Jednorázovky

Chci tě...

Ve sprchách zbyli jen oni dva. Ota na sebe nechal téct vodu ze sprchy a užíval si její teplotu. Pepa stál o jednu sprchu dál a umýval si šampónem vlasy. Oči měl zavřené když si splachoval šampón, ale když je otevřel všiml si Otovi erekce. Trochu znejistěl, ale připisoval to tomu, že jsou teenageři a těm se to stává v nejméně vhodnou dobu.

Ota stál pořád bez hnutí pod proudem vody, která mu tekla přes vlasy ne ramena, bicepsy, svaly na břiše a jeho stojící chloubu. Pepa si všiml že sem tam zatíná pěsti jako by s něčím bojoval. Snažil se to ignorovat,ale po chvilce se zeptal.

"Jsi v pohodě?"

"Snad." zazněla odpověď. Zněla trochu roztřeseně.

"Tak já půjdu." řekl Pepa a vzal si z poličky mýdlo a vypnul vodu.

"Prosím. Nechoď." zaznělo tiše.

Pepa se otočil. Nevěřil vlastním uším. Ota pomalu zvedl pohled od země, kam ho celou tu dobu upíral a podíval se na něj. Pepa nebyl schopen čehokoliv. Je na něj vyjeveně zíral. Fakt Ota chtěl, aby zůstal? Ota toho využil a zapnul vodu ve zbylých šesti sprchách. Pepa stál pořád na místě a jen nevěřícně sledoval Otu.

Stáli od sebe jen pár centimetrů. Oba cítili teplo těla toho druhého. Už stačil jen jediný pohyb. Ota se k Pepovi sklonil, ten na něj vyděšeně zíral neschopen jakékoli reakce, a jemně ho políbil na rty. To Pepu probralo. Odstrčil ho od sebe. Napadlo ho, že by mu mohl udělat něco bolestivého, ale rozmyslel si to a místo toho se zeptal

"Proč?"

"Nevím."

"To není odpověď" řekl už o něco ostřeji. To Otu popudilo a tak na něj taky zvýšil hlas. "Protože tě chci. Chci tě. Chci se tě dotýkat. Chci tě líbat. Chci..." je ho hlas se ztratil. Kdyby Ota nevypadal, že ho bolí už jen říct mu to, rychle by se zdekoval. Takhle se akorát přiměl dojít k Otovi a ačkoli byl Ota o pár centimetrů vyšší, teď se zdál menší a zranitelný. Pepa mu položil ruku na rameno. Ota sebou cukl směrem k němu. Když nenastala žádná reakce, pomalu ho obejmul. Pepa věděl, že to není správné, ale pohladil Oti po zádech. Jeho kůže byla mokrá a hebká. Ota to pochopil jako svolení, což asi bylo, a začal Pepu líbat na krku. Ten naklonil hlavu aby měl Otík lepší přístup. Ota souhlasně zamručel a pokračoval dál přes klíční kost až na rameno. Jednu ruku stále držel na Pepových zádech,ale druhou sjel do jeho klína. Pepa stuhnul, ale když polibky ani příjemné tření nepřestávalo, poddal se Otovu dráždění.

Když už Pepovi stál, tak ho Ota zatlačil na kachlíkovou stěnu mezi dvě sprchy. Pepa vydal přidušený vzrušený zvuk což Otu nabudilo ještě víc a začal si polibky razit cestu z ramene k bradavce, jeho ruce sjely na Pepovy boky. Nejdřív ji zlehka olízl, ozvalo se zasténání. Tentokrát přitlačil, vsál ji a jemně skousl-mělo to kýžený účinek. Pepa měl obě své ruce v Otových vlasech a trhaně dýchal. Ota nepřestával věnovat jeho bradavce a přitom se dotkl jeho erekce.

Najednou ho Pepa odtáhl ze svého hrudníku zpátky nahoru a začal ho vášnivě líbat. Ota okamžitě polibek prohloubil a přesunul své ruce na Pepův zadeček a přitiskl ho k sobě. Cítil jak se o sebe otřeli jejich erekce, to mu do těla vyslalo další dávku vzrušení až musel mezi polibky zalapat po dechu.

"Vem si mě." nebyl to rozkaz, spíš žádost. Pepa zaváhal.

"Prosím. Já jsem..." Ota to ani nestihl doříct a už byl přitlačen čelem ke zdi jeho tělem a cítil na zadečku jeho erekci-zalapal po dechu. Pepa se na chvilku odtáhl aby mohl Otovi přejet rukou po zádech k zadečku. Jeho prsty zajeli mezi půlky a našli to správné místečko. Ota zasténal. Pepa zasunul jeden prst dovnitř a trochu s ním zahýbal. Ozvalo se vzrušené "Aaaach" tak do něj pomalu vsunul i druhý a třetí prst,aby si ho připravil. To už mu Ota vyšel vstříc a pohnul boky proti jeho prstům. Na víc čekat nemusel. Vysunul z Oty prsty aby je vzápětí nahradil svým penisem. Úžasný pocit. Byl tak těsný-nádherné. Pomalu se v Otovi pohnul a ten vydal sten plný rozkoše. Pepa přesunul jedu svou ruku na jeho úd. Začal se hýbat pravidelně a jejich steny zněly jeden přes druhý až nakonec to tempo nevydržel ani jeden a oba vyvrcholili. Svalili se na zem a těžce lapali po dechu. Ze sprch na ně tekla voda.

"Můžem si to někdy zopakovat?" zeptal se jeden.

"Čim dřív, tím líp."odpověděl druhý.