Divoký se všemi výčitkami (SNARRY)

13.kapitola

„Takže, je to proveditelné, co myslíš?" Zeptal se George, když seděl naproti Severusovi v kanceláři svého krámku.

„Teoreticky je to možné, ale najít stabilní vzorec může nějakou dobu trvat. Jsou některé nespolehlivé ingredience, které bych potřeboval použít a budu muset najít způsob, jak je učinit použitelnými.„

„Kolik času budeš potřebovat?" Zeptal se George, opřel se v křesle a zkřížil dlouhé nohy u kotníku.

„Měsíc, plus mínus," odpověděl Severus a George spokojeně přikývl.

„To by šlo dobře, kdybychom se zaměřili na uvedení produktu kolem jarní rovnodennosti. Duchovním typům se to bude líbit.„

Severus přikývl a znovu si povšiml, že George je obchodník víc, než by byl ochoten připustit. Vždycky si uvědomoval, jak je ten člověk inteligentní, skutečně v některých oblastech se na něj dalo docela dobře pohlížet jako na génia, ale za chlapeckými úsměvy a šprýmařským převlekem byl vychytralý a metodický člověk.

Uvědomoval si také, že George na tom není příliš dobře. Často používal kouzlo krásy, které mu však dlouho nevydrželo, což ukazovalo unavenou bledost jeho pleti a tmavé kruhy pod očima. Často se otáčel doprava, na začátku věty otevřel ústa, jen aby si uvědomil, že prostor vedle něj je prázdný. Uvědomění ho vždycky zasáhlo jako potlouk do břicha, poté vždy sevřel čelisti, aby se uklidnil.

Bylo bolestné se na to dívat a Severus si mohl jen představovat, jak to působí na jeho nejbližší. Weasleyovi truchlili nad ztrátou syna a bratra, ale věděl, že jejich zármutek je nyní odkláněn k obavám o dvojče, které tu zůstalo.

Bylo štěstí, že Draco trávil většinu dne v obchodě, a Severus na vlastní oči viděl, jak je ten člověk pro George dobrý. Hašteřili se a štěkali jeden na druhého jako starý manželský pár a v jejich činech panovala pohodlná známost, která Georgeovi dávala něco, na co se mohl spolehnout. Draco, ve svém pozměněném, dospělém převtělení, byl odměřený a kontrolovaný, jemný, ale pevný. Podařilo se mu udržet na uzdě Georgeovu občas těkavou osobnost a dokázal být v klidu tam, kde se ostatní prostě jen rozčilovali.

„Zdravím, jste tu oba, že?„ řekl Ron, když strčil hlavu do dveří kanceláře. „Zaskočil jsem, abych vzal Drakea na oběd, nechtěli byste se vy dva přidat?„

Severus, který věděl, že Harry bude s Hermionou celý den venku, kývl na souhlas, zatímco George řekl: „Jo, proč ne? Nezabije mě, když tak na hodinku zavřu obchod. Pondělky jsou stejně vždycky mrtvé.„

„Ale takhle tam jít nemůžete," řekl Ron a vytáhl hůlku ze zadní kapsy džínů, zatímco Severus s Georgem stáli. „Jdeme do mudlovské restaurace, musíme tam zapadnout.„

O pár proměňovacích kouzel později byl George v tmavých námořnických džínách a tmavě zelené košili, zatímco Severus zjistil, že má úhledné černé kalhoty a obyčejnou bílou košili. Pozvedl na Rona obočí a ten muž se na něj zazubil a řekl:

„V jiném životě jsem byl osobní stylista. Opravdu bych měl začít nabízet své služby.„

Draco se objevil vedle Rona a přikrčil se muži po boku se slovy: „Tvoje služby patří mně, opovaž se je nabízet někomu dalšímu.„

„Jako kdybych chtěl, lásko," řekl Ron s úsměvem, sklonil se a něžně Draca políbil.

Severus se jim toužil pošklebovat, ale zjistil, že na to prostě nemá srdce. Bylo jim spolu dobře, činili se navzájem velmi očividně šťastnými a jejich otevřené a přirozené projevy náklonnosti byly příliš upřímné, než aby se daly zesměšňovat.