Navždy single? /Countryhumans CZ/

Narozeninové překvapení!

/1.ledna v 7:00/

{Pohled Česka:}

Vzbudil jsem se, ale nevstal. Nechtělo se mi vstávat a tak jsem jen ležel a přemýšlel nad svým životem.
„ČESKO! VSTÁVAT!!”
Ozvalo se z dola. Určitě to byla Morava.
Tak jsem vstal, oblékl se, vyčistil zuby a odešel dolů. Sedl jsem za stůl vedle Slezska a taťky.
„Tak, jak ses vyspal, synku?” zeptal se taťka.
„Celkem d-dobře...” lhal jsem.
Taťka už se neptal a já jsem se dal do jídla.
Čechy se zvedl od stolu a Morava vtrhla do kuchyně. Byla naštvaná a něco hledala. Po chvíli se jen zadívala na kalendář.
Já jsem dožral a zase odešel nahoru. Lehl jsem do postele a zase usnul.

{Pohled Slezska:}
Díval jsem se na Moravu. Dneska se chová zvláštně!
„Sestřičko? Co se s tebou děje?” zeptal jsem se
Morava mi neodpověděla a jen zírala na kalendář.
„Ty nevíš, co je za den?” zeptal se mne Čechy.
„Nový rok!” odpověděl jsem mu.
„Blázne. Dneska má někdo narozeniny.” najednou řekla Morava.
„Em.. S-Slovensko?”
„Ta taky! Ale... Ještě někdo jiný!” řekli všichni.
Nemám páru koho myslí! Hmmm...
„Přece náš nejstarší bratr!” řekli Čechy a Morava zároveň.
To jsem takový debil, že dokážu zapomenout na Česko..

{Pohled Moravy:}
Podívala jsem se na hodiny. Je skoro půl osmé!
Rozeběhla jsem se k hlavním dveřím. Obula jsem se a rozeběhla ven. Běžela jsem směrem k parku.
Po chvíli jsem narazila do Polska.
„P-promiň! Polsko!”
„To nic... V pohodě Moravo!” usmál se.
Uviděla jsem skupinu, kde mám být s Polskem. Vydala jsem se za nimi a Polsko. Haha! Polsko šel zase za mnou.  Došli jsem tam a pozdravila všechny.
Byli tam Rakousko, Vietnam, Maďarsko, Japonsko, Německo, Slovinsko, Kanada, Ame, Estonsko, Brazílie, Čína, J. a S. Korea dokonce i Finsko s Ruskem.
„Takže...” začal Německo.
„Sešli jsme se tu, protože Česko a Slovensko mají narozeniny. A to nejsou dvojčata!” pokračoval.
„Jak je to vůbec možné?” zeptal se Ame.
„Matky ve stejný den byli těhotné. Ale tudíž k věci! Co by mělo být na té oslavě? Moravo?” řekl Polsko.
„... Hlavně dort a nějaké ozdoby. Nějaké samozřejmě dárky a dál už nevím.” odpověděla jsem.
„Všechno bude u vás probíhat?” ptal se dál.

„Ano...”

/TiMe SkIp/

Šla jsem zpátky domů. Byla to dlouhá diskuze. 2 hodiny jsme to řešili. Aspoň to bude pořádná oslava! Konečně! Česko bude aspoň mít dobrou náladu! Po nějaké době.
Došla jsem domů. Otevřela dveře, vyzula se a šla se podívat k Česku. Opatrně jsem otevřela dveře od jeho pokoje a podívala se co dělá. Spí. Skrátka spí. Aspoň se neřeže!
Zavřela jsem opatrně dveře a odešla dolů. Sedla jsem si na gauč vedle Slezska, který se díval na zprávy. Milovník zpráv!
Po chvíli jsem z hora uslyšela ránu, jak něco těžkého spadlo. Nebyl to Česko?

{Pohled Česka:}
Spadl jsem z postele a probudil se. Au.. Bouchl jsem se hodně do hlavy. Bolí to jako sviň!
Herkul ke mně přišel a zjišťoval co se stalo.
„Neboj kamaráde, nic se mi nestalo..” řekl jsem mému chlupatému kamarádovi.
On zamával ocasem a odešel. Já jsem se zvedl a oprášil se. Asi se půjdu někam vysmradit (projít se/vyjít ven 😂). Učesal jsem se, abych nevypadal jako obluda a odešel dolů k hlavním dveřím. Obul se a vyrazil někam ven.

/DaLšÍ tImE sKiP sOrRy/

Šel jsem parkem a měl hroznou náladu. Pořád jsem viděl samé páry! Které se líbají!... Ugh, osud mi chce dát najevo že, žádnou holku nemám a ani nebudu mít! Chci pryč! CHCI OKAMŽITĚ PRYČ!
Rozeběhl jsem se k východu parku, ale ouha. Narazil jsem do stromu a omdlel...

{Pohled Slovenska}
Šla jsem jen tak náhodou parkem. Nemám co jiného dělat. Na mé narozeniny všichni zapomněli... A já se nudím. Chodím tam a sem a hledám nějakou útěchu.
Najednou uvidím Česko, který leží pod stromem a ani se nepohne! Rozběhla jsem se k němu a klekla si. Tekla mu krev z hlavy, asi přímou střelou vpálil do stromu.
Snažila jsem se tu krev zastavit a vyšlo to! Pak jsem se ho snažila probrat. Probral se! Aspoň to!
„C-co se stalo?” zeptal se mě a sedl si.
„Asi si vpálil do stromu” odpověděla jsem mu.
„A-aha... Děkuju že jsi mě probrala...”
„Nemáš za co, Česko”
Pomohla jsem mu vstát a šli jsme k němu domů.
„Prý máme jít k tobě domů, řekl mi Ame.” řekla jsem.
„A-aha... Tak tam jdem.. Nemáme asi na vybranou”
Došli jsme tam a bylo okolo 2 hodin odpoledne. Otevřela jsem dveře a nechápala co se děje, protože jsem viděla všechno černě.
Někdo nás někam vedl a já ani nevím kam! Uvědomila jsem si, že na očích mám šátek. Nevím co dělají s Českem a bojím se o něho.
Za chvíli se zastavíme a někdo mi sundá šátek. Uviděla jsem Česko, který byl vedle mě a zavřené dveře, na kterých je napsáno: otevři!
Otevřela jsem je s Českem a nevěřila vlastním očím!
„Všechno nejlepší vy dva!” svolali všichni!
Byli zde Německo, Japonsko, Rakousko, Polsko, Morava, Čechy, Slezsko a mnoho dalších!

{ZASE pohled Česka:}
Tekli mi slzy po tváři. Nevěřil jsem vlastním očím co to vidím... Tohle mi dlouho nikdo neudělal. A ani nevím že mám narozeniny! Ach jo... Jsem nesmírně rád že mám aspoň někoho po svém boku..

Pokračování příště!

Děkuju všem kdo tuhle kapitolu přečetl! Je to jedna z nejdelších kapitol, které jsem psala! Tahle jedna kapitola trvala 2 hodiny! A jsem nesmírně ráda že vůbec něco vyšlo. Mějte se dobře a čau u další kapitoly!

906 slov!