Jednorázovky

Michael

„Dio, ty dnes nemáš trénink?" Zeptala se zmateně vychovatelka, která přišla kontrolovat pokoje. Oficiálně byl čas na studium, ale můj denní rozvrh byl trochu upraven. Dalo by se říct, že mám drobné výhody oproti mým vrstevníkům. Trénovala jsem děti volejbal a kvůli ohromnému nárůstu akademie jsem měla trénink každý den. Zkontrolovala jsem čas a zjistila, že čas plynul rychleji, než jsem byla schopná pobírat. Přísahala bych, že jsou tři hodiny.

„Je pondělí, nemáš náhodou na wolkerovce trénink?" Pokračovala vychovatelka a já konečně zapnula mozek a uvědomila si, že musím máknout. „Sakra! Děkuju, paní vychovatelko. Připravovala jsem se do školy a nehlídala čas." Vystřelila jsem od stolu a začala se oblékat. Do háje.

Poslední dobou nestíhám nic. Fakt bych si měla začít řídit budíky. Mám 5 minut, to bych mohla přijít na rozcvičku. Jsem volejbalová trenérka a studuji pedagogickou střední školu, a přesto neustále chodím pozdě. Ještě štěstí, že už si na to mé okolí pomalu začalo zvykat.

Co víc o sobě prozradit? Mám přítele Liama jsme spolu 2 roky a pokud vyjde všechno jak má, tak se k sobě za půl roku sestěhujeme. Byl to můj nápad, protože bydlet na intru mi nevyhovovalo přesně kvůli pravidlům, které jsem musela jako každý dodržovat a přicházela tím o čas s Liamem. Teď máme trochu těžší období, protože na sebe kvůli mým tréninkům a škole nemáme tolik času jako na začátku vztahu.

Bohužel s tím nic neudělám a ta práce s dětmi mě baví. Často jsme se hádali kvůli času. Liama mám ráda, ale taky mi začalo vadit několik věcí, jen narozdíl od něj o všem mluvím, Liam to vše drží v sobě a pak bouchne a vše mi vmete do obličeje. Já jsem k němu byla ve všem upřímná. Řekla jsem mu, že mi vadí jak se ke mně poslední dobou chová, nemá žádné své koníčky nebo záliby, on přijde z práce a chce si odpočinout, chápu to a rozumím tomu ale on odpočívá do večera a pak jen vstane z gauče a jde si lehnout. Zvykl si na tenhle život plný pohody a když už jsme spolu, tak ležíme na gauči spolu a koukáme na film dokud není čas odejít na intr, to někdy vstane a doproví mě, ale někdy taky zůstane ležet a já jdu sama.

Ke škole jsem dorazila akorát. Dokonce tam stál nějaký rodič s dítětem, takže jsem zase tak pozdě nešla. Doběhla jsem k nim a vydýchavala se. „Dobrý.." chtěla jsem říct dobrý den, než jsem se konečně podívala koho vlastně zdravím.

Podlouhlé plavé vlasy a pro něj tak typický úsměv s modrýma očima. Byl to Michael, jeden z pomocných trenérů, který přišel do akademie stejně jako já a jeho menší kopie Maty. „Ahoj, koukám, že nejsem jediná kdo jde pozdě." Oba se na mě usmáli a Michael upřel pohled na klíče, které jsem pevně svírala v dlaních. „Ahoj, ty máš čip, no to je skvělý. Já nemám klíče ani telefon, tak jsme chtěli počkat, jestli nás někdo nezachrání." „A spanilá princezna přicupitala i s klíči a dva krásné jinochy zachránila." Vyblekotala jsem ze sebe a odemkla dveře.

Šla jsem rovnou do šatny, kde jsem měla svou skříňku. Pondělky jsem měla ráda, protože se trénovalo na mé střední škole v tělocvičně, takže jsem měla své klíče od míčů, balkónu i vchodu, což žádný jiný student neměl. Když jsem se převlékla a zhasla v šatnách, tak jsem se odebrala rovnou do tělocvičny, kde se děti ještě stále rozcvičovaly. „Ahoj, bereme tě do rodiny." Obrátil se ke mně hlavní trenér, který měl pod palcem celou akademii a vše s ní spojené od administrativy, papírování a plánování akcí po rozvrh tréninků a nových středisek.

Dal mi tyrkysové triko akademie a pokynu mi hlavou na znamení uznání. To pro mě hodně znamenalo. Utíkala jsem se převléct do trika a chtěla odejít, ale všimla si mého vibrujícího telefonu. Volal mi Liam, takže jsem to pro jistotu zvedla, kdyby se jednalo o něco důležitého. „Zlato, co se děje?" Odmlka na druhém konci způsobila trochu dramatičnosti, takže jsem se chtěla zeptat ještě jednou, ale to jsem nemusela, protože se rozmluvil. „Ahoj chci s tebou něco probrat. Radši bych teda osobně, ale počítám, že na to stejně nemáš čas, takže nevidím důvod to oddalovat. Takže máš čas?" Byl hrubý, vytočený a já nevěděla proč. „No moc ne, ale ráda si ho na tebe udělám." Zkusila jsem mile. Nebyla jsem nejhloupější, takže mi docházelo co se děje, jen jsem si nebyla jistá. „Jde o nás. chci se rozejít." Vysypal ze sebe rychle.