy"
Řekla ředitelka usmála jsem se a odešla  dolů kde na mě čekala rodina jak jsem jsi jen mohla myslet že by mě tu nechali bez dozoru šly jsme k autu a potom jeli dom šla jsem rovnou do pokoje neměla jsem náladu se s nimi bavit zvlášť když mi jen vyčítají a prý jim to řekl Albert zmetek................


Asi to je osudKde žijí příběhy. Začni objevovat