Navždy single? /Countryhumans CZ/

Hrozná škola

/5. dubna v 6:30/

{Pohled Moravy:}
Pěkně si papám svůj milovaný moravský longr! Ano, miluju ho a jednou si ho možná i vezmu za manžela.
Ke mně si sedl Slezsko, který zrovna vstal.
„Dobré ráno Slezsko, jak ses vyspal?” zeptala jsem se ho.
„Výborně!” odpověděl mi.
Všechno na stole bylo připravené a kdo to nachystal? Já.
Slezsko si dal rohlíček a začal papat. Já jsem dožrala a zvedla se.
Mezitím, co já jsem dožrala můj ochrápaný taťulda došel do kuchyně
„Dobré ráno tati!” řekl Slezsko.
„Dobré...” odpověděl mu taťka.
Já jsem odešla z kuchyně a šla vzbudit Čechy. Přišla jsem k němu a snažila jsem se ho vzbudit.Samozřejmě to nešlo!
Tak jsem mu dala tu největší facku kterou umím. No a on se probudil.
„Dobré ráno ospalče!” zasmála jsem se.
„Dobré-” řekl znechuceně Čechy.
Uslyšela jsem kroky na schodech. Konečně se Česko vzbudil.
Podívala jsem se na Česko a usmála se, protože asi byl už dávno vzhůru a jen si šel nažrat.

{Pohled Česka;}
Byl jsem vzhůru už okolo 5 hodin ráno. Musel jsem si udělat úkoly, které jsem včera nestíhal.
Byl jsem ochrápaný a nechtělo se mi nikam.
Podíval jsem se na Moravu, která se na mě dívala a usmívala se. To mi udělalo malý úsměv na tváři. Aspoň někdo je šťastný.
Přišel jsem do kuchyně a sedl si vedle Slezska.
„Dobré ráno, bráško!” řekl Slezsko s úsměvem na tváři.
„Dobré Slezsko” odpověděl jsem mu.

/Time skip/

Jdu směrem do školy a je okolo 7 hodiny.
Ach jo, já nesnáším školu. Někteří mě tam šikanují a já to nedávám.
Jdu jen tak po chodníku a čumím do země. Po chvíli do někoho narazím a my spadneme na zem. Rychle se zvednu a podívám se na... NI?!
Srazil jsem holku?! T-to není možné!
Co se se mnou děje?
Podal jsem jí ruku a ona se na mě podívala. Pomohl jsem ji vstát a začal jsem se jí omlouvat.
„Nemusíš se mně omlouvat. Není to tvá vina.” řekne.
„Ale je. Nedával jsem pozor na cestu a vrazil jsem do někoho jako jsi ty!” řekl jsem a povzdechl si.
„ Necháme to být... Moje jméno je Japonsko!”
Proč jsem si těch uší všiml až teď? Ehh jak se jmenuje.. Joo Japonsko!
„J-já jsem Česko.. Těší mně”
„Hezké jméno! No do jaké školy chodíš?”
„Do támhle té školy..”
„Tam chodím taky!”
Usmála se a já znervózněl.
Chvíli jsme si cestou povídali, spíš ona  se mě ptala a já odpovídal a nebo kýval hlavou.
Došli jsme do školy, ona mi zamávala a odešla na druhou stranu. Já jsem otevřel svoji skříňku a dal jsem si tam věci. Zavřel jsem ji a podíval se za sebe. Ou...
Uviděl jsem Ameho, který mě často šikanoval.
„Ahoj prcku!” zasmál se.
Byl větší než já...
„C-copak potřebujete?” vykoktal jsem ze sebe.
„Chci prachy!”
Vzal mě pod krk, nadzvedl a přitlačil mě ke zdi, skoro mě škrtil. Po chvíli mě pustil a já spadl bezmocně na zem.
Co jsem měl dělat?... Nesnáším to tu!
Ame odešel a já jsem se opatrně zvedl. Odešel jsem do třídy a byla zase normálka...

Sedění v lavici.

Učit se zbytečné věci.

Nudit se.

Jít se naobědvat.

Zase sedět v lavici.

A po tomhle všem jít domů...

Ano.. Normální den...

/TIME SKIP (konec školy)/

Jdu domů. KONEČNĚ!!! Už bych se tam zbláznil v té škole!
Jdu si po ulici a uvidím Ame s jeho skupinou! Jojo, ti na mě čekaj...
Nějak jsem k nim došel a Ame mě vtrhl k nim.
„Zase se vidíme, prcku!” zasmál se Ame.
„Dneska až do krve?” řekl někdo, koho jsem neznal a nebo nepoznal.
„Ale jistě!!” zařval Ame.
Začali mě mlátit až do krve. Vzali mi prachy a všechno cenné, kromě mobilu a jiných zbytečností.
„NECHTE HO BÝT!” zařval někdo z dálky.
Byl to německý přízvuk, takže asi Německo.
Ame a jeho kamarádi mě hodili k němu a odešli. Já jsem se ani nepohnul, protože mně vše bolelo.
Německo mě zvedl a oprášil.
„Vše v pohodě, brachu?” řekl.
„A-asi ano..” vykoktal jsem ze sebe a začal kašlat.
„Dovedu tě domů... Aspoň že je ten pátek.”
Já jsem se ani nemohl udržet na nohou a spadl jsem, ale naštěstí mě Německo chytil.
Německo mě podpíral a šli jsme ke mně domů. Na něco se vyptával a já jsem zase jen odpovídal.
Došli jsme ke mně domů a Německo zaklepal. Taťka otevřel a lekl se.
„Co se ti stalo!” zařval taťka a objal mě.
„Ame a jeho kamarádi ho zmlátili... Je mi to líto...” řekl Německo.
„ Děkuju ti Německo, že jsi je zastavil.”
„Nemáte za co, Protektoráte...”
Německo odešel a taťka mě vtáhl dovnitř. Posadil mě na gauč a začal mě ošetřovat.
Když skončil, začal se ptát na otázky ve smyslu: proč, jak a kdy. Já jsem mu všechno vysvětlil a taťka mě poslal nahoru.
Já jsem se opatrně zvedl a odešel nahoru. Lehl si na postel a vedle mě si sedl Herkul. Hladil jsem ho do té chvíle než usnul...

/Pokračování příště!/

Další kapitola za náma. Možná už budu dělat kapitoly každý den, ale nikdy nevím jestli se mi vůbec chce. Takže, děkuju že jste tuhle knížku přečetli a nashle u další.
Vaše Czechia10

861 slov