Navždy single? /Countryhumans CZ/

Den naruby

/12. dubna v 12:25/

{Pohled Česka:}
Žeru si svůj oběd a zase sedím sám. Nikdo si ke mně nikdy nesedl,ale jsem zvyklí. Německo,Polsko a další mí přátelé nechodí na oběd..
Jen tak si jím a najednou si ke mně  někdo sedne. Lekl jsem se a podíval na tu osobu. Byla to Japonsko a usmívala se.
„Co ty tady na samotě, Česko?” zeptala se.
„U-um... Nemám s kým sedět... Proto jsem sám...” odpověděl jsem.
„Aha! Víš co mi řekli?”
„Nevím..”
„Že mě přesunou do vaší třídy, prý jsem až moc chytrá a tak musím mezi chytré!” zasmála se.
„A ty jsi určitě taky chytrý že?” pokračovala.
„Um...”
Já a chytrej?!.. To nepasuje...
„Ano nebo ne? Česko?”
„Ani nevím-”
„Aha...”
Dala se do jídla a já jsem dojídal. Trochu jsem se červenal, protože žádná holka mi nikdy nedávala pozornost.
„A-a kdy přejdeš?” zeptal jsem se.
„Až zítra, ale můžu tam být už teď.” odpověděla mi.
Přikývl jsem a dojedl.
„Můžeš počkatt? Plosím!” řekla a podívala se na mě.
„A-ale jistě!”
Šlo na mne vidět, že jsem červenej a tak se usmála. Po chvíli dojedla a my jsme vrátili talíře.
Šli jsme spolu k mojí.. Totiž k naší třídě. Ona se mě zase ptala a já jen s nervozitou kýval hlavou.
Došli jsme ke třídě a Německo, Polsko a Slovensko (Rakousko chyběl) se na nás podívali.
Já jsem to nevydržel a zrudnul. Oni se začali smát. Japonsko nechápala a podívala se na mě.
„Děje se s tebou něco?” zeptala se.
„N-nic!” vykřikl jsem a odběhl.

{Pohled Japonska:}
Nechápala jsem co se s ním děje, ale nechala jsem ho býti.
Musela jsem ještě naší učitelce říct, že už jdu do té 'Evropské' třídy.
Otočila jsem se a šla za naší učitelkou. Zaklepala jsem na její kabinet a otevřela mi.
„Ano?” zeptala se.
„Dobrý den, chtěla bych vám říci že už jdu do té 'Evropské' třídy...”
„Dobrá” usmála se a zavřela dveře.
Já jsem šla chodbou a najednou uslyším tichý křik. Že by šikanování?
Rozeběhla jsem se směrem kde jsem slyšela křik. Otevřela jsem dveře a ztuhla jsem.
Můj ex přítel mlátil s jeho kamarády Česko?!
„Nechte ho BÝT!” zařvala jsem.
Ame se na mě podíval a všichni přestali.
„J-japonsko?” řekl Ame.
„VYPADNI A UŽ TĚ NECHCI VIDĚT!” zařvala jsem a oni zdrhli.
Chudák Česko, byl celý od modřin a od jizev. Došla jsem k němu a pomohla mu vstát. Česko se na mě podíval a těžce dýchal.
„Není ti nic? Jsi celý?” ptala jsem se ho.
„Všechno je v pořádku, J-japonsko...” zašeptal.
A samozřejmě lhal. Začala jsem se ho vyptávat, ale on mi neodpovídal.
„Dělají ti to často?!” zeptala jsem se naposledy.
„A-ano...” řekl a sklopil hlavu.
Povzdechla jsem si, vzala ho za ruku vlekla ho k ošetřovně. Všichni se na nás dívali, ale mně to bylo někde. Česko asi byl celý rudý, ale mě to nezajímalo.

/TIME SKIP :D/

Seděla jsem v lavici a pořád se dívala na Česko, celý se třásl a díval se na úču.
Ach jo, chudák malý. Je mi ho líto. Japonsko! Nemysli na něho! Úča vysvětluje novou látku!
Stejnak jsem se na něho dívala. Byla mi někde nová látka, chci se zajímat o mého nového kamaráda!
Zazvonil zvonek a všichni žáci už byli pryč. Byla poslední hodina však!

{Pohled Česka:}
Zvedl jsem se a odešel ze třídy. Otevřel jsem skříňku a vzal si věci. Chtěl jsem už odejít ze školy, ale Japonsko mně skočila do cesty.
Lekl jsem se a Japonsko se na mě dívala.
Co chce po mně? Ano pomohla mi a jsem za to vděčnej, ale chci domů za Herkulem!
„Um... Copak potřebuješ?” zeptal jsem se.
„... Nechci aby tě zase někdo šikanoval a tak tě doprovodím domů!”
Zčervenal jsem. Nikdo kromě Německa a nebo Polska mě nedoprovodil domů.
„D-dobrá...” musel jsem souhlasit, protože ženě nemůžeš nesouhlasit.
Šli jsme ze školy a Japonsko se ne mě pořád dívala. Já jsem víc a víc rudnul.
Došli jsme ke mně domů.
„Tak ahoj..!” řekl jsem a otevřel dveře.
„Ahuuujjj!!!” řekla Japonsko a odešla.
Já jsem vešel dovnitř a hned zavřel dveře. Taťka se na mě podíval.
„Ahoj Česko, jak se máš?”
„C-celkem dobře...”
Asi si nevšiml těch modřin, ale všiml si že jsem rudej.
„Copak se stalo? 😏” usmál se.
„NIC!” zařval jsem a zrudl ještě víc.
„Vůbec nic.” zasmál se a vrátil se do kuchyně.
Já jsem se rychle dostal nahoru a zavřel se v pokoji.
Odložil jsem batoh a podíval se na Herkula, který mi spal na posteli. Zasmál jsem se a přestal jsem rudnout. Podíval jsem se ještě na Lávu a Měsíček (Moravská a Slezská orlice).
Nevím kdo jim dal jméno, ale asi Slezsko a Morava.
Usmál jsem se, sedl si na židli a něco jsem si začal psát.
Dneska byl divný den. A možná budou další dny divnější...

/Pokračování příště :D/

Další kapitola za náma. Díky že jsi zase přečetl celou kapitolu, jsem ráda že tohle někdo čte např: Blacka-cz
Vaše Czechia10

833 slov