Už nikdy

4.

Dominik

Byli jsme na cestě na natáčení klipu k mému nejnovějšímu albu. Dal jsem do něj neskutečně velký kus sebe a o to víc mě těšilo, že to lidi tolik baví. Neměl jsem tušení, jak bude klip vypadat. Kluci to naplánovali beze mě a měli mi to říct až na místě, což mě dost znervózňovalo. Track Strobo ani neměl nějaké konkrétní téma, podle kterého bych mohl hádat.
Přijeli jsme k dráze ve Vysokém Mýtě a vystoupili z auta. Všichni už tady byli, jen mě měl Rej přivézt až později. Přivedl mě do hospody přímo u dráhy. Na černé tabuli vpravo už bylo rozkreslených několik scén, ale prý jsme ještě čekali na někoho, kdo se dostal do zácpy.

Victoria

Tričtvrtě hodiny po tom, co jsme zavolala Jakubovi, že se zácpa konečně rozjela, jsem dorazila na místo. Zaparkovala jsem Rapror s dvěma motokárami na korbě u několika aut, převážně černých Mercedesů.
Vyšla jsem pár schodů do dřevěné hospody, ze které se ozývaly hlasy a smích. Všechny pohledy v místnosti se otočily na mě. Osobně jsem se znala jen s Jakubem, který mě kontaktoval a Andym, se kterým jsme později probrali detaily.
Otevřela jsem pusu, ale Jakub najednou stál přede mnou a zdravil mě.
,,Ok, to je Gas, jezdí profesionálně v motokárách a pomůže nám tady s nějakýma záběrama. Gas, Andyho znáš, klip je na Dominikovo treck, támhle je taky Jakub aka JS, Tokáč, Radek a Rej." Představil mi všechny lidi v místnosti, mezitímco na ně ukazoval a oni mě postupně zdravili. ,,Čau," odpověděla jsem a pokývla.
Dominika jsem poznala, byl to ten chlap z klubu, do kterého mě přitáhl tým na oslavu konce léta. Sama jsem se divila, že jsem se nechala přemluvit.
Andreas pomocí náčrtů na tabuli přesně ukázal a vysvětlil, jak bude natáčení mých záběrů probíhat. Pak jsem šla sundat motokáry z korby a převléct se, mezitímco vysvětloval zbytek.

***

Po dokončení všech záběrů jsem se rozloučila a vydala se k autu, na kterém už byly motokáry naložené. Snažili se mě přemluvit, abych s nimi jela do Pardubic chlastat, ale vymluvila jsem se, že nechci nechávat auto jen tak na parkovišti.

Z Vysokého Mýta jsem jela rovnou na domácí dráhu mého týmu v Praze. Motokáry jsem odvezla do garáže, tam si vzala jednu starou, se kterou jsem jezdila pouze tady a dojela s ní na start. Nastartovala jsem, nasedla a vyjela. Jízdu jsem nevnímala, v hlavě mi běžely vzpomínky na dobu, kdy mě jako malou učil jezdit táta. Když mi bylo čtrnáct, přihlásil mě do menšího závodu. Tenkrát jsem z toho byla nadšená. Vždycky jsem chtěla jet závod, ale matka mi to vždy zatrhla.
Tenkrát jsem jela dobře, stupeň vítězů jsem měla jasný, ne-li první místo, avšak svět motorsportu byl vždy svět chlapů. Kluci za mnou věděli, ze jsem holka a nedokázali přijmout, že jsem lepší. Začali do mě zezadu narážet, až jsem ztratila kontrolu a skončila jsem s přetočenou motokárou, zlomenou nohou a dvěma žebry. Když jsem se zotavila, první, co jsem udělala, bylo nabarvení vlasů na nejzářivější růžovou, jakou jsem našla. Chtěla jsem ještě víc ukázat, co mám mezi nohama a stejně jsem lepší. Začala jsem ještě víc trénovat a pohybovat se mezi motokárami. Když mi bylo sedmnáct, v jednom z těchto menších závodů jsem málem porazila o čtyři roky staršího kluka. Avšak překvapilo mě, že když za mnou přišel, podal mi ruku a pogratuloval. ,,Pořád opauješ stejný chyby, ale kurva, jezdíš skvěle." Chvíli jsem na něj jen zaraženě zírala a nakonec jsem se zmohla jen na poděkování.
Dojela jsem, vyhnula se depu, kde stál Thomas a zajela rovnou do garáže. Nejlepší kolo za třicet sedm vteřin. Lepší jak několik dní zpět.

***

Doma jsem se vysprchovala, zašla si do blízké restaurace pro předem objednané jídlo a na balkóně o velikosti terasy si ho snědla.
Bydlela jsem v menším městě kus od Prahy, protože hlavní města mě nikdy nelákala. Místo toho jsem si koupila vilu na kraji malého tichého města, které by se možná dalo nazvat i vesnicí. Kolem mě byly jen stromy a řeka, nejbližší obydlí byla stará chata necelé dva kilometry daleko, kam jezdil starý pár třikrát za rok.
I když jsem dojedla už před hodinou a půl, pořád jsem seděla na balkóně a dívala se do prázdna. Za dva dny jsem měla odlétat na závod v Chicagu. Přesně tam, kde se to všechno posralo.