Divoký se všemi výčitkami (SNARRY)

7.kapitola

"Řekni mi, jak probíhal rozhovor mezi tebou a profesorem Brumbálem. Vzpomeneš si, kdy se to odehrálo?„

„Přesné datum?" Ozval se Severus jako ozvěna a s lehkým údivem se podíval na Hermionu. „Ne, nevzpomínám si. Aspoň ne tak úplně. Bylo to... hned potom, co za mnou přišla Narcissa, před začátkem školního roku, předpokládám.„

Hermiona přikývla a načmárala si poznámky. „A co přesně říkal profesor Brumbál?„

„Chceš ten rozhovor slovo od slova?" Zeptal se Severus a začaly se mu potit dlaně.

„Potřebuju, aby to bylo co nejpodrobnější," řekla Hermiona s omluvným výrazem. „Vím, že je to těžké –"

„To je dost slabé slovo," odpověděl Severus a snažil se ze všech sil nebýt hrubý. Byl hluboce nesvůj a muset se vyrovnávat s emocemi, se kterými se ve skutečnosti nikdy nedokázal vyrovnat, se ukázalo jako velmi obtížné. Věděl, že se to musí udělat, že tohle všechno se bude muset u soudu probrat a aby byl co nejlépe připravený, je to pro něj výhoda, ale nijak mu to situaci neulehčovalo.

„Jestli chceš, můžeme to prozatím nechat a já se můžu vrátit jindy," řekla jemně Hermiona.

„Ne," řekl Severus s povzdechem. „Omlouvám se, vím, že je to nutné, je to prostě..."

„Já vím," řekla Hermiona a Severus se při soucitném pohledu v jejích očích snažil neucuknout.

„Mám návrh," ozval se Harryho hlas a Severus zvedl hlavu, když se Harry usadil na okraji křesla. „Možná by bylo jednodušší, kdyby sis to všechno zapsal jako prohlášení. „Miono, můžeš tam nechat seznam svých otázek, aby se řídil tím, jaké informace potřebuješ, a Severus je může ve svém volném čase sepsat„

„Bylo by to přijatelné?" Zeptal se Severus Hermiony a obrátil se k ní.

„Ano, to by šlo. Jen se prosím snaž být co nejdetailnější. Nech mě, ať ti napíšu pár otázek," zamumlala, našla prázdný list papíru a začala na něj čmárat.

Severus cítil, jak Harryho ruka spočinula na rameni, odolal nutkání se usmát a nechal teplo, aby se šířilo jeho tělem. Lehce se mu pohnula k zátylku a on se nedokázal ubránit, aby se do ní neopřel a nepřemýšlel, jak je možné, že Harrymu jde náklonnost tak snadno, nebo jestli si vůbec uvědomuje, že to dělá.

Hermiona zvedla hlavu a krátce zalétla pohledem k Harryho ruce, než zase sklopila oči na papír v klíně. „Pořád ti nevadí, že nás tu budeš mít všechny první svátek vánoční?" Zeptala se, když pokračovala v psaní, brk hlučně škrábal.

„Samozřejmě," odpověděl Harry a Severus se málem kousl do vnitřní strany tváře, když se mužův palec začal jemně otírat o jeho kůži. „Moc se na to těším. Severus bude dělat jednohubky, že jo?" Poškádlil ho a Severus k němu vzhlédl s tak vážným pohledem, jak jen dokázal.

„Ujistím se, že ty tvoje budou mít zdravou dávku jedu.„

Harry se uchechtl a řekl: „Tvoje výhrůžky mě neděsí.„

„Bude to divné, nemít tě na Štědrý den v Doupěti," řekla Hermiona a Harry se na ni podíval a pokrčil rameny:

„Je to jen letos, bude spousta dalších.„

„To je pravda.„

Na chvíli zavládlo ticho, když Hermiona dál zapisovala své otázky, a Severus se zamyslel nad tím, jak jiné pro něj tyto Vánoce budou. Poslední dvoje byly samozřejmě peklem na zemi, dokonce si ani neuvědomoval, že byly Vánoce, protože mu dny splývaly jeden do druhého. Nebylo to tak, že by chovanci z Azkabanu pořádali vlastní vánoční večírek doplněný o jídlo a společenskou zábavu.