Smrtijedovo tajemství

Kapitola sedmá

Hermiona se zastavila na posledním vrzajícím schodu, zavřela oči a zhluboka se nadechla. Celé Doupě vonělo cukrovím, skořicí a jehličím. Z obývacího pokoje slyšela George a Ginny, jak se o něčem dohadují – pravděpodobně o to, kdo dá na stromeček poslední baňku. Jejich hádku však přehlušily vánoční písně Celestiny Warbeckové linoucí se z kuchyně, a právě tam zamířila.

„Můžu s něčím pomoct?" nadhodila hned ve dveřích. Dál si netroufla, celá kuchyň totiž byla v pohybu. Ve dřezu se umývalo nádobí, očarovaný nůž krájel na kousky jablka, vařečka v míse levitující u okna míchala těsto a druhá se starala o míchání omáčky na plotně. Uprostřed toho všeho stála paní Weasleyová a jako dirigent mávala hůlkou.

Zrzavá dáma se zeširoka usmála: „Tady není potřeba, ale mohla bys povědět Harrymu, že už se vrátil Errol? Chtěl poslat vánoční přání do Kvikálkova."

V odpověď pouze přikývla a vycouvala pryč. Po cestě do garáže, kam se hned po obědě Harry odporoučel spolu s panem Weasleym, si neodpustila úšklebek. Poslat vánoční přání po sově byl od Harryho skvělý tah. A ještě po Errolovi.

„Harry?" křikla, když nakoukla do přeplněné garáže.

„Tady vzadu!"

Hermiona nejistě vykročila mezi hory nepořádku, který pan Weasley shromažďoval. Opatrně se propletla mezi starou nefunkční pračkou, žebříkem k bazénu a obrovskou hromadou cédéček. Harry seděl na vysoké stoličce a nešťastně se koukal na kousky rozebraného kuchyňského mixéru, jež ležely na stole před ním.

„Náhodou nevíš, jak to poskládat dohromady, že?"

„Nevím," zakroutila hlavou. Nepatrně se zamračila: „Není to ten mixér, co dal Percy paní Weasleyové k narozeninám?"

„Jo!" zaúpěl a složil hlavu do dlaní.

„Proč jsi to rozebíral?!"

„To ne já! To pan Weasley! Chtěl zjistit, jaké kouzlo tím točí, a teď předpokládá, že to opravím! A Reparo nefunguje!"

„Samozřejmě, že nefunguje! Pro lásku velkého Merlina, Harry, copak jsi celé ty roky nedával pozor?" zavyla a usadila se na vedlejší stoličku. „Po svátcích to vezmu do opravny, co ty na to?"

„To bys byla úplně nejlepší, Hermiono. Už zase."

Hermiona se spokojeně narovnala, na rtech úsměv. „A kde je vůbec pan Weasley?"

„Šel na ministerstvo, prý má v kanceláři něco, co by tomuhle mohlo pomoct," dloubl prstem do jedné ze součástek.

„Aha," protáhla a obezřetně se rozhlédla kolem. Konečně měla příležitost!

„Proč se rozhlížíš, jako kdyby na tebe měl vyskočit chamaleoní ghúl? Těch jsme se přece zbavili už na konci léta."

„Já vím, já vím, jenom jsem si chtěla být jistá, že nás nikdo neposlouchá."

V Harryho tváři se objevila zvědavost: „Proč?"

„Protože potřebuju, abys mi s něčím pomohl," napjatě zašeptala. „Týká se to Draca Malfoye. Něco chystá."

„Jak jsi na to přišla?"

Hermiona ve zkratce shrnula všechno, co za těch pár měsíců zjistila, všechny své teorie i podezření. Harry ji zadumaně poslouchal. Čím déle mluvila, tím víc se mračil, což jí dodávalo kuráž. Věděla, že Harry bude na její straně!

„...a proto potřebuju tvoji pomoc," dokončila svůj zapálený monolog. „Já ho můžu sledovat ve škole a ty hlídat, co za informace o něm mají na ministerstvu. Když budeme spolupracovat, určitě jeho plány odhalíme za chvilku!"

Čekala, že se Harry dá do plánování, co udělat jako první, tak jako pokaždé... ale mladý bystrozor si povzdechl a upřel na ni omluvný pohled: „Vím, že to neuslyšíš ráda, ale nech to plavat. Ministerstvo má Malfoye pod kontrolou."

„Cože?! To myslíš vážně?! Vždyť je naprosto jasné, že tam má někoho, kdo mu pomáhá! A co když spolupracuje s ostatními Smrtijedy?!"

