Divoký se všemi výčitkami (SNARRY)

4.kapitola

"No, musím říct, že jsem velmi potěšena vaším pokrokem," řekla Maggie, když se se Severusem vracela dolů poté, co ho prohlédla.

„To se vám lehko řekne, nežijete v tomhle vraku těla," zabručel Severus, když šel za ní a zapínal si poslední knoflíky na košili.

„Není to vrak," namítla Maggie, když došlápla na spodní schod, otočila se a Severus musel prudce zastavit, aby do ní nevrazil. „Přibral jste skoro 6kg na váze a rána se vám pěkně hojí. Říkala jsem vám, že to bude pomalý proces.„

„Nedělá pomalé procesy," řekl Harry bezstarostně ze svého místa u ohně a dál shlížel na knihu ve svém klíně.

Severus se na něj zaškaredil, nebo spíš se mu zahleděl na profil, zatímco muž pokračoval ve čtení. „Zatímco ty jsi proslulý tím, že máš dar trpělivosti," řekl a vložil do svých slov tak silný úšklebek, jak jen dokázal.

Viděl, jak se Harrymu lehce zkřivil ret, ale stále nezvedl hlavu.

Maggie ustoupila stranou a Severus vstoupil do obývacího pokoje ve snaze vyhnout se přísnému vyčítavému výrazu, který žena jeho směrem vysílala.

„Tyhle věci se nedějí přes noc," řekla, přistoupila k druhému křeslu a vytáhla jeden list z jeho složky, kterou nesla, vytáhla z pásu hábitu pero a začala na okraj čmárat několik poznámek.

„Toho jsem si dobře vědom," řekl Severus, který se snažil, ale nedařilo se mu potlačit podráždění v hlase.

Harry k němu vzhlédl, jeho výraz byl spíš pobavený než vyčítavý, a Severus cítil, jak se jeho popudlivé nervy poněkud uklidňují.

„Jen si pomysli," řekl Harry a opřel si bradu o pěst, zatímco k němu stále vzhlížel, „kolikrát jsi mi říkal, že se chovám jako spratek, že bych teď měl opravdu hodně peněz.„

„Já nejsem –" začal vrčet Severus, ale Harry se jen zašklebil a řekl:

„A teď Severusi, ta barva, kterou máš na obličeji, opravdu není nic pro tebe.„

„Dejte pokoj, děti," řekla Maggie a pokračovala ve svých pozměňovacích návrzích k Severusovým lékařským záznamům.

„Ale jen je nech" řekl Ron, který se objevil ve dveřích kuchyně s velkým talířem sendvičů v ruce. „Jsou nejšťastnější, když po sobě štěkají," dodal, než si ukousl bezbožně velké sousto.

Severus přesměroval svůj pohled na zrzka, ale bylo to poněkud zbytečné, protože věděl, že Ronova slova jsou pravdivá. Už to bylo pár týdnů, co se s Harrym bavili o tom, co se stalo v noci závěrečné bitvy, a zdálo se, že to mezi nimi všechno ulehčilo. Už kolem sebe nenašlapovali opatrně, nebyli přehnaně zdvořilí a nesnažili se chovat, co nejlépe.

Severuse překvapilo, jak snadno zapadli do starých kolejí. Ocitli se na pevné půdě, když se vrátili ke zvyku urážet se navzájem, ale teď se to obešlo bez zášti. Škádlili se a popichovali a Severus se konečně začínal cítit sám sebou než polomrtvou osobou, která byla vtažena zpátky do světa.

Toho chlapce, kterého kdysi znal, bylo v muži, kterého nyní poznával, velmi málo. Harry byl bystrý a údery vracel tak dobře, jak se mu dařilo, když s ním Severus slovně zápasil. Měl překvapivě inteligentní smysl pro humor a byl víc než schopný reagovat na Severusovy jízlivé a sarkastické poznámky svými vlastními. Zjistit, že se mu Harry líbí, byl skoro stejný šok jako zjištění, že mu ten muž připadá přitažlivý.

„Teď, když jste trochu přibral, je myslím na čase, abychom vám do plánu zavedli cvičení," řekla Maggie a zvedla hlavu od poznámek. „Nic namáhavého, možná trochu lehkého aerobiku nebo –"