osud: Vzpomeň si. 2.díl

3. Kapitola

,, Vstávej. Lásko. Vstávej."
Slyšel jsem hlas. Něžný hlas. Pootevřel jsem oči. Bakugo.
,, Copak?" Zeptal jsem se.
,, Čas vstávat. Udělal jsem ti snídani."
,, Cože jsi mi udělal?"
,, Snídani."
Prudce jsem si sedl a řekl jsem: ,, Tak a vyklop to."
,, Proč bych to měl klopit dělal jsem to s láskou."
,, Ale ne tu snídani. Co skejvás? Co kuješ?"
,, Nic. To ti nemůžu udělat ani snídani?"
,, Můžeš, ale takhle se většinou nechováš. Vždycky budím já tebe.
Neee. Ty mě podvádíš!"
,, Cože dělám? Lásko nebuď naivní. Miluju tebe, nikoho jiného."
,, Kdyby jsi mě nepodváděl nedělal by jsi mi snídani."
,, Fajn tak já už ji dělat nebudu."
Řekl Bakugo. Vstal a šel ke dveřím.
,, Počkej.... Promiň. Jen mi to přišlo divné. Poslední dobou se chováš divně."
,, Tak za prvé: jsi roztomilý když žárlíš. Za druhé: chovám se tak, protože jsi můj manžel a já o tebe budu pečovat. Navíc jsem ti to slíbil když jsme byli v Londýně. A teď jez ať ti to nevystydne."
Usmál jsem se.
,, Jen když si dáš se mnou."
,, Ale já už snídal."
,, A to vadí? Nechci slyšet výmluvy. Prostě budeš jíst se mnou." Řekl jsem.
On se usmál. Nasnídali jsme se a já si šel vyčistit zuby a upravit si vlasy. Když jsem chtěl odejít přišel Bakugo.
,, Počkej.... Tak lepší." Řekl když mi lehce upravil vlasy.
,, Díky." Řekl jsem a trošku mu rozcuchal vlasy.
Zasmáli jsme se.
,, Ahoj kluci. Koukám, že jste se vyspali dobře." Řekla Inko.
,, My se vyspíme vždycky dobře." Řekl jsem.
Inko se usmála.
,, Co máte v plánu?"
,, No já něco musím zařídit." Řekl Bakugo.
,, A co?"
,, To je překvapení."
,, Takže přece jen něco kuješ."
,, Jo."
,, Tak proto jsi se choval tak zvláštně."
,, Chovám se tak jako vždy."
,, Kecáš."
,, Nekecám."
,, Ale kecáš."
,, Nekecám a ticho."
,, Si povíme potom."
Inko se jen smála.
,, Ach ta mladá láska. Jste roztomilý když se takhle hádáte."
,, My se nehádáme. My debatujeme zda Bakugo kecá. Já stojím za tím, že ano."
,, Já stojím za tím, že kecá Alex."
,, Já? To ty."
,, Ne. Ty."
Takhle jsme se hádali snad dvacet minut. Najednou mě Bakugo přitáhl políbil a řekl: ,, Tak kecáme oba."
,, Faaaaajn." Řekl jsem a protočil jsem oči a usmál se na něj.
,, Půjdu to zařídit."
,, Už mi řekneš co?"
,, Neřeknu. Pak by to nebylo překvapení." Řekl a odešel.
Já se rozhodl, že si zalezu ke knížce.
Vzal jsem si knihu co mi nedávno přišla. Začal jsem číst. Zabral jsem se do toho tolik, že jsem si neuvědomil kolik je.
,, Sakra. To není možný. Přece jsem nemohl číst celé odpoledne. To nedává smysl." Řekl jsem a běžel do pokoje. Bakugo ležel na posteli a koukal do mobilu.
,, Ty už nechceš číst?"
,, Promiň. Úplně jsem ztratil pojem o čase."
,, To je v poho. Když jsem viděl jak jsi do toho zabraný tak jsem nechtěl tě rušit. Tak jsem si vlezl na mobil."
Vběhl jsem do postele a přitulil se k němu.
,, Promiň. Už se budu věnovat jen tobě." Zamumlal jsem mu do trička.
On si omotal kolem mě ruce.
,, Zítra na tebe čeká překvapení."
,, Zítra?"
,, Ano. A teď budeš muset jít se mnou."
