osud: Vzpomeň si. 2.díl

8. Kapitola

,, Ty se nebojíš?"
,, Ne proč?"
,, Vždycky když jsme letěli tak jsi měl strach."
,, Nemám důvod se bát. Cítím se fajn."
,, Jakto? Vždycky jsi se bál letět."
,, Jsem v tvoji blízkosti. Nemám se čeho bát."
Bakugo se začervenal.
,, Jsi nějaký rudý." Řekl jsem se smíchem.
,, Ticho." Řekl Bakugo.
,, Jsi rozkošný když se červenáš a snažíš se aby to nebylo vidět."
Řekl jsem a dal mu pusu.
,, Takže spolu znovu chodíme?"
,, No pokud je pravda to co mi říkáte, tak nechodíme, ale jsme manželé."
,, Je to pravda."
,, Tak vidíš."
Políbil jsem ho znovu. Letěli jsme docela dlouho. Když jsme přistáli, zašli jsme do místa kde jsme prý potkali mého známého. Bylo to tu hezké. Procházeli jsme se po Londýně a prohlíželi vše coe zaujalo. Zdá se, že o mě ví vše. Hned věděli, co mě zaujalo a co ne.
Zašli jsme rychle na hotel abychom se ubytovali. Já měl pokoj s Bakugem. Prý jsme to měli takhle při poslední návštěvě. Chtěl jsem se podívat po celém Londýně a tak jsme se vypravili dál. Uviděl jsem auto, které se mi zdálo hrozně povědomě. Ta značka. Jako kdybych ji už někde viděl. Najednou mě něco chytlo za rameno.
,, Alexi? Jsi v pořádku? Na co tak koukáš?"
Enji. koukal směrem kam jsem koukal.
,, No víš viděl jsem...... Ale nic. Něco se mi zdálo." Řekl jsem.
,, Hele Alexi měli bychom jít."
,,Proč?"
,, Věř mi. Měli bychom jít."
,, Ale já chci vědět proč."
,, Alexi, Enji má pravdu. Měli bychom odejít." Řekl Shoto.
,, Řekne mi konečně někdo o co se jedná?"
,, Potom klidně teď pojď." Řekl Izu.
V tom jsem slyšel jak mě někdo volá.
,, Alexi? Alexi! Co ty tady?" Otočil jsem se a tam stál kluk v modrém tričku a hnědými vlasy.
,, Vždyť jsi říkal, že přijedeš někdy za dlouho. I když je pravda, že čtyři roky už uběhli. Tak strašně tě rád vidím." Řekl muž a objal mě.
,, To je sice hezké, ale odkud mě znáte?"
,, No..... Spali jsme spolu a seznámil nás Leon."
,, Leon? Kdo je Leon? A kdo jste k sakru vy?"
,, Alexi nedělej si srandu."
Podíval jsem se na něj s vážnou tváří.
,, Alexi? Ty vážně nevíš kdo jsem?"
,, Nevím."
Shoto mě chytil za rameno a spustil: Zdravím Harry. Vím, že jsme se nepoznali v nejlepším a neočekávej, že se to nějak zlepší. Každopádně Alex s námi jezdil na bruslích a spadl. Bouchl se do hlavy a ztratil paměť. Jsme tady z toho důvodu aby si vzpomněl. Enjiho napadlo, že když by se podíval do své rodné země tak by si mohl vzpomenout."
,, Dobrý Alexi. Hraješ to dobře. Teď vážně nechceš jít na kafe?"
Viděl jsem jak Bakugo zatnul pěsti.
,, Já se vám omlouvám, ale tohle není hra a já vážně netuším kdo jste a nechodím na kafe s cizími lidmi. Pardon." Řekl jsem s vážnou tváří.
,, Fajn" řekl se smutným hlasem.
,, Doufám, že si vzpomeneš." Řekl a odešel.
,, Klid Bakugo. Miluju tebe a tak to i zůstane." Řekl jsem.
,, Já vím, ale nemám rád když tě někdo někam zve."
,, Tak pardón." Řekl Izu.
,, Když to jsi ty nebo Shoto nebo kdokoli v vaší rodiny tak mi to nevadí, ale když to je někdo cizí tak mě to vytáčí."
Políbil jsem ho a řekl jsem: ,, Klid ano? Nic se nezmění."
