Už nikdy

1.

,,Co ty na to, Dominiku?" Ozval se hlas někde od stolu, kde jsme seděli. Všechny jsem přejel pohledem typu o co jde? a čekal, jestli mi někdo zopakuje otázku. ,,Nech ho, ten je mimo," zařval Hasan nejen Jakubovi do ucha, ale na celý klub. Kluci se zasmáli, zatímco já se vrátil ke sledování skupinky lidí, co přišla asi před hodinou. ,,Jo tak proto nevnímáš! Ale jo, je to kus," prohodil Jakub, když mezi danou skupinou viděl stříbrovlásku v krátkém bílém tílku a zelených cargo kalhotách sedící na opěradle sedačky. Jakoby ho snad slyšela, zvedla pohled od mobilu a podívala se naším směrem. Přejela nás očima a zastavila se u mě. Chvíli jsme si dívali do očí, když sklopila pohled zpět k mobilu, se kterým se následně vydala z klubu ven. Za neustálého sledování její osoby jsem se zvedl a s oznámením, že si jdu zakouřit, jsem se vydal za ní. Byla rychlá, po chvíli jsem ji v tančícím davu lidí ztratil. Zastavil jsem se a snažil se ji najít. Já byl sice vysoký, ale ona byla malá. Až moc. Po chvíli rozhlížení jsem ji zahlédl na druhém konci klubu, zrovna když otvírala dveře. Začal jsem se rychle prodírat davem, za což jsem si vysloužil několik ne moc hezkých připomínek. A upřímně? Byly mi u prdele. Ta holka mě zajímala o dost víc. Působila na mě jako na magnet. To, že tak nemohla působit na mě, takže to nespíš byly moje cíga v kapse, kterých jsem se odmítal vzdát, si necháme na jindy. Dostal jsem se až k zadnímu východu, u kterého stál chlap od ochranky, protože ho mohl používat jen personál a VIP nášvtěvníci, neboli ,,slavné osobnosti". Jednoduše lidé, kteří by tady mohli potkat své fanoušky, kteří by je byli schopni s velkou láskou ukamenovat. Nad tím jsem zamračil, protože se mi nezdálo, že bych jí někde viděl. Vyšel jsem ven na zadní parkoviště, kam se často chodilo i kouřit. Opírala se o zeď hned vedle lavičky. Jednu nohu měla pokrčenou a opírala se jí o zeď. V levé ruce držela cigaretu, druhou si držela telefon u ucha. Obešel jsem ji i lavičku a napodobil její polohu po jejím pravém boku jen s tím rozdílem, že jsem si nohy překřížil přes sebe a zapálil si cigaretu. ,,Promiň Tome, ale ne. Kdykoliv jindy bych to udělala, ale ne zrovna v ten den." Mluvila do telefonu anglicky. Zněla provinile, jakoby snad mohla za něco, za co nejspíš nemohla. Nadechla se, aby něco řekla, ale pípání oznamující ukončení hovoru jsem slyšel i já. Nechápavě se na displej podívala, pak si povzdechla a mobil vypla. Zastrčila ho do kapsy a potáhla z cíga. Zavřela oči a hlavu si opřela o zeď za ní, chvíli na to jí z nosu vyšly dva oblaky kouře. Snad poprvé v životě jsem nevěděl co říct. Tak jsme tam jen tak stáli a tiše kouřili. Asi půl hodiny jsme byli oba ponoření do vlastních myšlenek. Teda já se s ní spíš snažil navést telepatické spojení a co ona, to nevím. Pak už se jen vydala zpět ke klubu. Otevřela dveře a nás ovanul pach drog a alkoholu. ,,Počkej!" zastavil jsem ji těsně před tím, než vešla dovnitř. Otočila se na mě a věnovala mi kamenný pohled. ,,Uvidíme se ještě?" ,,Třeba ještě několikrát, třeba už nikdy." Zavřela za sebou dveře a já zůstal stát venku jako opařený. Zavrtěl jsem hlavou, típl cigaretu o zeď a vešel do stejných dveří, do kterých před chvílí vešla ona. Přišel jsem k našemu stolu a sedl si zpět na svoje místo. ,,Kde je Jakub?" zeptal jsem se nechápavě, i když mi odpověď byla předem jasná. ,,Stretol peknú babu," zasmál se zhuleně Kamil. ,,Jsem si mohl myslet," zamumlal jsem a kopl do sebe panáka před sebou. ,,Už půjdu, " oznámil jsem klukům a začal se zvedat, což nikdo nechápal. ,,Jseš v pohodě?" ,,Jo, jen nemam moc náladu." Vydal jsem se ke dveřím a venku rovnou nasedl do svého auta. Ještě než jsem odjel, zahlédl jsem tu holku nasedat do černého Fordu Raptor s kouřovými skly. Nebudu lhát, mrdal bych ji. Ale taky bych ji rád poznal. Zajímalo mě, proč zrovna ten den nemohla. Něco mi prostě říkalo, že za tím bylo něco víc.  Možná tón, kterým to říkala, možná malý náznak neskutečné bolesti v jejích očích, které toho už určitě viděly hodně.