osud: Vzpomeň si. 2.díl

6. Kapitola

Druhý den, když jsme šli do školy tak jsme potkali kluka který měl červené vlasy.
,, Ahoj Alexi." Zavolal.
,, My se známe?" Zeptal jsem se.
,, Jo. Nedělej blbého."
Nechápavě jsem se na něj podíval.
,, Nedělá blbého. Byli jsme na bruslích a on se udeřil do hlavy. Neví kdo jsme. Nikoho si nepamatuje." Řekl Shoto.
Chvíli nic neříkal.
,, Haha. Dobrej vtípek." Řekl rudovlásek.
,, To není vtip." Řekl s vážným obličejem Shoto.
,, Jak fakt? Neděláte si srandu?"
Shoto zakroutil hlavou.
,, Alexi? Ty vážně nevíš kdo jsem?"
,, Nevím. Neznám tě."
,, Ale znáš... To jsem já Kirishimo. Postavil jsi se mi když jsi poprvé přišel do školy."
,, Nevím kdo jste."
Jeho výraz zestarostněl.
,, Takže si nepamatuje ani to jak se dal dohromady s Bakugem?"
,, Ne" řekl Shoto.
,, Vůbec nic si nepamatuje. Akorát ty věci co se učil ve škole si pamatuje."
,, Tak to je v háji." Řekl rudovlásek.
,, Fajn začneme od znova. Ahoj já jsem Kirishima." Řekl a podal mi ruku.
,, Alex." Řekl jsem a podal jsem mu ruku.
,, Takže ty si nic nepamatuješ?"
,, Ne. Vůbec nic."
On jen sklopil zrak. Dorazili jsme do školy a tam se na mě vrhli další lidi.
Zdravili mě a objímali.
,, Počkej zařídím to." Řekl Shoto.
,, Ochako, Iido, Kaminari.... Vím, že Alexe rádi vidíte, ale....."
,, Co se děje?" Zeptala se hnědovlasá dívka.
,, Alex neví kdo jste."
,, Cože? To je nějaká blbost ne?" Řekl brýlatý kluk.
,, Není."
,, To není možný. To chceš říct, že ztratil paměť? Jak?" Zeptala se hnědovlasá dívka.
,, Byli jsme na bruslích a on neudržel rovnováhu. Spadl a bouchl se do hlavy. Na  nikoho si nevzpomíná. Ani na to jak měl s Bakugem svatbu." Řekl Shoto.
,, Alexi.... To nemůže být pravda. Ty vážně nevíš kdo jsem? Ochako... Ochako Uraraka. Tvá nejlepší kamarádka na téhle škole. Prosím..."
,, Promiň. Nevzpomínám si."
,, Tak to je konec." Řekla smutně dívka.
,, Musíme mu pomoc." Řekl brýlatý kluk.
,, Snažíme se. Doufáme, že si vzpomene." Řekl Izu.
Šli jsme do třídy.
,, A zapomněl úplně všechno?" Zeptala se Ochako.
,, Ne. To co se naučil ve škole umí. Jen si nepamatuje lidi." Řekl Shoto.
,, Bakugo z toho musí být zdrcený."
,, To je. Ani když mu dal pusu tak nic. Prý k němu nic necítí."
,, Tak to ho muselo zasáhnout."
,, Taky, že jo. Slíbil, že udělá vše proto, aby si Alex vzpomněl."
Sedli jsme si do lavice. První hodina byla ekonomie. Myslel jsem, že by mě mohla bavit, ale ne. Byla to nehorázná nuda. Přál jsem si, aby byl konec.
Díval jsem se na místo kde byl Bakugo.
' je roztomilý. Je hezké jak se mi snaží pomoc.' pomyslel jsem si. Otočil se na mě a já okamžitě odvrátil hlavu k oknu. Na chvíli jsem se tam koukl a viděl jsem jak se usmál. Trošku jsem se začervenal.
Když byla přestávka přišel k mojí lavici.
,, Ty jsi se na mě díval?"
,, Jen jsem koukal co to bylo před tebou...."
,, Lhát ti moc nejde. To víme oba."
,, Faaaajn. Díval jsem se na tebe."
,, A?"
,, Jsi roztomilý" řekl jsem lehce s červenými tvářemi.
,, Takže se ti začínám líbit?"
,, To jsem neřekl. Jen to, že jsi roztomilý."
,, Dobře. Dám tomu čas. Třeba si vážně tvé srdce znovu získám." Řekl a šel si sednout na své místo.
Den utíkal tak pomalu.
Byl tělocvik. Když jsme se převlékali zůstal jsem v šatně sám. Bylo tam zrcadlo. Nechápu proč mají v šatnách zrcadlo. Když jsem si sundal tričko a podíval jsem se do zrcadla udělalo se mi těžko. Sedl jsem si a držel se za hlavu. Najednou jsem byl před zrcadlem celý od modřin. Zděsil jsem se.