Bakugo se uklidil. Procházeli jsme se dál.
,, Alexi?"
Otočil jsem se a najednou tam byl další kluk.
,, Co tu děláš? Já vím, že to minule dopadlo blbě a chci se ti za to omluvit." Řekl a objal mě.
Bakugo zaťal pěsti a chtěl ho bouchnout.
,, Ne Bakugo. Klid prosím." Řekl jsem.
,, Máš štěstí, že nic neví" řekl Bakugo.
,, O čem to mluví?"
,, Alex spadl a bouchl se. Nic si nepamatuje. Jsme tady kvůli návratu paměti, ne kvůli vám." Řekl Bakugo.
,, Co to je za blbost. Alexi co to říkají?"
,, Pravdu. Nevím kdo jste a nechci aby jste na mě znovu sahal. Bylo mi to nepříjemné."
,, Alexi přestaň dělat voloviny."
,, Já nedelam voloviny. Nechápu proč mi nikdo z vás nevěří."
,, Tak já ti pomůžu si vzpomenout." Řekl a přišel blíž. Udělal jsem pár kroků vzad. Za mnou byl Bakugo a já ho objal.
,, Neříkal jsi, že jsi ztratil paměť?"
,, Jo"
,, Tak proč jsi u Bakuga?"
,, Proč bych nebyl když ho miluju?"
,, To je kravina. Tak ty si nepamatuješ nic, ale to že miluješ Bakuga jo? To je totální hovadina."
,, Tobě se to tak může zdát, ale člověk se dokáže zamilovat docela rychle. Bakugo si moje srdce znovu získal. Měl velkou trpělivost."
Jen se díval jako kdybych si měl dělat legraci.
,, Nechceš jít na hotel?" Zeptal se Shoto.
,, Jo, to bude nejlepší" řekl jsem a vyrazili jsme.
,, Tak se měj Alexi. Uvidíme se ještě?"
,, Nevím. Na shledanou."
Šli jsme a mě to vrtalo hlavou. Proč mi nikdo nevěří? To jsem i s tímhle spal? Uvidím zde i moji biologickou rodinu?
Otázky se mi honili hlavou.
Prošli jsme takovou zvláštní uličkou.
Najednou mi něco blesklo hlavou.
,, Tak to nebylo....."
Slyšel jsem.
,, Alexi? Alexi!....... Je to moje vina........nedávej si to za vinu......... Blbý čas na blbém místě........ Sanitka už jede........Alexi!"
Zamotala se mi hlava.
,, Alexi?"
Podíval jsem se a Shoto stál přede mnou.
,, Co se stalo? Jsi celý bledý."
,, A-a-ale nic. Jen se mi trošku zamotala hlava. Jsem v pořádku. Děkuju." Řekl jsem.
,, Tak pojď." Řekl.
Pomohl mi na nohy a já jsem přemýšlel nad tím, co to bylo. Vzpomínka. Vzpomněl jsem si co se v té uličce stalo. Běžel jsem za Bakugem. Brečel jsem a mi jsme se hádali. Už mi to je jasný. Den kdy jsem byl pobodaný. Vyděsil jsem se.
Na hotelu jsem zašel za Natsuem.
,, Natsuo? Můžu s tebou mluvit o samotě?"
,, Jasně." Řekl a šel na chodbu.
,, Copak se děje."
,, Mám pocit, že se mi vrací paměť."
,, Vážně? To je skvělé. Hned to musím říct ostatním."
,, Ne. Ne. Ne. Prosím. Nechci aby to zatím věděli. Co když se mi vrací z paměti jen něco? Až si vzpomenu na někoho z vás tak bych to řekl sám. Ano?"
,, To je skvělý nápad. Souhlasím. A na co jsi si vzpomněl?"
,, Na den kdy mě pobodali."
,, Tak to není moc pěkná vzpomínka."
,, To teda ne. Vyděsilo mě to. Nevím kolik jsem toho zažil. Co když se mi vrátí jen ty špatné vzpomínky?"
,, Neboj. Já věřím, že i ty dobré se vrátí. A teď pojď dáme si večeři. Budou palačinky." Řekl Natsuo a šli jsme se najíst.

Kapitola je tady. Co si myslíte? Zůstanou mu jen ty špatné vzpomínky? Nebo bude mít i ty dobré? Nenechte si ujít další kapitolu. Zatím ahooooj.