Way to my heaven.

<5>

×Pohled Amy×
"Můj bože,pomozte jí někdo!!" křičela Annie a plakala.
"Zjistěte, jestli dýchá." odpověděl někdo.
"Jo,má tep a dýchá." řekl mě známý hlas, ale přesto jsem si nemohla vybavit kdo to je.
Zvedali mi nohy nahoru, aby se mi dostala krev do hlavy, ale mně se nechtělo probouzet.
Cítila jsem jak mě někdo vzal do náruče. Chtěla jsem otevřít oči nebo jim alespoň říct, že je slyším. Slyšela jsem vzlykající Annie a někoho, kdo ji uklidňoval. Položili mě do auta a někam jsme jeli. Bylo mi strašně, Annie brečela, ten známý hlas byl nervózní, další neznámý hlas neklidně mluvil. Cítila jsem se fajn, jako bych levitovala na obláčku, zbavená všech starostí a problémů..
Už jsem nejela v autě, nesl mě v náručí. Nevím kdo, ale pak mu poděkuju, protože jsem těžká.
"Recepce? ....pomozte jí." polovině věty jsem nerozumněla. Jejich rozhovor pokračoval, ale já ho nepochytila. "Dobře, předám ji doktorovi a on se o ni postará." Vpíchli do mě nějakou drogu a já usnula..
×Pohled Annie×
Amy omdlela a nechtěla se probrat. Úplně jsem se složila a jen brečela.. MenT a Jirka se jí snažili probrat a Dogg se mě snažil uklidnit. Zprvu se mu to nedařilo ale potom mě obejmul a já jsem se u něj cítila v bezpečí. "Šššš,klid maličká.." klidnil mě Tomáš. Docela ironie, je větší jen o pár centimetrů. Odnesli Amy do auta, položili ji na sedadlo pro spolujezdce, Honza řídil, já a Dogg jsme seděli v objetí vzadu a Jirka se nakvartýroval k nám. Odvezli ji k recepci, kde ji sestřička předala doktorovi a nám nezbývalo nic než čekat..
Seděli jsme na těch nepohodlných židlích asi tři hodiny. Prošel kolem nás nějaký doktor a Jirka se ho zeptal jak na tom Amy je. Zeptal se, jestli jsme rodina nebo příbuzní. Rychle jsem mu nakecala, že jsem její sestra, jinak bychom nic nevěděli. Řekl, že ji vyšetřili, neměla žádné zranění, ale neprobrala se. Vrchní sestra rozhodla, že tu může zůstat jen jeden člověk. Chtěla jsem já, ale Tomáš řekl, że se musím vyspat.
"Zůstanu já.." ozval se Honza.
Jirka se už už nadechoval, aby se začal hádat, že on tam chce zůstat, ale když uviděl, jak je Honza vynervovaný, potichu odešel.
×Pohled Amy×
Vzbudila jsem se, ale nedařilo se mi otevřít víčka. Zkusila jsem pohnout rukou, ale nic. Napnula jsem všechny svaly a otevřela pravé oko. A najednou se mi zastavil dech. Byla jsem v nemocnici. Nic jsem si nepamatovala. Posadila jsem se, ale asi moc rychle, protože přístroje kolem mě začaly hlasitě pípat. Do mého pokoje vběhla sestra a začala mě vyšetřovat a ptát se, jak se jmenuju a kolik mi je. Odpovídala jsem a mezitím si prohlížela věci kolem mě. Podívala jsem se na hadičky, moje věci a nakonec na chodbu. Seděl tam.. On. Honza. Honzík, kterého jsem vídala jen ve videích. Nechápala jsem, proč tu je. Vždyť se ani neznáme. Dnes je to poprvé, co ho vidím na živo. Je strašně rozkošný.. I když měl špinavé oblečení a unavenou tvář. Uviděla jsem svůj telefon a chtěla jsem se podívat na datum. Zapnula jsem ho a zjistila, že nevím, jak dlouho jsem spala.
Když si všimnul, že ten rachot je protože jsem vzhůru, obličej se mu rozsvítil a začal někomu volat.
"Co se to děje? Co tu dělá MenT? A kde je proboha Annie? Chci s ní mluvit!" pomalu jsem prohlásila.
Honza pořád telefonoval a pak mi oznámil, že tu za chvíli budou. "Oni?" nechápavě jsem se zeptala. Přikývl a zadíval se na mě. Do deseti minut se objevila An i Doggem a Jirkou. Nechápala jsem, co tu dělají. Jako, Dogg a MenT a Jirka. Doktora a Annie jsem docela chápala.
"Běžte všichni ven! Až na Annie a doktora. No? Bude to? Šup!" vyháněla jsem je a sama se divila, kam zmizela moje stydlivost.
"Ahooj." pozdravila a málem mě udusila v objetí.
"Co je, sakra? Ty mě objímáš, jako kdybychom se neviděly století, MenT mi sedí u pokoje v nemocnici, když se vzbudím, vletí tu Jirka s Doggem, co se sakra děje?"
"Upřímně, taky to moc nepochytávám. Věci měly rychlý spád." odpověděla An.
"A co se vůbec stalo? Proč jsem v nemocnici?" dál jsem pokládala otázky.
An: "Hele, povím ti to pak, když je tu teď trochu nával." kývla hlavou k doktorovi, sestřičkám a klukům.
"Jak dlouho jsem byla mimo? Týden? Dva?"
"Ani ne dva dny zlato." usmála se na mě jako maminka a pohladila mě po hlavě.

Většinou jsem mírumilovná, ale vy mě začínáte štvát:D
Pomalu mi docházejí části,co bych mohla přidávat:):D
Děkuju za 300+ reads
Jste fakt božíí:3