,, Vzpomínka?" Řekl jsem si.
,, Bylo to tak skutečné. To znamená... Že se mi pomalu vrací paměť. Raději bych to, ale ještě neměl říkat nebo to zakřiknu." Dooblékl jsem se a šel na tělocvik. Hráli jsme různé hry. Volejbal, fotbal, dokonce i ping-pong jsme si zahráli. Docela mě to bavilo i když jsem už chtěl domů. Domů nás doprovázela Ochako a Kaminari.
Pořád nechtěli věřit tomu, že jsem ztratil paměť. Rozloučili jsme se a já si chtěl jít číst. Někdo zazvonil. Když jsem otevřel stál tam Bakugo.
,, Bakugo? Co ty tady?"
,, No víš.... Chtěl jsem s tebou strávit dnešní odpoledne."
,, To je hezké. Nejdeš dál?"
,, Moc rád."
Šli jsme do pokoje.
,, Přejdu rovnou k věci. Alexi, vím že si mě nepamatuješ, ale co kdybychom zkusili jednu věc která by mohla pomoci?"
,, Myslíš políbit? To jsme už zkoušeli a nevzpomněl jsem si."
,, Ne trošku něco jiného. Trochu víc intimního."
,, Snad nemyslíš....."
,, Ano."
,, Tak to ne. V žádném případě. Vždyť tě neznám. Nic k tobě necítím."
,, Alexi.... Zamysli se. Může to zabrat. Vzpomeneš si tak na mě."
,, Ale já si tě nepamatuju. Nemůžu mít sex s někým ke komu nic necítím."
Snažil se mě dál přemlouvat.
,, Víš co.... Fajn... Ale rovnou ti říkám, že to je kravina. Nemůže to fungovat."
Rozzářili se mu oči. Vrhli jsme se na to. Líbal mě. Docela dravě, ale zároveň něžně. Strhal ze mě oblečení.
Vzal si můj penis do ruky a začal honit. Líbal mě na krku. Líbilo se mi to. Začal jsem se zapojovat. Sedl jsem si a vzal si jeho penis do pusy.
,, Koukám, že jsi kouření nezapomněl.
Auu." Zakřičel.
Lehce jsem ho kousl.
,, Nedráždi."
,, Faaaajn." Odpověděl.
Pokračoval jsem. Pak si mě otočil na břicho a zajel. Bylo to pro mě zvláštní. Vůbec si nepamatuju ani to, že jsem někdy sex měl. Všechno mi vypadlo.
Nebylo to nepříjemné. Užíval jsem si to. Začal zrychlovat a můj dech s tím.
Přirážel a já vzdychal. Umí to úžasně.
V jednu chvíli ho vytáhl a silně přirazil. Myslel jsem, že ho přetrhnu. Víckrát to neudělal. Jen měnil rychlost. Když se blížilo vyvrcholení tak ho vytáhl a udělal se mi na záda.
Po chvíli to utřel.
,, Je ti jasné, že teď jdeme oba do sprchy."
,, Alexi?"
,, Ano?"
,, Tohle říkáš vždycky."
,, Vážně? Nejdřív jdu já."
,, Chodíme najednou."
,, To chceš jít se mnou do sprchy?"
,, No a ne? Nahého jsem tě už viděl a ty mě taky."
Chvíli jsem nic neřekl. Jen jsem protočil oči a kývl jsem na znamení ať jde.
Po sprše jsem si upravoval vlasy. Bakugo přišel a ze zadu mě objal. Bylo to příjemné. A taky docela povědomé.
Lehli jsme si do postele a šli sledovat film.
,, Tak co? Vzpomněl jsi si na něco?"
Zakroutil jsem hlavou."
,, Ne. Na nic. Ale už chápu, že jsem se do tebe zamiloval. Celou dobu se ke mně chováš hezky. Dokonce až na jednu věc jsi byl při sexu něžnej."
,, Vím jak to máš rád." Řekl s úsměvem.
,, Máš pěknej úsměv a oči. Jsi milý chápu, že jsem se do tebe zamiloval."
,, Takže jsi se do mě znovu zamiloval?"
,, To jsem neřekl. Dej tomu čas. Třeba ano."
Bakugo mi dal pusu do vlasů a řekl: ,, Dobře. Počkám jak dlouho bude potřeba."
,,Nevadí když se k tobě přitulím?"
Přitáhl si mě a odpověděl: ,, Vůbec ne."
Celý den a večer jsme koukali na filmy.

Kapitola je tady. Snad je dobrá. Doufám, že se vám líbila. Co se bude dít dál? Co se udělá proto to aby si Alex vzpomněl? A zamiluje se znovu do Bakuga? Nenechte si ujít další kapitolu a vše se dozvíte. Zatím ahoj