Navždy single? /Countryhumans CZ/

Co to?

/14. dubna v 13:31/

{Pohled P.C.M (Česka taťka):}
Sedím za stolem a pozoruju svoje děti. Nemohl jsem na nic jiného myslet než na Česko. Je mi smutno a lituju ho.
Má a měl to vždy v životě těžké. To nejhorší prožil ve velmi nízkém věku. To bych nedokázal.
„Tati? Halooo tati!” řekl Slezsko.
Já jsem se na něho podíval.
„Ano, Slezsko?”
„ Někdo neznámí klepe!”
Zvedl jsem se a šel ke dveřím.
Vím kdo to je a nechci, aby nás otravoval.
Otevřel jsem dveře a před dveřmi člověk, se kterým jsem se znal. V jeho bílé uniformě přede mnou stál.
„Děti, běžte nahoru. Tady bude hádka-” řekl jsem.
Morava vzala Slezsko a odešla nahoru. Čechy chvíli civěl, ale hned se rozběhl za nimi.

{Pohled Moravy:}
Věděla jsem kdo to je a nechtěla jsem, aby něco udělal mému taťkovi!
Položila jsem Slezsko na zem a šla jsem sledovat, co se dole děje.
Přišla jsem k zábradlím od schod a skrčila se, aby mě nebylo vidět.
Dívala jsem se jak se ti dva hádají a bylo mi do breku.
„TY ZMRDE!” zařval můj taťka.
„Já se omlouvám! Nechtěl jsem ho zastřelit!” řval ten druhý.
... Takže on zastřelil mého bratra. Potichu jsem slezla dolů, vzala pistol a dívala se na ně.
Ti dva se až moc hádali a moje nervy to už nedávali.
„TOŽ SE TADY UKLIDNÍME!” zařvala jsem a oni zmlkli.
Podívali se na mě a ten známý týpeček se začal třást. Byl to jediný člověk zde na tomhle světě.
„Moravo, polož tu pistol” řekl taťka klidně.
„Až ten odejde!” řekla jsem a roztáhla křídla.
Ano mám křídla, ale nepoužívám je.
„Fajn, ODEJDI!” zařval taťka na týpečka.
Týpeček zdrhnul a já jsem položila pistol. Taťka zavřel dveře a povzdechl si.
Já jsem odešla nahoru za Slezskem a Čechy. Došla jsem k nim a lekla jsem se, protože se bili navzájem. Tak jsem si jen sedla a pozorovala je, protože by mě domlátili.
Někdo zaklepal na dveře a asi taťka otevřel.
„Čechy, Moravo, Slezsko! Máte návštěvu!” zařval taťka.
Čechy se Slezskem se přestali mlátit a rozběhli se dolů. Já jsem za nimi šla pomalu.
Došla jsem k nim a podívala se na tu návštěvu. Byl to Německo, Polsko, Rakousko a Slovensko.
„Ahoj Moravo, áno aj my sme to počuli, čo sa stalo Česku” řekla Slovensko.
Vešli dál a taťka vylezl ven. Sedli jsme si na gauč a začali jsme si povídat.
Ano, já, Čechy a Slezsko jsme mladší o nějakých 10 let, ale oni potřebují někoho podobného jako je Česko.

{Pohled Německa:}
Ostatní si povídali o Česku. Je mi ho líto. Je to dobrý kamarád! Zastane se za všechny, které má rád. Ale tu scénku s Japonskem, v té škole. Heh 😏. To nedostanu z hlavy.
Zčervenal jsem a všichni se na mě podívali.
„Niemcy, co je s tebou?” řekl Polsko smutně.
„A-ale... Jen jsem si vzpomněl jak Česko byl s Japonskem. Snad víš o čem mluvím!” řekl jsem.
„Cože?” řekli Čechy,Morava,Slezsko a Rakousko zároveň.
Polsko se začal smát. Byl smutný, ale tahle vzpomínka ho rozesmála.
„Raz takto po obede, Česko s Japonskom stáli pred dverami našej triedy. Česko sa veľmi červenal a Japonsko vôbec nechápala, čo sa deje.” zasmála se Slovensko.
Rakousko se začal smát.
„Jednou přišel domů celý rudý, nechápal jsem proč, ale už to možná vím” řekl Čechy.
Morava se začervenala a zasmála se.
Já jsem se jen trochu usmíval, ale nebylo by mi příjemné, že by takhle někdo o mně mluvil.
Polsko s Rakouskem se přestali smát.
„Ale bez něho je ve škole mrtvo.” řekl Polsko.
„To máš pravdu...” řekl jsem a povzdechl si.

{Pohled Slovenska:}
Bolo mi Česka ľúto a prestala som sa usmievať. Brala som ho ako svojho brata. Sme rodina, takže sa nejako poznáme.
„A hele... Nepůjdeme někdy za ním do nemocnice?” povedal naraz Rakúsko.
„Musíme” povedali Poľsko a Nemecko naraz.
Čechy a Morava len mlčali a pozerali sa na nás. Nikto z nich sa neusmieval a Sliezsku sa chcelo plakať.
Prišla som k Sliezsku a objala ho. Bol to môj bratranec, tak prečo nie. Sliezsko sa rozplakal a Morava sa na nás pozrela..

/Time skip/

Zamávala som Čechy, Morave a Sliezsku a išla som domov. Bolo tak okolo 3 hodín popoludní? Ani neviem.

{Pohled Slezska:}
Mával jsem Slovensku, Polsku, Německu a Rakousku. Aspoň jsme si pořádně popovídali a trochu se uklidnili.
Morava a Čechy mě zatáhli dovnitř a já jsem se na ně podíval. Morava zavřela dveře a šla nahoru. Čechy šel za tátou a já jsem jen postával na chodbě.
Přiletěl ke mně Měsíček, moje orlice a sedla mi na rameno. Ona mi vždy zvedne náladu.
To jméno je spíš pro orla, ale to je jedno. Slyší na to a je spokojená. Mám ji rád a ona zas mě.
Hladil jsem ji opatrně po hlavě. Ona se k mně přitulila a já jsem se trochu usmál...

/Pokračování příště.../

Dobrý den nebo večer. Omlouvám se za tu slovenštinu, překládala jsem to přes překladač. Protože i když jsem z Moravy neumím moc slovensky. To je vše co bych vám řekla, jsem ráda že se vám kapitola líbila a čau!
Vaše Czechia10!

850 slov