Divoký se všemi výčitkami (SNARRY)

1.kapitola

Byl to největší šok Severusova života, když zjistil, že přežil nejen válku, ale i Naginin útok. Nejspíš jen proto, že byl téměř okamžitě poté uvržen do cely v Azkabanu a neměl čas celou věc řádně zpracovat, ho samotný šok nezabil.

Dva roky tam strádal a každý den se modlil za smrt a doufal, že rána na krku, která se nikdy pořádně nezahojila, ho konečně dodělá. Myslel si, že znal zoufalství a beznaděj, ale nebylo to nic ve srovnání s časem, který strávil v pekelných prostorách své cely. Neměl nic než vinu za Albusovu smrt, aby zaměstnal své nekonečné myšlenky, nic než neustálé protahování dnů, kdy se v něm budovala hořká zášť a nenapadnutelný pocit, že jestli existuje peklo, je v něm on.

Měl plně v úmyslu tam zemřít, nechat poslední zbytky naděje a vůli žít jednoduše prosakovat z jeho těla, ale osud, jak se zdálo, měl jiné představy. No, možná osud byl poněkud grandiózní titul pro Harryho Pottera, ale byl to jeden z těch velkorysejších, které Severus chlapci za ta léta přisuzoval.

Prvně, co se doslechl o Harryho pokusech o jeho zproštění obžaloby bylo, když ho přišel navštívit advokát, kterého Harry zaměstnal a informoval ho, že ve skutečnosti Harry neúnavně pracuje už od doby, kdy byl před dvěma lety uvězněn a jednoho deštivého srpnového odpoledne konečně udělal něco zásadního.

'Průlom' byl termín, který použil advokát, 'totální ztráta zdravého rozumu' byl Severusův. Vyšlo najevo, že ministerstvo ve svém obvyklém krátkozrakém přístupu k věcem věřilo, že Harry nakonec celou věc nechá plavat, pokud se do toho dostatečně zakousnou. Nepočítali s Harryho ryzí krvelačností a odmítání ustoupit, a tak v záchvatu toho, o čem byl Severus přesvědčen, že to byla uražená pýcha, nakonec prohlásili, že uspořádají soud a Severuse z Azkabanu propustí, zatímco budou čekat na datum soudu. Mělo to však háček.

S nemalou dávkou zášti a Severus si byl jistý, že v naději, že jejich podmínky Harryho přimějí vzdát se a Severuse nechat tam, kde je, ministerstvo souhlasilo, že Severuse propustí jen pod jednou podmínkou – že ho propustí do Harryho poručnictví a jen jemu samotného. Severus byl stejného názoru jako ministerstvo a plně očekával, že Harry bez okolků odmítne, ale chlapec, možná nepřekvapivě, tu šílenou podmínku přijal.

Tak se stalo, že stál na vtipně nazývané 'recepci' v Azkabanu a čekal, až ho doprovod z ministerstva odveze, merlinví kam. Nebyl schopen situaci pořádně zpracovat a část jeho já byla stále ještě v hlubokém šoku, že konečně opustí to odporné místo, které, jak se dalo říci, nebylo příliš dramatické, si vyžádalo kus jeho duše.

Dva roky v Azkabanu mu poškodily mysl i tělo tak, že si nebyl jistý, že se z toho někdy vzpamatuje. Zdraví měl chatrné; zranění, kterým se nikdy nedostalo patřičné pozornosti kromě prvotních kroků, aby se ujistili, že bude žít, mu způsobovala téměř každý den bolesti a vězeňská vynucená strava s vodnatou kaší třikrát denně z něj udělala chodící kostru.

Byl to chodící kostlivec, rozcuchaný, špinavý a naprosto ponížený přízrakem, kterým se stal. V rozporu s tím, co si o něm mohli myslet ostatní, pro něj byla hygiena vždycky důležitá, a nechat se okrást o důstojnost koupání a holení bylo něco, co ho drtilo více, čím delší čas ubíhal.

Někde zabouchly dveře a o chvíli později se v recepci objevili muž a žena, jejichž róba naznačovala, že jsou zaměstnanci ministerstva. Přistoupili k drsnému muži za stolem, žena vrhla zběžný pohled na Severuse, než řekla:

„To je on?„

„Je to on, v pořádku," odpověděl strážný. „Jsem připravený a čekám na tebe. Jen to podepiš a je celý tvůj.„