„Nespolupracuje."

„Jak to můžeš vědět?!"

„Byl jsem u jeho procesu," pronesl klidně Harry. „Věř mi, Hermiono. Malfoy nic neplánuje a na ministerstvu nikoho podplaceného nemá. Chová se divně, protože se mu sesypal celý svět a on se teď musí přizpůsobit bez opory svého tatíka. O tomhle uslyší můj otec!" zapitvořil se. „Tohle už neplatí, a on to musí zkousnout. A navíc jsme polovinu Smrtijedů pochytali jenom díky němu."

„To mohl být jenom chytrý tah, jak otupit vaši ostražitost."

Harry zaúpěl a složil hlavu do dlaní. „Nebyl. Chápu, že nevěříš jemu, ale můžeš věřit aspoň mně?"

„A ty mu věříš?"

Bystrozor zvedl hlavu a zpříma se jí zadíval do očí: „Ano."

Hermiona vyletěla na nohy. „To přece... To nemůžeš myslet vážně!"

„Při výpovědi měl v sobě Veritasérum, ale nevěděl o něm. A víš co? Ani jednou nezaváhal. Mluvil pravdu protože chtěl, ne protože musel. Takže mu věřím. A taky vím, proč má ty pouta. A prosím tě, Hermiono. Nech Malfoye na pokoji. Pro dobro všech."

„To snad nemyslíš vážně! Slyšels mě, když jsem říkala, že se už dva měsíce snažím přijít na to, proč je nosí?! Ty to víš a neřekneš mi to?!"

„Tak za prvé, dobře víš, že ti to říct nemůžu. Všichni, kdo se toho procesu účastnili, jsou vázáni mlčenlivostí. A za druhé... Já ti to říct nechci. Za války jsem ohrozil a zničil dost životů. Nechci přidat další."

„Já nevěřím vlastním uším!" rozhodila rukama. „Vždyť je to Draco Malfoy! I když pomineme, že je Smrtijed, copak si nepamatuješ, že šikanoval celou školu? Víš, kolik životů zničil on? Jak můžeš být na jeho straně?!"

„Nejsem na jeho straně," pronesl Harry už mírně podrážděně. „Nejsem na ničí straně. Vycházím z toho, co Malfoy vypověděl před Starostolcem. Smrtijed byl proti své vůli a..."

„Kvůli němu je Brumbál mrtvý! Provedl Smrtijedy do Bradavic!"

„Protože musel! Kdyby to neudělal, Voldemort by zavraždil jeho rodiče. A proč jsme to dělali my? Proč jsme bojovali? Abychom uchránili naše nejbližší. A to udělal i on. Nechtěl, aby kvůli němu někdo zemřel. Byl z toho celého posraný až za ušima. Nepamatuješ si? Sklonil hůlku. Brumbála nezabil on, ale Snape, Malfoy na to neměl koule. Dělal to jenom proto, aby zachránil svou matku. A zachránil i nás! Na Malfoy Manor mě poznal. Víš, v jaké byl situaci? Nemohl říct, že jsem to já, protože tím by pohřbil naději, že Voldemorta někdo porazí. Nemohl popřít, že jsem to já, protože se to mohlo provalit. Přežili jsme jenom díky tomu, že se z toho vykroutil!"

„A taky unikl trestu! V Azkabanu měli skončit všichni usvědčení Smrtijedi, a přitom ho pustili! Byl vinen stejně jako všichni ostatní se Znamením zla!"

Harry se zvedl ze židle a přikročil k ní: „A kdo jsi, abys rozhodovala o jeho vině a trestu? Věř mi, že se dočkal mnohem horšího trestu, než je Azkaban. A bude ho provázet do konce života. Naposledy tě prosím, Hermiono. Pro dobro celého kouzelnického světa... Nech Malfoye plavat. Já vím, že vždycky potřebuješ všechno vědět, ale to opravdu přestaň řešit. Radši se začni věnovat Ronovi. Nebo sis myslela, že si nevšiml, že pokaždé, když se vidíte, se hovor nakonec stočí na Malfoye? Že jsi myšlenkama pořád někde mimo? Varuju tě, Hermiono. Ani Ronova trpělivost není nekonečná. Nezahoď to, co máš, kvůli takové nanicovaté fretce, jako je Malfoy."

S tím se mladý bystrozor otočil na patě a nechal stát zkoprnělou Hermionu uprostřed garáže rodiny Weasleyových.