,, Kam?"
,,Uvidíš. Běž se obléct hned přijdu."
Vyběhl jsem z pokoje. Narazil jsem na Izuka.
,, Kam pak tak pospícháš?" Zeptal se.
,, Bakugo řekl, že mám jít s ním a já nevím kam. Mám se jít obléct a jdeme."
,, Shoto mi řekl to samé."
,, Ti dva se vážně chovají divně. Neřekl, že má pro tebe na zítra překvapení?"
,, Ano řekl. Proč?"
,, Mě Bakugo totiž řekl to samé. Oni něco domluvili."
Přišli Shoto a Bakugo.
,, Vy ještě nejste připraveni? Tak rychle." Řekl Shoto.
Podívali jsme se na sebe. Oblékli jsme se a vyrazili. Šli jsme asi dvacet minut. Dorazili jsme k nějakému obchodu. Bakugo řekl ať počkáme venku.
,, To je to tak tajné?" Zeptal jsem se Izuka.
,, Asi jo. Co to může být? Co je zítra za den?"
,, Počkej..... No výročí to není. To bude až za tři měsíce. Narozeniny má až za čtyři měsíce..... Nic. Počkej. Zítra to je přesně čtyři roky a devět měsíců co jsem sem přišel. Přece to nechce oslavit. Já říkal, že něco takového se neslaví."
,, Třeba chce to oslavit."
,, To si nemyslím."
Oba vyšli. Měli čtyři balíčky.
Mě a izukuovi každému podali jeden balíček. Nebyl ani těžký, ani lehký.
,, Co v nich je?" Zeptal se Izu.
,, To se dozvíte zítra." Řekl Shoto.
Celou cestu jsme se to snažili zjistit, ale marně.
Zbytek dne jsme se jen tak povalovali a koukali na filmy.
Druhý den jsem vstal dřív jak Bakugo. Teda, alespoň jsem si to myslel.
,, Jsi vzhůru nějak brzo." Řekl.
,, Jak? Vždyť jsem vstal dřív."
,, Neboj. Jsem vzhůru teprve deset minut."
Šel jsem do koupelny. Vyčistil jsem si zuby. Když jsem se vrátil Bakugo seděl na posteli oblečený.
,, Jak jsi to stihnul?"
Bakugo se jen usmál a šel do koupelny.
Když jsem si bral mikinu přišel Shoto a Izu.
Bakugo vylezl a řekl ať jdeme, že překvapení čeká. A že si máme vzít ty balíčky.
Byl jsem nedočkavý. Došli jsme ke kluzišti.
,, Rozbalte je." Řekl Shoto.
Rozbalili jsme je. Byli tam brusle.
,, Počkej.... Ty mi chceš říct, že Ty... Půjdeš na brusle? Tady fakt něco nehraje." Řekl jsem.
,, Lásko..... Dnes je to čtyři roky a devět měsíců co jsi sem přišel. To je jeden důvod a druhý je ten, že když jsme viděli jak se vám to líbilo, rozhodli jsme se se Shotem, že vás vezmeme na brusle aby jsme strávili spolu krásný den."
S Izu jsme se na sebe usmáli a objali kluky. Kvůli takové věci dělali tajnosti.
Nasadili jsme si brusle. Kluci šli před námi. Podali nám ruce a řekli: ,, Smím prosit o jízdu?" My jsme je chytli za ruku a nastoupili na kluziště. Užíval jsem si to. Bakugo uměl dobře bruslit. Já sice taky, ale držel jsem se trošku u kraje, kdybych spadnul tak ať se zachytím o mantinel. Užíval jsem si to.
,, Ty jsi teda ťulpas." Řekl jsem.
,, Kvůli takovéhle věci jsi dělal tajnosti. Děkuju. Je to krásné překvapení."
Bakugo mě políbil. Najednou jsem ztratil rovnováhu a zatmělo se mi před očima. Spadl jsem.

Třetí kapitola je tady. Ano je to tak, od této kapitoly si Alex nebude nic pamatovat. Jak se zachová Bakugo? Co se bude muset udělat? Nenechte si ujít další kapitolu a dozvíte se to. Ahooj